Zastupitelstvo města Kroměříže dne 9. 12. bylo zajímavé a náročné. Poměrně snadno prošly body ohledně dotačních programů města Kroměříže a k financování mobilní paliativní péče (přestože jsem měl u paliativy značné výhrady k vágnosti formulace ohledně výpočtu výše příspěvku, hospicová péče jistě stojí za podporu). Horší to bylo s žádostí provozovatelů nízkoprahového centra pro mládež. Tato práce s rizikovou mládeží nestála většině zastupitelů za podporu, i když je velmi potřebná a kapacita pracovníků nedostačuje. Příslib spolufinancování rekonstrukce loděnice na Bágráku patřící Jachetnímu klubu, jedinému svého druhu v celém kraji, taktéž potřebný, už naštěstí prošel.
Bitva se rozpoutala u rozpočtu. Návrh jako obvykle nebyl příliš investiční, jako obvykle bylo proneseno srovnání s rozpočtem jiného města, tentokrát ne zástupcem ANO Haškem, ale lidovcem Motyčkou. Hlavním jablkem sváru se stala jediná položka rozpočtu, milion na památník biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Zastánci památníku argumentovali tím, že zmíněný biskup se zasloužil o stavební rozvoj Kroměříže, někteří dokonce hodnotili zmíněného biskupa jako znovuzakladatele Kroměříže, a že šlo o vzdělaného člověka. To vše je pravda, jenže biskup Karel má jeden zásadní škraloup – podíl na mimořádně krutých losinských čarodějnických procesech. Lze jej označit za přímo odpovědného za smrt Kryštofa Lautnera, který se jako katolický duchovní naopak postavil proti procesům, takže se s ním církev vypořádala jednoduše – také jej upálila za čarodějnictví. Aby bylo jasné – z mého pohledu není historie černobílá, osobnosti je třeba vnímat v dobovém kontextu a úvodní označení “biskup upalovač” je značně zjednodušené. Stinné stránky biskupa Karla budou už navždy součástí dějin, stejně jako ty kladné. Dle mého názoru ovšem tato osobnost takový monument nezaslouží – což neznamená, že si zaslouží zapomenutí. Je možné si jej připomenout pamětní deskou za desetitisíce, konferencí historiků, muzejní expozicí, ale ne památníkem za milion. Upozorňoval jsem i na další souvislosti – že vnášení novodobých objektů do historického centra může být kontraproduktivní, že starostovi bylo líto dát blbých 20 tisíc na dokumentární film o některých osobnostech kroměřížské historie, že kritizoval, že mnou podpořené zvýšení platů popelářů stálo milion korun, že během stejného zastupitelstva prohlásil, jak se muselo v návrhu rozpočtu škrtat. Starosta se ovšem nesnažil svůj postoj podpořit racionálními argumenty, kde by jasně vysvětlil, co je na biskupovi tak skvělého, že musí mít památník za milion. Protiargumenty starosty byly směšné až agresivní – biskup prý byl “osvícený” (co by na to asi řekli skuteční osvícenci jako Voltaire?), památník sem přitáhne návštěvníky (zámek je nuda, ale pojedeme se podívat na památník?), sochaře Olivu prý starosta zná narozdíl od filmaře Maliny. Co opravdu nebylo na kroměřížském zastupitelstvu zvykem, že starosta vytáhl i primitivní antikomunismus – “vy jste mladý komunista, vy jste tady stavěli památníky a nikoho jste se na nic neptali”, na což jsem prohlásil, že s diskuzí končím, protože zde není zjevně ochota diskutovat racionálně.
Nicméně proti památníku biskupa se postavili i zelený Kreml a koaliční ex-socdem Sehnalová – a to už se starosta zalekl, že by mu rozpočet nemusel projít, kdyby jej nepodpořili ani někteří koaliční zastupitelé. Památník tak byl z rozpočtu škrtnut, částka se přesunula do rezervy a rozpočet prošel i hlasem mým. Tím se zabránilo hlasování o variantě s památníkem.
(Celý text na fb.me/michalkostkakromeriz)
Michal Kostka, zastupitel města Kroměříže za KSČM
