Mezi stálice pohádek a komedií vysílaných na Vánoce a Nový rok patří bezesporu i ty od režiséra Zdeňka Trošky. Svou poslední ale natočil v roce 2019 a od té doby si užívá zaslouženého důchodu. I když nápady na další pohádky má, natočit, respektive režírovat další se již nechystá. O když tráví většinu času ve svých milovaných Hošticích, vnímá i co se děje u nás v naší zemi. A spokojený s politikou není. Jak vnímá současnou filmovou tvorbu a jako hodnotí politickou situací v naší zemi?
Vánoční svátky a silvestr jsou obdobím pohádek. A většina televizních diváků si nedokáže představit ty správné Vánoce bez Vašich pohádek. Díváte se na ně i vy?
Ne, na svoje filmy se už nedívám. Znám je nazpaměť, každý záběr, navíc zároveň naskakují situace, které se při jejich realizaci staly, takže nejsem divák jako ostatní. Prostě profesionální deformace.
Mnoho lidí by rádo vidělo i další pohádku od Vás. Vím ale, že si užíváte důchod. Přeci jen není nějaká malinká naděje, že třeba ještě jednou zasednete do režisérského křesla?
Asi Vás zklamu, ale není. Natočil jsem 10 pohádek, devět klasických, jednu skoro současnou (Strašidla), to stačí. Mám sice v šupleti náměty a scénáře několika krásných pohádek, ale už je pozdě. Není už ten »ajfr«, který jsem míval…
Říkáte, že máte v šuplíku scénáře dalších pohádek. Neuvažoval jste je někomu poskytnout?
Projevili zájem o scénář k Čachtické paní podle románu J. Nižnánského, ale pak se neozvali. Ani o pohádky se nezajímali. Nevadí, nezlobím se. Pokud si je přečtu, vidím je před sebou barevné, širokoúhlé. A to mi bohatě stačí.
Jak se díváte na současnou filmovou a pohádkovou tvorbu? Je dobrá, kvalitní, dostatečně podporovaná?
Poslední pohádku jsem natočil v roce 2019, tedy před víc jak čtyřmi roky. Sleduju práce svých kolegů, něco se mi líbí víc, něco míň. Každý z tvůrců má své vidění, svůj styl. A je vidět i vnitřní »letora« každého, kdo je akční v životě, je akční i ve způsobu vyprávění. Kdo je pomalejší, takové je i jeho dílo. Většinou se zapomíná, že pohádka a komedie jsou vůbec nejtěžší žánry a kdo se postaví proti daným a osvědčeným zákonům pohádky, je ztracen. Žádná psychologie, filozofie, složitě vyprávěný děj s vracečkami a zbytečnými vizemi, pohádka má být jasná, čistá, jednoduchá, nekomplikovaná, přehledná, půvabná a žádné science fiction, fantasy, nic takového. Není to v naší tradici, takže sorry. Takovéto opičení se po amerických či západních »vzorech« musí vždy dopadnout špatně. Nemám to rád!
Neuvažoval jste o vychování nějakého svého nástupce? Někoho, kdo by měl tak úžasný smysl pro český humor, laskavost a i ztřeštěnou pohádkovost, jako máte vy?
Ano, pár zájemců se ozvalo, řekl jsem jim vše, co chtěli vědět, zkonzultoval jejich náměty a scénáře. Vzali, nevzali, to už je na nich. Nikdy jsem nikoho do ničeho nenutil, jen jsem řekl svůj názor.
Konec roku je i obdobím bilance. Jak jste si užil tento rok? Kde jste tento rok byl nejspokojenější?
Ještě loni jsem byl 3x v Itálii, kterou miluju. Letos jsem seděl doma a byl ještě spokojenější. V klidu pod pergolou (říkám pod lupenem, neboť je porostlá velkými listy podražce), s knihou, dobrým heřmánkovým čajem s medem, který mi posílají nebo vozí dobří lidé ze Slovenska, v klidu a tichu. Radost, pohoda. Co víc si přát? Trochu mě zlobilo, že skoro nerostly houby, na kterých můžu být živ celé léto, ale jinak velká spokojenost.
Vím, že většinu času trávíte na jihu Čech. V létě Jižní Čechy pulsují životem, ale z jara a na podzim jsou spíše klidné a prázdné. Nechybí vám ale pražský ruch?
Nechybí, věřte mi. Čím je člověk starší, tedy aspoň tak to cítím já, utíká se do klidu, do ticha, pryč od hlučícího davu. Do Hoštic jezdí stále neuvěřitelné množství lidí podívat se, kde se co natáčelo, zastaví se u hrobu Michala Tučného, v hospodě U Miluny se osvěží a zase pokračují dál. Často je provázím po vsi, podepisuju se jim, fotím se s nimi. Vždy jsou to moc hezká a příjemná setkání, potěšení na obou stranách. A tenhle ruch mi docela stačí.
V Praze jste se ale účastnil mnoha aktivit a život tam byl pestrý. Jak například vzpomínáte na dobu spolupráce s NEI a na své 16ti násobné ocenění řádem Bílého lva se zlatým ocasem?
To nebyla žádná spolupráce, nic jsem pro ně nedělal. Sice mě lákali, ale já jsem slušný chlapec, který chodil na náboženství a ministroval v kostele, takže mě marně sváděli k hříchu.
Jaká byla podle vás nejsilnější událost roku 2023?
Myslíte v našem rybníčku? Pro mě to byly odchody na věčnost mých dobrých známých a přátel. Zůstává po nich velké prázdno.
