Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s nositelem Nobelovy ceny míru Oscarem Ariasem Sánchezem, kostarickým exprezidentem
V současné době spolupracuji na jednom sportovním projektu v Kostarice, a tak jsem se rozhodl využít příležitosti a požádat bývalého sociálnědemokratického prezidenta Kostariky a nositele Nobelovy ceny míru za pomoc při dosažením míru ve Střední Americe Oscara Ariase Sáncheze o rozhovor. Měl jsem obavy, že budu odmítnut, ale prezident byl velice ochotný a vstřícný, zejména když jsem mu vysvětlil důvod rozhovoru – možnosti mírového urovnání konfliktu na Ukrajině.
Je to pro mě a naše čtenáře čest mít možnost uskutečnit s vámi rozhovor a dovědět se váš názor na téma, které v současné době hýbe světem – téma Ukrajina.
Mockrát děkuji a cítím se poctěn vyjádřit svůj názor k této situaci čtenářům vašeho týdeníku.
Jak žije dvojnásobný úspěšný prezident v dnešní době? Stále jste aktivní v politice?
Po skončení svého druhého prezidentského období se soustředím spíše na činnost žurnalistickou. Píši zejména do zahraničního tisku a pracuji na své knize, která by měla vyjít koncem letošního roku. Politického života se přímo neúčastním.
Jak jistě víte, Česká republika je členem Evropské unie. Jaký vidíte přínos Unie pro jednotlivé její členské státy? Neprobíhá zde určité omezování jejich svrchovanosti?
Žijeme ve světě, ve kterém je zejména ekonomická integrace důležitá. Samozřejmě jde o plnění dohod a způsob, jak to funguje. Například Mercado común Centroamericano je takovým vhodným příkladem ekonomické spolupráce (již v šedesátých letech 20. století zde spolupracovaly státy Kostarika, El Salvador, Guatemala, Honduras a Nikaragua – pozn. aut.). Historicky se jedná o jedno z prvních ekonomických společenství ve světě.
Osobně věřím, že založení EU byl dobrý nápad, vlastně jsem nikdy nepochopil, proč Velká Británie tolik bojovala o brexit. Myslím, že to Británii přinese spíše nevýhody.
Když položíme výhody a nevýhody, na jednu i druhou stranu pomyslných vah, pro Českou republiku by to znamenalo nejspíše více výhod.
Situace na východě Evropy je velmi napjatá. Ukrajina byla napadena Ruskem, které uvádí určité důvody, proč k tomu došlo. Jak ve Střední Americe, nebo přímo v Kostarice, vnímáte tuto situaci?
Nemohu mluvit za občany Střední Ameriky, ani za ty kostarické občany. Mohu mluvit pouze za sebe. V každém případě jde o politováníhodný čin, ale hlavně jde o porušení mezinárodního práva. Ale určitě na to má vliv, mimo jiné, že Rusko tím reaguje na porušení dohod uzavřených při rozpadu komunistické Evropy, zejména na rozšiřování vlivu NATO a přibližování se hranicím Ruska. A nyní zejména na možnost vstupu Ukrajiny, Gruzie a některých dalších příhraničních zemí s Ruskem do NATO.
V roce 2008 se důležití lídři západních zemí vyjádřili v tom smyslu, že nesouhlasí s rozšiřováním vlivu NATO až k ruským hranicím. Určitě právě z obav velkého konfliktu. Co je špatné, že nyní nepřichází ze Západu žádný hlas k zastavení zabíjení lidí. Můžeme říci, že většina západního tisku souhlasí s válkou. V USA ty důležité noviny, jako New York Times, Washington Post, Fox News, podporují vládu prezidenta Bidena, a tím i jeho válečnou politiku.
Já osobně celý život bojuji za odzbrojení. Například Kostarika nemá armádu. Tato válka představuje obrovské válečné výdaje, a to mne bolí. Stále říkám a budu říkat, že ty nejzvrácenější, nejzbytečnější a nepotřebné výdaje vlád jsou válečné výdaje. To platí pro všechny.
Výdaje na zbraně a vojáky, zejména když tyto částky potřebují lidé ke svému životu, pro vzdělání, zdraví, kulturu, ekonomiku a rozvoj země, jsou špatné výdaje. Zejména vláda USA zvyšuje výdaje na zbrojení. To mne velice mrzí.
Ve svém druhém volebním období bylo jednou z nejdůležitějších rozhodnutí v této souvislosti, že Valné shromáždění OSN schválilo smlouvu o obchodu se zbraněmi, kterou předložila má vláda, a tato vlastně byla výsledkem snažení Fundación Arias, která předložila tak zvaný etický kodex týkající se právě obchodu se zbraněmi, což se stalo součástí této smlouvy. V té době jsem úzce spolupracoval s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem. Díky naší spolupráci byla tato smlouva v roce 2013 schválena pod názvem ATT – Arms Trade Treaty.
A tak je vidět, jak utrácíme více a více peněz za zbraně a vojáky, což vzbuzuje velkou deziluzi. V současné době tato suma dosahuje ve světě čísla 2,3 trilionu dolarů. To je tragické.
