Kauza Diag Human na dlouhé lokte

Česká republika částečně neuspěla v mezinárodní arbitráži s Diag Human ohledně údajného pochybení ministerstva zdravotnictví při zadávání veřejných zakázek na zpracovatele krevní plazmy. Na základě výsledků arbitráže by tak Česko mělo zaplatit firmě Čechošvýcara Josefa Šťávy 15,5 miliardy korun. Vláda ale rozhodla o tom, že se Česko proti rozhodnutí odvolá. Společnost Diag Human požadovala od státu 52 mld. korun.

Rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně podle ministerstva financí všechny ostatní nároky Diag Human za 36,5 mld. korun zamítl. Tribunál zároveň stanovil firmě povinnost vzdát se jakýchkoliv dalších nároků vůči ČR. »Ministerstvo financí nález v rozsahu přes 330 stran pečlivě analyzovalo a s jednomyslným souhlasem vlády podává dnes návrh na zrušení nálezu k vrchnímu soudu v Londýně,« uvedlo ministerstvo financí. Částku, kterou by mělo ministerstvo zaplatit, tvoří 8,3 mld. korun, přiznané v roce 2008 v předchozí obchodní arbitráži, a úroky 7,2 mld. korun k 19. květnu 2022.

Počátky vleklého sporu sahají do roku 1991, kdy ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo soutěž na zpracování krevní plazmy.

Jak šel čas s touto patálií

Kauza Diag Human je spor mezi českým státem a firmou Diag Human, ohledně státní zakázky na obchod s krevní plazmou, která měla být realizována na začátku 90. let. Firma Diag Human (původně Conneco, a. s.) se od roku 1996 soudí s českým státem o náhradu ztrát, které jí měly vzniknout na základě poškození dobré pověsti a následné ztráty zakázek. Spor vznikl kvůli odstoupení státu od smlouvy s firmou Diag Human (Conneco) a písemnému sdělení tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara dánské firmě Novo Nordisk, že »je pochybnost o solidnosti«zmíněné firmy. Firma Novo Nordisk později odmítla s Diag Human spolupracovat. Český stát od té doby čelí sérii rozhodčích řízení (arbitráží), v nichž Diag Human požaduje po českém státě náhradu za vzniklé ztráty.

Do roku 2011 byla firma Diag Human ve vlastnictví česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy, ten však podle svého prohlášení prodal akcie společnosti v květnu 2011 blíže neupřesněnému mezinárodnímu konsorciu institucionálních investorů.

Během 90. let vypsala Česká republika několik výběrových řízení na licenci pro zpracovatele krevní plazmy. První výběrové řízení v roce 1990 firma Conneco, později Diag Human (ve spolupráci s dánskou firmou Novo Nordisk) vyhrála, Martin Bojar však jeho výsledek neuznal. V pozdějších několika výběrových řízeních firma Josefa Šťávy opět neuspěla. Následkem přerušené spolupráce s Novo Nordisk měl podnikatelský model Diag Human i celkově zkrachovat. V roce 1996 podala firma Diag Human žalobu u krajského soudu, v níž se chtěla domoci náhrady škody za újmu, původně ve výši 200 milionů korun, kterou jí v České republice, ale i dalších zemích měl způsobit dopis ministra Bojara. Spor byl ovšem dále již řešen v rozhodčím řízení, na základě tzv. rozhodčí smlouvy, kterou s Diag Human uzavřel toho roku ministr Jan Stráský. Podle rozhodčí smlouvy mohlo být rozhodnutí rozhodčího senátu přezkoumatelné pouze před novým rozhodčím senátem. Ministryně Zuzana Roithová se v roce 1997 pokusila rozhodčí smlouvu u soudu zpochybnit, soud však její žalobu neuznal^.

V jednotlivých arbitrážních přezkumech pak Česká republika s Diag Human vedla nejdříve vlastní spor o nárok Diag Human, zda k poškození firmy došlo, a posléze o výši způsobené škody. Podle analýz vypracovaných za vlády Miloše Zemana měla firmě vzniknout škoda ve výši 680 milionů korun, stát se rozhodl arbitráž zvrátit. Za působení ministryně Marie Součkové se strany sporu nakonec dohodly, že výši škody má určit poradenská společnost Ernst & Young. Její znalci škodu vyčíslili na 2,5 až 4,6 miliardy korun. Podle rozhodnutí arbitrů čtvrtého rozhodčího senátu z 13. srpna 2008 v té době Česko mělo zaplatit za zmařený obchod s krevní plazmou 8,33 miliardy korun, přičemž zhruba polovinu částky činí samotná škoda a zbytek úroky z prodlení a poplatky. Dokumenty údajně dokládají, že tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek podpořil svého dlouholetého známého Josefa Šťávu, který usiloval o miliardy korun v arbitráži proti státu, jehož zájmy měl Kalousek jako ministr hájit. Obě strany se proti nálezu ze srpna 2008 odvolaly, Diag Human z pozice, že jí náleží suma ještě o tři miliardy vyšší, Česká republika proto, aby platbu naopak zcela odvrátila. 

