Nedávno jsem ze zvědavosti hledala obsazení „komedie století“ S tebou mě baví svět. Na jednom filmovém portálu jsem zabrousila do kategorie „zajímavosti“ a nestačila se divit. Najdeme tam komentář anonymního autora, který tvrdí, že „Marie Poledňáková v jednom z rozhovorů prozradila, jak v určitých scénách docílila Matýskova pláče. Jeho maminka režisérce poradila, ať mu dá polévku a ve chvíli, kdy ji bude mít v puse, ať s ním prudce cukne. Pak že se prý rozbrečí. Vše se podařilo a režisérka se nechala slyšet, že je mnohem lepší nápad, než použití špendlíků a podobných nesmyslů.“ Komu právě teď nevstaly vlasy hrůzou na hlavě? Zkoušela jsem tuto informaci ověřit, ale těžko říct, jestli z této poznámky nečerpají všechny další servery, které se o podobných praktikách zmiňují. Ovšem nenašla jsem ani žádnou snahu tuto informaci vyvrátit.
Ale to teď není důležité. Horší je to, co ve mně tato poznámka evokovala. A to asociaci s aktuálním pořadem Výměna manželek. Pořad, který vysílá TV stanice Nova od roku 2005 zná asi každý. Za odměnu 100 tisíc korun si rodiny vymění manželky a televizní kamery sledují, jak si rodiny v nové situaci poradí. Téměř bezvýhradně jde o rodiny s dětmi. A nikoho zřejmě nepřekvapí, že čím větší drama se odehraje, tím vyšší sledovanost a tím víc peněz pro producenty pořadu. A jsou to právě děti, kdo se stává vděčným rukojmím. Špinavé, zanedbané, v omšelém oblečení, bez hygienických návyků, mezi mlýnskými kameny rozhádaných rodičů, ve stresu bez maminky, která je na hostování v jiné rodině, kde za honorář působí nevratné trauma dětem jiným. Přeháním? Vůbec ne. Jeden díl Výměny manželek se odehrával v panelovém domě, ve kterém jsem vyrůstala. Člověk toho o sousedech ví někdy víc, než by sám chtěl. A v tomto pořadu se dozvěděl ještě víc než možná byla pravda. Realita ovšem je, že děti se nemohou samy rozhodnout, zda se podobných experimentů chtějí účastnit. Minimálně se nemohou rozhodnout informovaně vzhledem ke svému věku. Šrámy, které jim ale taková mediální prezentace může způsobit jsou leckdy nevratné. Vzpomeňme osudů dětských celebrit – Macaulay Culkin alias Kevin z oblíbeného vánočního filmu Sám doma propadl drogám, naháček z přebalu alba Nirvany se dnes soudí kvůli propagaci pedofilie, Matýsek ze S tebou mě baví svět se jistě také nechlubí tím, že se posral.
Možná se ptáte, proč se rodiny do podobných experimentů se svými dětmi pouští. Důvod je velmi jednoduchý – rodiče nemají peníze a účast v takové reality-show je vidinou snadného zbohatnutí. Že při tom své vlastní děti vystavují mediální prostituci, která se s nimi potáhne celý život, jim možná nedochází. Taková je dnešní společnost – půjčuje ženy a prodává děti. V kapitalismu nic nového. Věřím, že i vy chcete žít ve společnosti, kde mají rodiny dost peněz, aby se nemusely propůjčovat do cirkusů. Kde mají lidé lepší věci na práci než koukat na neštěstí druhých. Kde jsou ženy respektovány a děti chráněny. Takový ale kapitalismus nikdy nebude! Nikdy! Přišel by tak o to jediné, co ho drží v chodu. A to jsou peníze. Peníze. Peníze. Peníze. Pení…
Petra PROKŠANOVÁ
Foto: ilustrační
1 komentář
Autorka vykazuje znaky jednostranné zaujatosti, má “jen jednu misku vah bez protizávaží” – výměna manželek jako kapitalistický cirkus. Pestrost života je zajištěná tím, že lidé jsou rozdílní, vnímají společnost rozdílně. Ta rozdílnost je tak pestrá, že vyvolává dojem chaosu. I “chaos” má své zákonitosti. Aby se dal zkoumat, vybírají se významné položky a hledají se zákonitosti – analýzy. Pak má nasledovat syntéza informací o zákonitostech a vytváření funkčního modelu, který by měl odpovídat realitě. Bohužel, většina lidí se hlouběji nezamýšlí a svou domněnku považují za celou pravdu.
