Fučíka zachováme pro budoucí generace

V předvečer výročí 119 let od narození významného československého novináře Julia Fučíka se konala akce k připomenutí jeho významu. V Ateliéru sociálně angažované tvorby v budově ÚV KSČM v Praze se sešlo na tři desítky návštěvníků, aby vyslechli živé čtení z díla tohoto talentovaného spisovatele a protifašistického odbojáře. Akci pořádali Mladí komunisté KSČM Praha ve spolupráci se Společností Julia Fučíka.

Julius Fučík, to není jen Reportáž psaná na oprátce, do které se ho školní osnovy snaží vměstnat v celé jeho šíři. Fučík, to je i celá plejáda zkušeností, zážitků, pocitů, angažované tvorby a vztahů, jak jsme se přesvědčili právě na našem milém setkání. To se pod názvem »Na víno s Fučíkem« neslo ve skutečně přátelském duchu a uvolněné atmosféře. Věříme, že přesně takhle by si Julius Fučík představoval oslavu svého života, neboť sám patřil mezi bodré společníky, kteří uměli užívat života plnými doušky. V kulisách plakátů, kreseb a fotografií Julia Fučíka střídali se před jeho bystou zajímavé osobnosti současného komunistického hnutí. Úvodní slovo přednesla organizátorka akce předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM Petra Prokšanová s roční dcerou v náručí. Je fascinující sledovat, jak přítomnost nejmladší generace dokáže rozzářit atmosféru i oči všech účastníků.

První stránky Fučíkova díla otevřela příznačně Fučíkova pokračovatelka novinářka Monika Hoření. Hned na úvod jsme tak slyšeli svěží Fučíkovu literární kritiku vydanou po premiéře hry Rub a líc v Osvobozeném divadle v prosinci 1936. Následovala nepříliš známá báseň Noční host básníka Vítězslava Nezvala. Tu přednesla předsedkyně pražského Krajského výboru Marta Semelová, která rozhodně nezapře svou lásku k učitelskému povolání a každé slovo vymalovala jako obrázek. Velmi zajímavý byl příspěvek Jana Jelínka, předsedy Společnosti Julia Fučíka, který se s námi podělil o vzpomínky současníků Julia Fučíka, které zaznamenal v osobních rozhovorech s nimi. Janu Jelínkovi mj. vděčíme za záchranu busty Julia Fučíka, která byla původně umístěna na jeho rodném domě v Duškově ulici na Praze 5, odkud byla odstraněna. Dále zazněly úryvky z knihy Rozhovory s Janem Werichem od Jiřího Janouška a Skříňka s líčidly od Adolfa Branalda. Z knihy V zemi milované přečetl Lukáš Vrobel stať Sovětské miliardy a milimetry, ve které Fučík velmi sugestivně popisuje pocity, které v lidech té doby vyvolával J. V. Stalin. Místopředseda ÚV KSČM Milan Krajča pro nás otevřel výbor z Fučíkova díla Lidé, bděte! a rozvířil atmosféru svým hřmotným přednesem textu Berte reklamy!, který vyšel v Haló novinách ve 30. letech. Všichni jsme se v tu chvíli ocitli na mrazivém zimním Václavském náměstí se štůskem papírových letáků v ruce. Tak přesvědčivý přednes to byl. Levicový umělec Pavel Sterec nás seznámil s čerstvou novinkou, že na jednom ze záběrů manifestace Výrobního družstva Včela, které zveřejnil Národní filmový archiv, by se podle odhadu několika historiků mohl nacházet právě Julius Fučík. Pokud se potvrdí domněnky vycházející z podoby zaznamenaného muže i lidí, v jejichž společnosti se na záznamu nachází, by to zatím jediný dochovaný videozáznam právě Julia Fučíka. Večerní čtení zakončila novinářka Andrea Cerqueirová úryvkem z knihy Juliu Fučíkovi od chilského básníka Pabla Nerudy, kterou do českého jazyka přebásnil Vítězslav Nezval. U košířského pomníku Pabla Nerudy si každý rok 11. září připomínáme oběti Pinochetova režimu. Pablo Neruda zemřel krátce po začátku diktatury a jeho pohřeb se stal prvním veřejným protestem proti ní.

Příští rok oslavíme kulatých 120 let od Fučíkova narození a 80 let od jeho zavraždění nacisty. Slíbili jsme si, že se setkávání k připomínce Fučíkova života i jeho hrdinského odkazu stane tradicí, na kterou budou jednou moci navázat i lidé z generace, která nás dnes při čtení rozptyluje svým žvatláním a taháním za nohavice. I kdyby to znamenalo, že s námi Julius Fučík bude sedět se sklenkou vína jako hologram.

Petra PROKŠANOVÁ, předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM