V malé příhraniční obci Bublava najdeme nenápadný památník, který je na mapě prostě pojmenován jako »pomník obětem fašismu«. Informační tabule u něj ale popisuje dramatické události, které se zde odehrály před 85 lety a byly děsivou předzvěstí událostí nadcházejících.
Bublava se nachází v okrese Sokolov v těsné blízkosti německých hranic. Dnes zde trvale nežijí ani čtyři stovky obyvatel, ale ještě v roce 1930 to bylo desetkrát víc, avšak tehdy se jich drtivá většina hlásila k německé národnosti. Dne 13. září 1938 napadli zdejší četnickou stanici ordneři – sudetoněmecká polovojenská organizace založená v září 1938 za účelem destabilizace situace v československém pohraničí pomocí ozbrojených útoků, sabotáží a diverzních akcí. V době sudetoněmecké krize a pučistických snah Konráda Henleina měli ordneři za úkol dokázat, že Češi a Němci spolu prostě nemohou žít v klidu a míru.
Bublava, tehdy ještě Schwaderbach, se po Hitlerově fanatickém rozhlasovém projevu v Norimberku z noci 12. září 1938 probudila do vzrušené atmosféry. V ulicích se to hemžilo lidmi, brzy se objevily zbraně a henleinovci obsadili celní úřad a všechny pracovníky s rodinami zajali. Ke zklidnění situace měli přispět českoslovenští četníci a jednotka Stráže obrany státu, která jela svým vozem vyzvednout v celnici zadržované rodiny celníků. Autokar však byl henleinovci napaden střelnými zbraněmi a na místě zemřel četnický strážmistr Josef Falber. Tím však tragické události neskončily. Do henleinovci kontrolované Bublavy se téhož dne večer vrátila průzkumná jednotka Stráže obrany národa. V místě dnešního pomníku byla přepadena a v nastalém boji umírá velitel František Novák a četnický strážmistr Josef Brčák.
Bublava až do mnichovského diktátu zůstala jakýmsi územím nikoho a později byla připojena k nacistickému Německu. Po roce 1945 došlo k nucenému vysídlení německého obyvatelstva. V roce 1947 byla obec z původního Schwaderbachu přejmenována na Bublavu. Podstatná část její zástavby byla zbořena, zejména v horní části, a Bublava se ocitla v hraničním pásmu.
Při zapálení svíčky u tohoto pomníku obětem henleinovců jsem si vzpomněla na nedávnou diskusi pod příspěvkem o zboření nacistického kříže u rozhledny Štěpánka, hemžící se různými relativizacemi role henleinovců na našem území. Je dobře, že antifašisté tyto nacistické pomníky odmítají a odstraňují. Pro připomenutí hrůz, kterých se na Čechoslovácích nacisté dopustili, nám úplně stačí pomníky jejich obětí. A není jich vůbec málo. Čest všem bojovníkům proti fašismu. Těm minulým, současným a i těm, kteří, bohužel, budou muset přijít po nás, protože ani nám se zatím nedaří s fašismem zúčtovat jednou provždy.
Petra PROKŠANOVÁ
FOTO – archiv autorky