Z jednoho pohledu na myšlení lze osoby rozdělit na dva vyhraněné typy: osoby konzumní a osoby hloubavé, přemýšlející samostatně a tvořící si samostatné názory. Škálu mezi nimi si může snadno vytvořit každý sám (3-7 stupňů).
Konzumní osoby obvykle přebírají hotové názory, vybírají si názory podle jednoduchého klíče: líbí – nelíbí, nemají zájem hledat pravdu. “Pravdou” jsou pro ně názory, které se jim líbí. Z pohledu konzumnosti má autorka pravdu, pro konzumní osoby je výměna manželek pouze cirkus pro pobavení.
Hloubavé, přemýšlivé osoby vnímají výměnu manželek spíše jako zdroj informací pro poučení. Hloubají nad charaktery osob a dopady na rodinný život, všímají si rozdílných pedagogických přístupů a rozdílných způsobů řešení krizových situací v rodinném životě. Některým hloubavým může sledování výměny manželek pomoci. Všimnou si třeba “zrcadla”, já se také tak chovám? A zamyslí se nad sebou. Nebo si berou kladné příklady jako vzor, vzor má v pedagogice velký význam.
To je z kvalitativního pohledu. Z kvantitativního je otázka: Kolik % je v naší společnosti osob s konzumním myšlením a kolik s hloubavým myšlením? Otázka pro sociology. Pak je zde filozofie marxismu, který by měli ovládat mladí komunisté:
a) Dobro a zlo – každé dobro obsahuje v sobě něco zlého a i to největší zlo nese něco dobrého. Dobro a zlo je proměnlivé v prostoru, čase i mezi jednotlivci a skupinami. Z tohoto pohledu přináší výměna manželek i jiné dobro, než jsou pouhé peníze. Proč nehledat skutečné odpovědi u partnerů a dětí z výměny manželek? Existují na internetu rozhovory s nimi o tom, co jim to přineslo, kolik dobra a zla?
b) Příčina a následek – žijeme v příčinném světě. Kapitalismus, konzumnost kultury a myšlenek má své příčiny. O nich si můžeme vytvářet líbivé domněnky nebo si můžeme vytvářet hypotézy na základě vědecky dokládaných zákonitostí. Jaké jsou hlavní příčiny toho, že diváci vnímají výměnu manželek jen jako cirkus pro pobavení? Ty příčiny mají zase své příčiny, jaké jsou hlavní kořeny z kvantitativního pohledu? (Kvalita a kvantita viz marxismus.)
Pak je zde ještě Komenský – výchova! Autorce se nelíbí tato společnost. Nelíbí se i dalším mladým autorům článků ve VIZI. Většina dnešních rodičů hází alibisticky zodpovědnost za výchovu na společnost. A odmítají si uvědomit, že pro jejich děti v kritickém období věku jsou oni sami hlavními představiteli společnosti. Dnešní mladí komunisté patří ke generaci vychovávající novou generaci. Jakou ta současná mladá generace vychová tu novou? Pro tu novou budou i volby pohým cirkusem? Co když ji vychová ještě horší? Jaké výchovné metody užívá dnešní mlada generace? Jaké mají mladí komunisté výchovné vize – výchovné cíle a výchovné metody?
Komentáře jsou uzavřeny.