Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s Martinem Pýchou, předsedou Zemědělského svazu ČR
Vrcholné orgány Evropské unie prosazují novou Společnou zemědělskou politiku (SZP) EU, která ovlivňuje i české zemědělství. Jak byste novou SZP EU charakterizoval?
Ačkoliv se Zelená dohoda (Green Deal) prakticky dotýká všech oblastí lidského života, k nejviditelnějším změnám směrem k nastavení nové enviromentální politiky EU došlo v energetice a v zemědělství. Takže je logické, že hlavní principy programu Green Deal byly vtěleny i do nové podoby Společné zemědělské politiky na léta 2023 až 2027. Přičemž jednotlivé členské země EU byly zavázány tyto hlavní principy SZP zapracovat do svých Strategických plánů Společné zemědělské politiky.
Ptáte-li se, jak bych novou Společnou zemědělskou politiku EU charakterizoval, musím říci, že na rozdíl od minulosti, kdy hlavní důraz byl kladen na výrobu potravin a zajištění jejich dostatku pro obyvatelstvo, nová Společná zemědělská politika EU je zaměřena především na ekologické aspekty zemědělství. Což ovšem znamená, že to nakonec povede ke snížení zemědělské produkce. Výsledkem bude, že se do zemí EU budou potraviny dovážet ze třetích zemí, které budou drahé a méně kvalitní, než jsou ty evropské. Mimochodem, právě české potraviny patří k těm nejkvalitnějším.
Obě naše nevládní zemědělské organizace, Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR, které zastupují naše produkční zemědělce, odjakživa tvrdí, že základním úkolem zemědělství je zajistit výrobu dostatečného množství potravin. Proto také nesouhlasíme s koncepcí Strategického plánu SZP (SP SZP) na léta 2023 až 2027 tak, jak jej vloni schválila současná česká vláda. Jde o to, že tato vláda do něj naprosto nekriticky zapracovala řadu enviromentálních tendencí, jež jdou výrazně nad rámec SZP EU, které ve své podstatě omezují výrobu potravin. Přičemž v některých rysech je i prohloubila. Naproti tomu původní koncepce Strategického plánu SZP, jak ji během 1,5 roku trvajících jednání se všemi nevládními zemědělskými organizacemi připravila předchozí vláda, byla naopak rozumným kompromisem mezi enviromentálními požadavky EU a potřebami českého zemědělství.
Co s tím budete dělat?
Náš nesouhlas se Strategickým plánem SZP jsme vloni dali najevo uspořádáním řady protestních akcí, a to jak v hlavním městě, tak i v regionech. Bohužel, Fialova vláda naše logické argumenty nevyslyšela. Mimochodem, v protestech proti Green Dealu jsme nebyli jediní v Evropě. Protesty farmářů s traktory se uskutečnily v Německu, Nizozemí, ve Francii, v Polsku, na Slovensku, v Řecku či v Irsku. Největší protestní akce zemědělců, 150-200 tisíc lidí, se uskutečnila v ulicích španělského hlavního města Madridu. Pokud jde o červnové protesty v Nizozemí, tamní zemědělci protestovali hlavně kvůli naddimenzovaným požadavkům na zemědělce kvůli čistotě životního prostředí a záměru snížit stavy hospodářských zvířat. Nizozemští zemědělci odhadují, že až jedna třetina zemědělských firem u nich kvůli této »enviromentální« politice EU skončí.
Součástí plánů EU je například i tlak na snižování živočišné produkce.
K čemu to nakonec povede?
Význam živočišné produkce spočívá především v tom, že udržuje zaměstnanost na venkově po celý rok, zároveň ovlivňuje celkové výsledky zemědělství, a proto potřebuje prvořadou pozornost a ochranu ze strany zemědělců. Pro zemědělské podniky nejsou živočišné komodity zanedbatelné, myslím tím z ekonomického hlediska. Zároveň je živočišná výroba nezbytnou součástí cesty ke snižování množství používaných minerálních hnojiv, udržení kvality půdy, biodiverzity atd.
