V. I. Lenina, jehož 98. výročí úmrtí si 21. ledna připomínáme, není potřeba dlouze představovat. I když možná ano, protože když si přečtete heslo »Lenin« ve slovníku před rokem 1989 a po něm, nabudete snadno dojmu, že jde o dvě úplně jiné osobnosti. Přes 30 let hanobení všeho předlistopadového pokřivilo mj. pohled na významné osobnosti komunistického hnutí. Je samozřejmé (a nebylo by to ani dialektické), že nelze na žádnou z významných postav dělnického hnutí pohlížet zcela nekriticky. Kult osobnosti jsme zavrhli již dávno, na rozdíl od současných liberálů v případě Václava Havla, kterého namísto balzamování neváhali rovnou oživit v podobě hologramu hlásajícího pravdu a lásku zfanatizovanému Václaváku.
Vzhledem k výše zmíněnému výročí V. I. Lenina proběhla mezi mladými členy strany diskuze nad tím, jak se každý jeden vztahuje k jeho odkazu a osobnosti. Sama považuji odkaz V. I. Lenina za velmi aktuální pro dnešek. Z velkých historických postav i událostí se musíme umět poučit, vzít si z nich to pro dnešní praxi použitelné a podrobit analýze to, co z dnešního pohledu považujeme za problematické. Lenin ve svém díle dokáže pomoci s pochopením Marxe a každému se zájmem o myšlenky komunismu bych doporučila přečíst si alespoň pár základních prací jako Tři zdroje a tři součásti marxismu (1913), Stát a revoluce (1917), Dětská nemoc levičáctví v komunismu (1920), Co dělat? (1902).
Lenina je dobré vnímat také jako průkopníka, a to hned v několika oblastech. Svou praxí pomáhá pochopit vedoucí roli komunistické strany v obraně zájmů pracujících. Na to jsme v KSČM v průběhu let zapomněli a nebylo by možná od věci si tento princip zopakovat. Pak bychom možná vzdali snahu zavděčit se všem a soustředili své síly na oslovení těch skutečně utlačovaných, kteří v kapitalismu reálně trpí. Lenin byl také nesmlouvavý k revizionistům revoluční teorie a oportunistům. I tady se máme čemu učit v dnešní vnitrostranické praxi, kde kádrová kvantita převažuje nad kvalitou.
Lenin také dokázal pozvednout v dělnické třídě své doby třídní vědomí, pochopení sounáležitosti vykořisťovaných a vyburcovat ji k činům, které šokovaly celý svět. Budiž nám tento fakt vztyčeným prstem nad naší zaslepeností při propagaci KSČM jako pouhé volební strany. V. I. Lenina je možno analyzovat, kritizovat, ale nikdy nesmíme přistoupit na to, aby nám dnešní elity diktovaly, zda se k němu máme nebo nemáme hlásit, případně jak. Pokud totiž na tuto hru přistoupíme, bude to znamenat ignorování kvalitního teoretického základu cesty k osvobození člověka a staneme se spolupachateli útlaku.
A teď už nechme zaznít hlasy mladých komunistů…
Lenin mi přijde i v současnosti nejlepším praktikem, který uměl myšlenky Marxe prodat a vysvětlit lidem. To je to, co nám docela chybí. (JK)
V tom momentě, kdy se zřekneme Lenina, tak se de facto zřekneme i toho označení komunistická strana, co dosud máme v názvu. (JV)
Lenin ukázal správnou cestu proletářským masám celého světa, jak si vydobýt moc a zvítězit. Bez Leninových vůdčích schopností, vysoké inteligence a oddanosti myšlenkám Komunistického manifestu by se nikdy nepodařilo vybudovat stát dělníků a rolníků. Proto ho komunisté po celém světě vnímají jako svou autoritu a idol, který dal marxismu správný a pragmatický směr – proto komunistické strany celého světa přijaly tezi marxismu-leninismu, jak se hlavní pokrokový proud společnosti nazýval po Leninově smrti. (AN)
Asi bych byl pro to si Lenina připomínat, jinak se můžeme klidně sloučit zpět do sociální demokracie. Programem tam už většinově jsme. (PM)
Glorifikováním Lenina to zabijeme totálně. V kontextu ruské, tvrdě totalitní monarchie se dá sice mnohé ospravedlnit (a mnohé ne) a pochopit a něco i plně akceptovat, ale v realitě dnešní situace je to nepoužitelná cesta. (JB)
KSČM by především měla vnímat Lenina v kontextu jeho doby a sociální situace. Jako marxistu a revolucionáře, který se snažil prosadit sociálně spravedlivější společnost v zaostalém Rusku. Také jako teoretika, který se snažil Marxovu práci dále rozvíjet. Jako premiéra prvního socialistického státu na světě. Také jako antidogmatika, člověka pevně stojícího si za vlastními názory a člověka, který tvrdě bojoval proti konzervativním přežitkům carského Ruska, za rovnost pohlaví a svobodu každého dělat si v osobním životě, co chce. V neposlední řadě jako člověka, který jako (ze zdravotních důvodů) od reálné moci odstavený premiér byl nucen psát dopis proti svému dlouholetému blízkému spolupracovníkovi Stalinovi, který ve svých rukou koncentroval příliš velkou moc. Z čehož plyne, že otázku koncentrace moci a její nezávislé kontroly podcenil. (MK)
Petra PROKŠANOVÁ, předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM
2 komentáře
Některým lidem lze velmi těžko vysvětlit, co je společenský vývoj. Mají raději lyžování na zahraničních horských střediscích, nebo raději sedí v hospodě a sypou jedno za druhým a kritizují vše co jim přijde na jazyk, nebo se kulturně oblažují. Nezajímají se o nic jiného než o sebe a o své sobectví. A protože “rádi” chodili do školy, stejně je nezajímal dějepis a ani přírodopis a další jiné méně záživné předměty. Dnes jsou naučeni užívat si a nekoukat napravo ani nalevo. Když se mají pro něco rozhodnout, zejména ve věcech státu, nechají se snadno oblbnout a zvolí toho, protože jsou přesvědčeni, který problémy vyřeší za ně. Pak když to dopadne jinak, než bylo řečeno, tak si zajedou na hory zalyžovat, sednout do hospody nebo do divadla, aby se z toho hnusu trochu odreagovali. Na rozdíl od vás, pane “petr”, Lenin studoval, vzdělával se ve všech odvětvích vývoje společnosti a hlavně chtěl pro každého člověka něco lepšího, než do té doby měl.
ano,soudruh Lenin ,,žije” ve skleněné konzervě coby plastová figurina … za vlády ,,vzhůru ke světlým zítřkům” platilo,že Lenin je v Ječný – holt je to nezmar !
Komentáře jsou uzavřeny.