Je něco, co Vás tento rok skutečně potěšilo, rozesmálo?
Umím se těšit a radovat z každé maličkosti, z hezkého dne, setkání s příjemnými lidmi, dobrého jídla. To stačí. Těší mě neutuchající zájem lidí o filmy, které jsem pro ně natočil, rozesměje a potěší mě kde co.
A naopak něco, co Vás naštvalo, zvedlo ze židle?
Jistě, je toho mnoho, co mě zlobí a štve. Ale nařídil jsem si všechny takové věci k sobě nepouštět. A mám klid. Sám nic nezmůžu, proč si na stará kolena přidělávat vrásky? Když se nebudete dívat na zprávy v televizi, zjistíte, že je na světě pořád ještě hezky. A vo vo vo tom to je, ne?
Tato doba je pro mnohé občany České republiky tedy těžkým obdobím. Zdražování energií, potravin, bydlení, všeho kolem. K tomu všemu mám pocit, že mezi lidmi schází laskavost, zájem, humor. Vše to, čím dýchají vaše pohádky a filmy. Vnímáte tyto změny ve společnosti?
Aby ne. Blbá nálada je opravdu už všude. Nejhorší je nestydaté lhaní našich vládních představitelů. Mám pocit, že to dělají schválně a zkoušejí, co všechno ještě český člověk vydrží. Ve Francii i jinde by už bylo po další revoluci, nebo aspoň defenestraci, ty už koneckonců umíme…
Dotýkají se tyto těžkosti i Vás či Vaších blízkých, známých? Jak vnímáte současnou ekonomickou a politickou situaci u nás?
Odpovím slovy milovaného básníka: Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal. Nebo spíš slavnou větou z nedalekého Chodska: Hyn sa hukáže, do roka a do dne… Neuvěřitelné, jak jsme trpěliví. Někdo by změnil toto slovo za jiné, nejspíš za blbí, ale všechno má svůj čas. Šak huhlídáte, dyť vono to o tem žbánu a uchu je prauda praudovucí. Jen počkajte.
Co je tedy největším problémem současné vlády? Co jí nejvíce vyčítáte?
Jejich nekompetentnost, neprofesionalita, diletantství. A provokativní arogance. Neposlouchají lidi, neposlouchají ani své voliče. Pak to vypadá, jak to vypadá. Vůbec jim o ně nejde, ani o stát, ani o Česko jako takové. Bez mrknutí oka nás klidně prodají za bídných třicet stříbrných.
Je něco, co naopak vláda podle vás zvládá?
Ano, konstantně nasírat lidi. Promiňte, ale slušněji to napsat nejde.
Jakou změnu by naše republika potřebovala, v čem či jaká je podle vás cesta ven ze současných ekonomických i politických problémů?
Jako změnu? Absolutní. Sbohem a šáteček. Poslední zhasne, ano?
Politika je jedna věc, vnitřní klid ale věc druhá. Jak by mohli lidé podle Vás opět najít spokojenost v životě? V čem je kouzlo toho, jak si udržet životní pohodu? Jde to vůbec v téhle době?
Kdybych to věděl, neseděl bych doma, ale někde v parlamentu, nebo „eště vejš“. Ale tam by mě uštěkali a vyhnali. Tak si radši ten svůj vnitřní klid pěstuju sám v sobě a politikou se nezabývám. Babička říkala – politika je to největší svinstvo, co může bejt. A měla recht.
Před námi je Silvestr. Vzpomenete si na nějakou svůj nejbláznivější silvestrovskou oslavu? Jak budete slavit příchod nového roku Vy?
O mně se ví, že nemám rád zimu, sníh, Vánoce a Silvestra přímo nesnáším! Zalezu, zamknu a fertik. S knihou v ruce, s něčím dobrým na zub, a v devět už spím. I když posledních pár let chodíme celá rodina nahoru k lesu Sosnovci, kde si připijeme na zdraví dívajíce se do kraje na ohňostroje. Bylo pár divokých Silvestrů, ale to bylo zamlada, to už není pravda. Bohužel, jsou nepublikovatelné.
A máte nějaké předsevzetí do nového roku? Přání?
Udržet si zdraví. A to přeju všem svým milým blízkým a známým.
A mohou se na Vás vaši příznivci někde v příštím roce těšit na živo, v Hošťicích, či budete někde vystupovat třeba jako host v divadle?
V červenci (datum ještě není stanoven) bude setkání od premiéry Slunce, seno, jahody, které jsme natočili před 41 roky, premiéra v kinech 1984. Jinak tu a tam jezdím po besedách, kam mě pozvou, jedu. A skoro vždy je plno. Ještě jsem si vzpomněl – právě dokončujeme dokument nejen o místech natáčení – jak vypadají ve filmu a jak ve skutečnosti. To diváky zajímá, jezdí často po republice a shánějí informace, kde se co točilo. Ale je to i jakýsi můj medailonek, ke kterému mě přemluvili moji milí spolupracovníci, herci, prostě o Hošticích, mém sedmdesátiletém životě a tak všechno dohromady. Jmenuje se Troška krásných střípků a do kin by měl přijít na jaře příštího roku.
A co byste přál do Nového roku všem lidem a celé planetě Zemi?
Aby konečně přišli k rozumu a snažili se ji i sebe chránit, jak jen to jde. Protože žádnou jinou planetu nemáme. Zničíme si ji jen jednou; pak tu zase budou poskakovat breberky a pojede se znovu od počátku. Ale bez nás.
Helena KOČOVÁ
