Celý pokrokový svět žije v prvních týdnech nového roku výročím zavraždění významné ženské postavy dělnického hnutí Rosy Luxemburgové. My tady v České republice jsme už přes 30 let nuceni zapomínat, že naše vlast sama zrodila stovky a tisíce obdivuhodných hrdinek všedních dní, ale i novinářek, spisovatelek, bojovnic proti fašismu i za sociální spravedlnost. Většinou sice nezemřely násilnou tragickou smrtí, ale to nijak neumenšuje jejich význam. Připomeňme si alespoň několik z nich, které by v těchto zimních týdnech oslavily svá životní jubilea.
Dne 12. ledna 1895 se v Doubravici v okresu Šumperk narodila česká politička, funkcionářka KSČ a bojovnice za práva žen Anežka Zavadilová. Do historie se však zapsala jako Anežka Hodinová-Spurná. Od mládí pracovala v dělnických profesích, což ji přirozeně přivedlo až ke komunistické straně, kterou již jako aktivní účastnice politického dění pomáhala založit. Byla jednou z nejaktivnějších členek nové strany, dobře známá i tehdejší policii, která ji opakovaně zadržela za rušení veřejného pořádku. Takovým proviněním mohlo být v té době např. rozdávání agitačních letáků dělníkům. V roce 1927 se stala zastupitelkou pražského městského zastupitelstva za KSČ, v listopadu téhož roku byla zvolena i do pražské městské rady. V roce 1929 a 1935 byla zvolena poslankyní Národního shromáždění a byla jí až do vynuceného rozpuštění KSČ v roce 1938. Druhou světovou válku přečkala v exilu v Londýně, kde předsedala Klubu československých žen. Po válce pak byla aktivní stranickou funkcionářkou a opakovaně volenou poslankyní Národního shromáždění. Byla činná v řadě ženských hnutí, kde se zasazovala o stejné pracovní podmínky a ohodnocení pro muže a ženy. Stejně aktivní byla i v mírovém hnutí. Zemřela v roce 1963 ve věku 68 let.
Dne 31. ledna pak oslavíme 137. výročí narození české novinářky, popularizátorky vědy, průkopnice feminismu a političky Luisi Landové-Štychové, roz. Vorlíčkové. Své první politické krůčky učinila v anarchistickém hnutí, kde se aktivně účastnila antimilitaristických protestů a dávala o sobě vědět díky radikálně feministickým názorům. Nebála se otevřeně kritizovat manželství jako projev soukromého vlastnictví nebo rodinu jako oporu kapitálu a klerikalismu. Po bouřlivých politických dvacátých letech, kdy se Landová-Štychová angažovala v různých anarchistických, národně socialistických a dělnických organizacích a spolcích, je v září 1925 přijata do KSČ, ve které setrvá až do své smrti. Ve válečných letech Landová-Štychová vystupovala jako aktivní antifašistka, pomáhala německým levicovým emigrantům, kteří našli azyl v Československu, zvláště coby místopředsedkyně Antifašistického výboru. Iniciovala též zakládání výborů pro pomoc španělským antifašistům během občanské války. Po roce 1945 se více než politické činnosti věnovala své druhé vášni, kterou byla od mládí astronomie. Zemřela v roce 1969 v 84 letech.
A konečně 1. února to bude 140 let od narození komunistické spisovatelky Marie Majerové, roz. Bartošové, a zároveň 16. ledna uplyne 55 let od jejího úmrtí. Život Marie Majerové by sám vydal na knihu. Byla to však právě ona, která svou literární tvorbou zasáhla celý národ. Od mládí byla pracovitá, energická, houževnatá a literárně velmi nadaná, v čemž ji vedle rodiny podporovali i její přátelé nejprve z anarchistických, později komunistických kruhů. Hned v roce 1921 vstoupila do právě vznikající KSČ. Po podepsání Manifestu sedmi byla ze strany vyloučena, aby byla v roce 1945 znovu přijata. Třicátá léta strávila především cestováním a psaním. Doba válečná ji ale uvrhla na seznam zakázaných autorů. Po roce 1945 se dále věnovala psaní, spolupracovala s filmem, rozhlasem a televizí. Zemřela jako autorka desítek knih s revoluční, osvětovou i mládežnickou tematikou v roce 1967 ve věku 84 let.
Ne každé z těchto vzácných a ve své době jistě velmi odvážných žen je však vzdávána náležitá úcta. Anežka Hodinová-Spurná je dnes posměšně vykreslována pouze jako zapálená představitelka komunistického režimu, její přínos coby bojovnice za ženská práva je zcela zapomenut. V případě Luisi Landové-Štychové, přestože je nositelkou Řádu práce a Řádu republiky a výrazně se podílela na popularizaci vědy, byla náves původně nesoucí její jméno v rodné Ratboři v roce 1991 přejmenována na Komenského. Také v Praze 4 po ní byla pojmenována ulice, která se dnes jmenuje ulice Vejvanovského. Pamětní deska, odhalená v roce 1974 na jejím rodném domě, byla při opravě domu sňata a zpět již nebyla umístěna. Ve veřejném prostoru se její památka dnes již vůbec neobjevuje. Z této trojice jedinou Marii Majerovou musel vzít současný režim na vědomí. Její knihy jsou natolik populární, že např. dívčí román Robinsonka (1940) je dodnes leckde součástí povinné školní četby. Kulturní dům v rodných Úvalech, který finančně velmi štědře podporovala, byl sice v roce 1994 předán soukromé osobě v rámci restituce, kulturní středisko zaniklo a nahradila ho tržnice, ale pamětní desky se zachovaly v Úvalech a Kladně Kročehlavech. Také ulice Marie Majerové nalezneme v desítkách českých měst.
Možná si říkáte, proč se ohlížet do minulosti a vztahovat se k osobnostem dávno zapomenutým. Odpověď je nasnadě. Ani po více než sto letech bojů nebylo dosaženo zrovnoprávnění žen a mužů. Přesvědčivým ukazatelem je rozdíl v jejich odměňování, který v ČR činí téměř 19 % ve prospěch mužů (Eurostat 2019). Přibývá také případů domácího násilí, jehož oběťmi jsou nejčastěji ženy. Sousední, nábožensky fanatické Polsko nově zákonem upírá ženám právo na rozhodování o vlastním těle v případě potratů. A mohli bychom pokračovat dále. A právě proto je naprosto nezbytné nezapomínat na tradici boje žen za sociálně spravedlivou společnost. V naší historii máme těchto hrdinek nepočítaně. Vedle Majerové, Hodinové-Spurné a Landové-Štychové jsou to i Jožka Jabůrková, Věra Picková, Maruška Kudeříková a další. Čest jejich památce nejlépe vzdáme tím, že budeme v jejich boji pokračovat.
Petra PROKŠANOVÁ