Zásadní problém, a to i do budoucna, máme s destabilizací živočišné produkce. V České republice došlo k takovému poklesu stavů, že máme jednu z nejnižších hustot jednotlivých kategorií hospodářských zvířat na obhospodařovanou výměru zemědělské půdy v Unii. Zemědělci původních členských zemí EU produkci udržovali nebo i zvyšovali, zatímco ve střední a východní Evropě se produkce snižovala, a to především u živočišné výroby. Mimochodem, u nás jsme se dostali na 56 % evropského průměru produkčního potenciálu. Živočišná produkce v přepočtu na užívanou zemědělskou půdu činila v r. 2020 v Evropské unii 897 EUR/ha. U nás to bylo 499 EUR/ha, což je méně než např. v Maďarsku, kde mají 565 EUR/ha, ale i v Polsku, kde to činí 869 EUR/ha. Např. Rakousko nás převyšuje zhruba dvojnásobně, Německo téměř trojnásobně a Dánsko téměř pětinásobně.
Snižování živočišné výroby se odráží i v zahraničním obchodě…
Na rozdíl od první poloviny 90. let máme po řadu let záporné saldo agrárního zahraničního obchodu. Hlavní podíl na tom má vysoké záporné saldo komodity maso, které se teprve v této době začíná mírně snižovat. Za celý rok 2021 záporné agrární saldo převýšilo, obdobně jako v letech 2018 a 2019, minus 40 mld. Kč, a stalo se tak druhým nejvyšším záporným agrárním saldem v historii ČR.
Důsledkem je, že potravin ze zahraničí je v obchodní síti u nás minimálně polovina. Přitom u některých výrobků, jako např. u másla a masa, je to ještě víc.
Značně k tomu přispělo i to, že agrární dovoz do České republiky probíhal leckdy za dumpingové ceny, které nebyly dostatečně kontrolovány. Tuzemskou výrobu nám nelikvidují nepříznivé podmínky pro podnikání, ale masivní dovozy a dlouhodobě nízké ceny placené zemědělským výrobcům. Z celého agrobyznysu je v ČR z dlouhodobého hlediska nejpomalejší cenová dynamika v cenách placených zemědělcům za živočišné výrobky. Z dlouhodobého hlediska se v ČR více snížila výroba masa než nákup mléka. V období let 1989 až 2021 produkce hovězího masa propadla na 25 % původního stavu, produkce vepřového masa na 36 % stavu z roku 1989. Nákup mléka se oproti produkci masa snížil výrazně méně, a to na 59 % původního stavu z roku 1989.
Takže kromě tlaku ekologů z EU na snižování živočišné produkce u nás mají velmi výrazný vliv i ekonomické podmínky…
Za dlouhodobé situace přetlaku dovozů, nízkého zpeněžování a plošného rozdělování dotací bez zásadního ohledu na živočišnou výrobu se živočišná výroba českým zemědělských podniků přestala vyplácet.
Další a větší pokles lze čekat letos, kdy se ještě víc projeví válka na Ukrajině, geopolitické napětí, soustavně se zvyšující inflace, zdražování vstupů, a to, že nůžky mezi cenami vstupů a cenami placenými zemědělcům se stále víc rozevírají. Letošní rok bude z hlediska hodnocení velmi obtížný. Vlivem situace na mezinárodních trzích dojde k tomu, že budou existovat velké rozdíly mezi jednotlivými sektory. Zemědělci orientující se na rostlinou výrobu budou dosahovat vyššího zisku, naproti tomu zemědělci s živočišnou výrobou naopak zaznamenají vyšší ztráty.
Každopádně bude s ohledem na pravidla účetnictví vypadat hospodářský výsledek zcela jinak než reálná ekonomická situace zemědělců. Do budoucna možná menšina zemědělských podniků zbohatne, ale většina podniků, majících doposud hlavní podíl na zemědělské produkci ČR, zchudne. Svoji daň si v zemědělské prvovýrobě napříč Evropskou unií vybere zavádění tzv. Zeleného údělu, což všude bude stát velké peníze.
Miroslav SVOBODA
