Týden číslo 11

Jeden docela známý levicový teoretik jednou řekl: Miluj bližního svého. Mně ta myšlenka připadá vlastně docela dobrá. Pojďme to teď zkusit. Máme tady spoustu nových bližních i hromadu bližních, co na tom byli blbě ještě před tím, než na Ukrajině začala válka. Ani jednomu z nich nepomůže inflace, levná práce, nedostupné bydlení a asi další milion asociálních drobností, kterými se může naše republika pyšnit. Vláda zatím volí strategii vyčkávání a doufá, že dřív nebo později se vlna solidarity přehoupne ve starou dobrou nenávist. Pokud přijde chvíle kdy občané České republiky, kteří každým dnem chudnou, začnou svojí nelehkou situaci dávat za vinu Ukrajincům, kteří prchají před válkou, může si Fiala a jeho přátelé z velkého byznysu konečně oddechnout. Nikdo už nebude požadovat regulaci cen energií a pohonných hmot, zákon o sociálním bydlení, zrušení soukromých exekutorů, zákaz agenturního zaměstnávání, zastavení obchodu s chudobou nebo třeba víc práv pro odbory.

Zase se bude volat po tom, ať ti přivandrovalci, co nám tady kazí vzduch, táhnou odkud přišli a že za všechno můžou ti noví chudí. Už teď se na internetu objevují první vlaštovky nenávisti. Zaručené zprávy o tom, jak uprchlíci vyhazují jídlo, které jim poskytli dobrovolníci nebo že chtějí bydlet jenom v Praze a za Prahou jim to nevoní. Tyhle kapičky nenávisti dají časem dohromady řeku, která pak spláchne nás všechny. Nebo spíš skoro všechny. Pravicová vláda bude dál v pohodě, korporace asi taky nikam nezmizí a naši dobří čeští vlastenečtí velkopodnikatelé se budou dál mít jako prasata v žitě. My ostatní ještě více zchudneme, budeme mít ještě méně možností bojovat za svoje práva a místo zdravého hněvu směrem nahoru se budeme utápět v hořké nenávisti dolů. Proto vás moc prosím, milujte své bližní a z hloubky srdce opovrhujte těmi, kteří jsou nám hodnotově, zájmově i peněžně velmi velmi vzdálení, i když třeba žijí s námi ve stejné zemi.