Existuje názor, že zejména USA se snaží udržovat napětí na Ukrajině, zvláště z ekonomických důvodů, neboť válka znamená prodej amerických zbraní a válečných prostředků, také prodej amerických energií kvůli embargu uvalenému na Rusko. Zkrátka výhoda a zisky zejména pro výrobce zbraní a bankéře. Vidíte to také tak?
Ano, za všemi těmi válkami, včetně Ukrajiny, je obrovský byznys prodejců zbraní. Když se podíváte na tyto prodejce, jedná se zejména o americké firmy věnující se výrobě těchto zbraní a prostředků války, jako Lockheed Martin, Boeing, Northrop Grumman, Raytheon Technologies, General Dynamics, tedy mezi jinými.
Většinu života se věnuji přesvědčování vlád celého světa, aby peníze, které věnují na výrobu zbraní a válečných prostředků nebo jejich nákupu či prodeji, stejně tak financování vojáků, věnovali lidem ke zlepšení jejich života a uspokojení lidských potřeb. Zejména se to týká rozvojových zemí.
Situace na Ukrajině se jeví jako vhodná záminka pro tyto firmy a státy, pokračovat ve zbrojení. Zejména cestou Severoatlantické aliance tlačí na její členy k nákupu stále modernějších a sofistikovanějších zbraní. To znamená pro tyto státy brát lidem, občanům a dávat válce. Dělat si půjčky, neboť často ceny zbraní převyšují jejich rozpočet, a splácet to zahraničním bankám, zejména v USA.
Vláda ČR společně s některými dalšími vládami dodává zbraně Ukrajině ve velkém a posílá obrovské finanční prostředky s cílem dosáhnout totálního vítězství Ukrajiny nad Ruskem. Vy jste, pane prezidente, dosáhl míru ve Střední Americe bez dodání jediné zbraně či jediného náboje, bez výdajů na vojáky. Je možné dosáhnout míru dodáváním zbraní a finanční podporou některé z válčících stran? Nebylo by lépe uzavřít příměří a zasednout k jednacímu stolu?
Jistě. To je potřeba udělat. Prakticky k tomu mělo dojít již před několika lety. Byla zde také možnost vést mírové rozhovory v Turecku. Ale nebyla zde žádná podpora ze strany USA a EU.
Mohu uvést, že dosáhnout míru není jednoduchá záležitost. Ale je to nutné. Mír a svobodu je třeba vybojovat, ale nikoli zbraněmi, nýbrž mírovou cestou. Je skutečně jednodušší pokračovat ve válce, než dohodnout mír.
USA nedovolí, ani nepodpoří hlas míru. Skutečně nemají zájem sednout si ke stolu, rozebrat situaci a zahájit mírové rozhovory. Sdělovací prostředky USA – mluvím o nich, neboť jsem jim nejblíže – nepodporují uklidnění situace. Osobně jsem poslal články do New York Times a dalších novin, ale nebyly otištěny. Odpověděli mi, že téma je nezajímá!
Čím déle konflikt bude trvat, tím více američtí zbrojaři a banky vydělají, ale tím více ničivější budou následky, více mrtvých a raněných nevinných mužů, žen a dětí. Historie nás učí, že všechny války vedené po druhé světové válce – a že jich není málo – začínají velmi jednoduše. Najde se záminka, ať pravdivá nebo lživá, zničí se země, stojí to moc peněz, zaplatí to životem hodně vojáků a nevinných obyvatel, a nakonec nikoho ani nenapadne pomoci těmto zemím s rekonstrukcí, ať už se jedná o starší války nebo novější jako Irák, Sýrie, Afghánistán, nyní i Srbsko a Ukrajina.
Takže to nejdůležitější a základní je zastavit válku, sednout si k jednání. Ale k tomu, aby si strany sedly k jednomu stolu a jednaly, nikdo nesmí diktovat podmínky či předpoklady, za kterých by k tomu mohlo dojít. Tady jde o vůli každého jednotlivce a o pochopení humanismu a vztahu k hodnotám jak pozemským, tak lidským. To platí pro celý svět.
Jan HÁJEK, Kostarika
(S přispěním mh)
Óscar Rafael de Jesús Arias Sánchez (*13. září 1940) byl zvolen prezidentem Kostariky dvakrát, v letech 1986–1990 a 2006–2010. Studoval na Universidad de Costa Rica, doktorát politických věd získal na University of Essex Colchester. Založil Společenství latinskoamerických a karibských států a Fundación Arias (nadaci pro mír a pokrok, jež nese exprezidentovo jméno), která je známa zejména svým kodexem o obchodu se zbraněmi. V roce 1987 získal Nobelovu cenu míru za své snahy ukončit občanské války, jež v 80. letech zuřily v Guatemale, Salvadoru a Nikaragui. Speciálně za svůj nekompromisní postoj proti USA, které vstupovaly do vnitřních záležitostí těchto zemí a provokovaly vojenské střety (srv. se situací v Libyi či na Majdanu). Arias osobně jednal s představiteli Salvadoru, Guatemaly, Hondurasu a Nikaraguy, to bylo korunováno tzv. Plánem Arias v srpnu 1987, jinak také Dohodou z Esquipulas.
FOTO – archiv autora (2)