Česká vláda 20. srpna 2008 schválila plán ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS), jak zvrátit vývoj kauzy. Vláda se rozhodla firmě nezaplatit a využít opravných prostředků. V arbitráži, která měla určit konečnou výši odškodného, které by měl český stát firmě zaplatit za neuskutečněné obchody s krevní plazmou, měl český stát zastupovat jako arbitr bývalý děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity Milan Kindl. Po jistém váhání přijal funkci předsedy arbitrážního tribunálu ombudsman Otakar Motejl. Toho však stát rychle odmítl a soudem byl jako třetí rozhodce určen neprávník a prezident Hospodářské komory Petr Kužel. Předseda tříčlenného arbitrážního senátu měl být jmenován na základě shody obou stran sporu, Kužela byl však jmenován soudem, a to údajně proto, že se strany na třetím kandidátovi nedokázaly shodnout. Diag Human napadl Kuželovo jmenování soudně s poukazem na jeho možnou podjatost.Petr Kužel v lednu 2010 připustil do sporu na straně žalobců dvě offshorové firmy s neznámými vlastníky.ČT24 tehdy uvedla, že uvedené společnosti sídlí na stejné adrese jako společnosti stíhaného Tomáše Pitra a že ředitel jedné z těchto firem je zároveň klientem advokátní kanceláře Milana Kindla, který je jedním z arbitrů.

V říjnu 2010 Nejvyšší soud zrušil jmenování Petra Kužela rozhodcem, protože o něm rozhodoval věcně nepříslušný soud. Podle pozice vlády České republiky rozhodčí řízení o přezkum nálezu z roku 2008 zahájeno byloa spor nadále pokračuje.Společnost Diag Human však tvrdila, že rozhodčí nález ze srpna 2008, podle něhož musí ČR vyplatit společnosti dané náhrady, je již pravomocný a konečný.

V květnu 2011 okresní soud Vídeň-centrum na návrh Diag Human exekučně zabavil tři umělecká díla, která byla zapůjčena do Vídně na výstavu. Podkladem pro toto rozhodnutí byla žaloba Diag Human, obsahující rozsudek rozhodčího soudu z roku 2008, který Diag Human považuje za pravomocný. Rakouský soud tuto argumentaci v předběžném opatření přijal. V červnu 2011 uznal nárok firmy i soud v Paříži. Prvního července 2011 vídeňský soud exekuci nepravomocně zastavil vzhledem k imunitě výsostně kulturního majetku. Právní zástupce Diag Human Jan Kalvoda pak prohlásil, že hledají další majetek České republiky v zahraničí, který by mohl sloužit k dalšímu umořování pohledávky. V souvislosti s tím zmínil budovy českých center od New Yorku po Moskvu nebo nemovitosti v hamburském přístavu. Podle ČR rozhodčí nález z roku 2008 ještě není pravomocný, protože stát se proti němu řádně odvolal.

Dne 23. ledna 2019 zaplatilo ministerstvo zdravotnictví společnosti Diag Human, po podání návrhu na nařízení exekuce, částku 211 609,89 eur jako náhradu za náklady řízení za soudní spor v Lucembursku z roku 2012, který Diag Human vyhrál;15. června 2022 soud opět rozhodl, že Česko musí zaplatit 15,5 miliardy korun. Stát tedy znovu oznámil, že chce podat návrh na zrušení rozhodnutí. Denně nabíhají úroky z této částky, což činí zhruba 1,3 milionu Kč.

Stanovisko stejné, částka prudce roste

Zajímavé je začíst se do mého stanoviska z roku 2008 (!), které jsem jako odborná mluvčí KSČM poskytla médiím a tehdy také bylo publikováno v deníku Haló noviny. Částky se změnily, ale podstata stanoviska je stále platná.

