Industrie – od verpánku k robotům

V září 2021 česká televize odvysílala na svém druhém kanále dokumentární cyklus o českém průmyslu. Časově pokrývá prvopočátky výroby od prvních manufaktur po budoucí výrobní prostředky. Každý jednotlivý díl provází kromě části historické také jeden konkrétní provoz s jeho proměnou v čase. Divák, kterého zajímá vývoj dělnického hnutí, se snadno nechá zlákat anotací České televize, ve které se dočteme, že seriál hledá „odpovědi na otázky, jak se lidé z nevolnického venkova naučili pracovat v továrnách, odkud se vzali lidé s know-how při jejich zakládání, kde se vzal kapitál nutný pro jejich výstavbu a proč vznikl kapitalismus, jak dělníci zapříčinili vznik sociálního státu, proč inovacím v průmyslu prospěla válka, jak se bankám podařilo řídit dění ve státě, jakým způsobem se na pozadí průmyslu proměňovala role žen ve společnosti, kdy si lidé začali všímat vlivu průmyslu na životní prostředí, proč měl komunistický režim největší konflikt zrovna s dělnickou třídou nebo proč byla porevoluční transformace průmyslu tak trnitá.“

První dva díly jsou velice dobře zpracované a představují sklárnu Harrachov a Vítkovické železárny, na jejichž příkladu ilustrují počátky kapitalismu v našich zemích. Pokud nemáte čas shlédnout celou sérii 12 x 25 minut, doporučuji alespoň první díly, kde jsou snadno viditelné paralely se současností. Naprosto zásadní myšlenkou je organizování pracujících v boji za lepší pracovní podmínky, mzdy i rovnoprávnost v době rozpadající se habsburské monarchie. Opravdu zajímavý je filmový materiál, jehož archivní část napříč celým seriálem dobře navozuje dobovou atmosféru a ten současný dává nahlédnout pod pokličku konkrétních provozů.

Třetí díl boří mýtus o self-made podnikatelích jako těch, kteří se z ničeho bez vnější pomoci vytáhli do pozic úspěšných milionářů. Tento díl také částečně nabourávají obraz kapitalistů – lidumilů, kteří svým zaměstnancům staví celé městské čtvrti a pečují nezištně o jejich blaho, jako například Tomáš Baťa. Samozřejmě nejde o žádný altruismus, ale dobře propočítanou vstupní investici. Dobytek bez chléva a veterinární péče také můžete chovat jen těžko. Přes období zdánlivé prosperity dvacátých a ekonomického pádu let třicátých se přes podrobenou výrobu válečných let dostáváme do období, které snad současnou tvorbou ani nemůže být vykresleno jinak než negativně.

V osmém až desátém díle, které historicky pokrývají reálný socialismus, se v oblasti průmyslu hodnotí problémy, které měly ve své době skoro nereálná řešení, jako například horší kvalita vstupních surovin a s tím vzniklé problémy s kvalitou výrobků. Těmito díly se prolíná patos špatné správy podniků s nízkou produktivitou práce. Spontánní budovatelské nadšení poválečných let zůstává ve stínu Šikových reforem a mohutný rozvoj průmyslu i bytové výstavby ve všech částech Československa je dáván na váhy nedostatku luxusního zboží ze západu. K porovnání životní úrovně dělníků s lety v kapitalismu první republiky zde okrajově dochází například v kapitole bydlení, občanské vybavenosti a sociálních jistot.

Co v dokumentárním cyklu Industrie chybí, je širší pohled na období po roce 1989. Období dlouhému 32 let se věnuje jen jeden díl. Zvlášť když podnik, který tento díl provází, tedy Tatra Kopřivnice, se s pomocí státu zachránil a má tak částečně šťastný konec. Transformace – privatizace našeho průmyslu ale byla tak divoká, že by na to nestačilo ani 10 dílů. Poslední díl je věnován budoucím technologiím, 4. průmyslové revoluci a vývoji v automatizaci. V závěru padne i výzva ke sdružování zaměstnanců v odborech a tlaku na konec levné pracovní síly. V tomto dílu zazní také postřehy od docentky Švihlíkové nebo sociologa Likavčana. Posledního jmenovaného si dovolím citovat, protože přesně vystihuje současnou pozici českého průmyslu: “Česká republika je montovna s parlamentem”.

Luboš PETŘÍČEK, místopředseda KV KSČM Praha a odborář