Probudili jsme se do války

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

ve čtvrtek ráno jsme se probudili do palcových titulků, že začala válka. Mnozí z nás snad měli pocit, že ještě spí. Válka. Slovo z učebnic, románů, vzdálených exotických zemí. Rozhodně ne něco, co nám ráno zaklepe na okno. Vstávej, jsem tady a jen tak tě neopustím. Přivinula jsem k sobě své dvě malé dcery, abych rozehnala úzkost, která se mě chtěla zmocnit.

Válka. Pro mě to není slovo zas tak zaprášené. Člověk, který sleduje světové dění a studuje historii ví, jak blízko válka celou dobu byla a jak strašná umí být. Osm let jsme upozorňovali na hrůzy, které se odehrávaly na Donbasu. Sdíleli s veřejností osudy jednotlivců i celých měst. Zvali lidi na výstavy fotografií, kulturní vystoupení, psali články, zapalovali svíčky. Ale česká společnost byla slepá a hluchá. Proruský šváb, lhářka, Putinova děvka. To jsem četla pod svými příspěvky na Facebooku.

A teď je to tady. Osm let bojů, strachu a nenávisti, čtrnáct tisíc mrtvých a tisíce zmrzačených na těle i na duši se zkoncentrovalo do nové fáze. Do války, ve které se ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, chřestí jadernými zbraněmi. Snad noviny v úterý vyjdou, říkám si a snažím se tu myšlenku rychle zaplašit. Ráda bych se v komentářích dočetla, že po míru volají všichni stejně jako já. Že všichni mají strach. Místo toho ale čtu, že je potřeba poslat do války víc zbraní. Že je potřeba udělat zákon, který umožní našim mužům jít bojovat. Že Rusové jsou všichni stejní, tedy špatní. Že hrdinové Rudé armády snad nějakým způsobem nesou vinu za kroky Vladimíra Putina, a proto je správné ničit jejich pomníky. Že násilí je správné oplácet násilím.

Stydím se za všechny, kteří se nechali ovládnout nenávistí a namísto volání po míru volají po ještě větší eskalaci konfliktu a snad se těší na chvíli, kdy je místo palcových titulků probudí svištění raket. Odsuzuji čtvrteční rozhodnutí ruských mocných stejně tak, jako jsem kritizovala mnoho jiných událostí v Rusku. I tak ale v komentářích na Facebooku zůstávám Putinovo děvkou a ruským švábem. To proto, že jsem komunistka. Lidé nevidí rozdíl mezi Putinovo Ruskem a Sovětským svazem. Nechápou, že Putin není komunista a v zemi nevládne socialismus. Jejich nenávist se tak obrací i proti českým komunistům. Takovým emocím je ale potřeba čelit s chladnou hlavou a s argumenty. Nesmíme se bát prosazovat dál naše mírové poselství a především musíme být jednotní. A pokud dnešní noviny vyšly a vy je čtete, věřím, že brzy zase bude dobře.

Petra PROKŠANOVÁ, vedoucí redaktorka přílohy VIZE mladých