Prohraná arbitráž a povinnost zaplatit panu J. Šťávovi astronomickou částku téměř devět miliard Kč je pro občany ČR další špatnou zprávou nejen z oblasti zdravotnictví. Daňový poplatník je nucen opět zaplatit za neschopnost tehdejších i současných mocných. Počínaje neuvěřitelným diletantismem a zřejmě také pocitem, že si jako vítěz může dovolit vše, v podání ministra Bojara. Přes jasné chyby a možná i nezákonné kroky následujících »zainteresovaných« politiků. Připomenu bývalou ministryni Součkovou, která bez výběrového řízení a za nemravně přemrštěnou cenu najala advokáta Z. Nováčka a nyní se – příznačně jako jediná – zpovídá kvůli sporu s Diagem před soudem. Ani současný ministr zdravotnictví Julínek nepřispěl k rychlejšímu a pro český stát levnějšímu řešení tohoto ostudného sporu. Po konzultacích s jistě ne levným advokátem T. Sokolem a poradenskou firmou Deloite sebevědomě nabyl mylného dojmu, že kauzu lze vyhrát, i přes zcela opačné závěry odborných znaleckých posudků vypracovaných na žádost státu v minulosti. Je trestuhodné a neodpustitelné, že se částka 200 milionu Kč uplatňovaná společností Diag Human v době podání žaloby v roce 1996 vyšplhala »díky« diletantství a aroganci vládnoucích politiků až na současných 8,86 miliardy Kč! Ne prostí občané, ale vládní politici již od 90. let nesou plnou politickou, morální i trestní odpovědnost za další díl v nekonečném seriálu přehlížení práva i nezodpovědného nakládání s majetkem státu, zpackanou privatizaci, krachy bank, tunely podniků, za podezřelé zakázky a neprůhledná výběrová řízení.

Aspoň nějaká dobrá zpráva

Dobrá zpráva je, že rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně všechny ostatní nároky Diag Human za 36,5 mld. korun zamítl a zároveň stanovil firmě povinnost vzdát se jakýchkoliv dalších nároků vůči ČR. Částku, kterou by mělo MF zaplatit, tvoří 8,3 mld. korun přiznané v roce 2008 v předchozí obchodní arbitráži a úroky 7,2 mld. Kč k 19. květnu. ČR podle tribunálu porušila dohodu o ochraně investic dopisem tehdejšího ministra zdravotnictví z roku 1992, kterým Martin Bojar varoval Dány, že firma podnikatele Josefa Šťávy je nedůvěryhodná. A dále následným jednáním různých státních orgánů v průběhu obchodní arbitráže. Tribunál konstatoval, že rozhodčí nález z roku 2008 nebyl z pohledu mezinárodního práva zrušen a Česká republika je povinna nárok v něm přiznaný uhradit.

Na druhou stranu rozhodci zamítli tvrzení Diag Human, že se ČR dopustila poškození jejich investice tím, že ministerstvo zdravotnictví vyzvalo nemocnice a transfúzní centra ke spolupráci pouze se zpracovateli krevní plazmy vzešlými z výběrových řízení. Tribunál shledal, že ČR v tomto ohledu jednala v dobré víře a v zájmu veřejného zdraví. Tribunál uznal, že ministerstvo zdravotnictví mělo důležité a oprávněné obavy ze spolupráce se společností Conneco s ohledem na její obchodní model a její reputaci a rovněž že společnosti Conneco nikdy nebyl Českou republikou zaručen monopol na spolupráci s českými nemocnicemi v oblasti zpracování krevní plazmy. Arbitráž také zamítla tvrzení o údajně protiprávně vedených trestních řízeních proti společnosti Conneco před zahájením komerční arbitráže a o údajné poškozující mediální kampani.

Lze tedy konstatovat, že z vyjádření tribunálu jasně vyplývá: Ve skutečnosti se Česká republika ničeho špatného nedopustila, jednala v zájmu veřejného zdraví svých občanů, a obavy, které tehdejší ministr zdravotnictví vyjádřil, byly v podstatě oprávněné … Ale protože žijeme v absurdním kapitalistickém světě, musíme zaplatit nesmyslné částky, abychom konečně tuto kauzu mohli uzavřít. Z celého průběhu se jednoznačně ukazuje, že nemůžeme vyhrát ve světě, kde stojí zisk a zájmy jednotlivce na prvním místě a zdravý rozum i morálka pláče. Bohužel je ale smutným faktem, že je ministerstvo zdravotnictví posledních třicet let řízeno neschopnými, nebo všehoschopnými politiky, kteří sledují své osobní nebo stranické zájmy.

Soňa MARKOVÁ