Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s analytikem, politekonomem a spisovatelem Janem Campbellem
Jak byste se charakterizoval? Čím jste byl, čím jste a kde se vzalo vaše nečeské příjmení?
Jsem obyčejný člověk, prověřovaný osobním a profesionálním životem v několika zemích Východu a Západu. Podrobněji to bude popsáno a vysvětleno v připravované dvojjazyčné knize (v češtině a němčině) s pracovním názvem 77, a ničeho nelituji. Kniha by měla být k dispozici v listopadu, nejpozději před Vánocemi. Příjmení má skotské kořeny, v numerologii anglické abecedy představuje číslo 1 a jméno Jan číslo 7. I o tom bude v mé knize.
Jste předsedou Akademické rady Institutu české levice (IČL). V čem spatřujete smysl této instituce? Co z činnosti oceňujete?
Smysl levicově orientované instituce a levice má své kořeny. Ty se dají rozdělit na ideové a historické. Mezi historické patří pojetí rovnosti J.-J. Rousseaua (1712-1778). Existuje však pojetí, které se od rousseauovských principů odklání – komunismus. Komunismus se stal samostatnou politickou ideologií. V kontextu konceptu moderní levice se jedná o stěžejní historický kořen. Na komunismus navázaly socialismus a sociální demokracie. Otázkou bez odpovědi zůstává, proč se historické a ideové kořeny levice nemohou uchytit v současné ČR. Institut české levice by měl hledat odpověď a řešení a šířit je i mimo Českou republiku. Proto je téma, podobně jako IČL, a jeho činnost aktuální.
Jsem upřímně rád, že se etabloval vztah s transform!europe, že se vytvořily webové stránky IČL, na kterých jsou zveřejňovány program a příspěvky v cizích jazycích, a že existuje byť omezená možnost setkávat se s hosty ze zahraničí, včetně Číny. Jsem zklamán z jazykové vybavenosti většiny členů Akademické rady IČL a části jeho příznivců. Jedním z následků je mimo jiné nedostatečná spolupráce s Německem a Rakouskem.
Ještě větší zklamání pro mne představuje neefektivní práce zakladatele (KSČM) a IČL v získávání příslušníků mladé a střední generace, přestože se nabízí pole neorané, a proto zcela jistě i možnost růstu na úroveň regionálních nebo národních lídrů, případně i elit.
Jste kosmopolitním člověkem, německým občanem; pracoval jste v řadě západních a východních zemí na univerzitách, jste nositelem různých zahraničních ocenění. Pak tedy byste mohl v dané situaci, kdy hrozí světový konflikt, současným politikům poradit, jak se mají chovat, aby vzájemně respektovali, že pocit bezpečí musí mít každý stát.
Ano, mám německé občanství, přestože jsem se narodil v jižních Čechách. A pravděpodobně mohu být vnímán jako kosmopolita, protože v době globalizace a její transformace žiji částečně ve smyslu citátu Zygmunta Baumana (1925-2017) »… ustavičně cestuje sem a tam z místa na místo… Kultura, na níž participuje, není kulturou určitého místa; je to kultura času. Je to kultura absolutní přítomnosti.« Zcela určitě ale nebydlím vždy v témže hotelu Hilton, neobědvám sendvič s tuňákem, anebo nejím čínské jídlo v Paříži a francouzské v Hongkongu, nedívám se na stejné filmy a nediskutuji o stejném druhu problémů se stejným druhem lidí.
Poradit, analyzovat nebo mentorovat specifický proces bych mohl. Mám vůli, schopnosti, zkušenosti a odvahu říci »ne«. Situace, politická korektnost na Západě, ani vedení KSČM dnes lidi mého typu nepotřebují.
Nevím, proč pocit bezpečí by měl mít každý stát, jak se ptáte, když stát se desetiletí systematicky a vědomě oslabuje v rámci spojenectví a atomizovaný občan si myslí, že ví vše lépe a žije v iluzi, že zvládne rizika sám. Ale v nouzi pak volá stát o pomoc.
Mám na mysli pocit bezpečí státu vůči jinému státu. Myslím, že to byl Olof Palme, kdo řekl, že bezpečí v Evropě nastane tehdy, až se každá země bude cítit bezpečně. Právě tento logický požadavek nebyl dodržen tím, že se NATO od roku 1990 posunulo až k ruským hranicím.
O nebožtících se má mluvit jenom dobře. Fakta ale nutí uvědomit si, že Olof Palme nebyl svatý a již ne žádný politický anděl spásy. Co se týče rozpínavosti NATO, věc je jednoduchá: V kapitalismu, který je založen na expanzi, nemůže mít jeho vojenská složka založená k ochraně expanzivních zájmů neexpanzivní funkci a poslání. Vysvětlování politiků o mírovém poslání NATO je určeno pro občany neznající funkce geopolitického systému, vojenských bloků a jako test úrovně debility občana.
Zásadní je obava z války. Co říkáte celkové atmosféře v ČR i Evropě?
Vysoká emocionalita Čechů, proradnost, dezorientace ve světě hodnot, objektivních trendů, úpadek kvality vzdělání a postcovidové změny kognitivních funkcí, včetně vnímání, vytvářejí u mnohých mylný dojem, že nás se to netýká, nemůže se to stát, a že případná válka se obejde bez Čechů či Evropanů.
Znáte německou scénu. Jak se Němci dívají na otázku Severoatlantické aliance? Přece právě kvůli spojení dvou německých států byla narušena dosavadní evropská rovnováha. Po pádu železné opony americký prezident Bush deklaroval záruku Gorbačovovi, že se nebude NATO rozšiřovat do zemí, které dříve patřily ke spojencům SSSR. Tohle si německá politická scéna neuvědomuje?
Co si myslí obyčejní Němci o NATO, nevím. Vím pouze o myšlení známých, a to není statisticky relevantní počet. Jak německá vláda koná, vidím a následky pro Německo a sousedy si mohu představit. Vše je o penězích, moci a mýtech. To znamená, že vojensko-průmyslový komplex, který obsahuje mj. i výzkum, má konjukturu, hospodářství bojuje s neurčitostí a finanční systém přežívá díky inflaci, dluhu a lhostejnosti moci vůči mladým občanům. Závislost technologického rozvoje Západu na zvláštních surovinách, které se nacházejí na území Ruska nebo pod kontrolou Číny, nebudu popisovat. Vámi jmenovaná politická scéna nejedná podle toho, co si uvědomuje, ale podle jim přidělených úkolů, podobně jako je tomu v loutkovém divadle.
Současné požáry v různých zemích, přírodní katastrofy a nedostatek vody jsou projevem klimatické změny. Není to celé absurdní, že státy ukazují svaly, militarizují, vedou války, a přitom lidstvo jako celek může velice zprudka mířit ke svému konci?
Dlouhá létá říkám a píši, že žijeme jako ve vatě. A měli bychom si to plně uvědomit, ptát se, proč tomu tak je, a chovat se vděčně a pokorně. Otázkou je: Komu děkovat, komu být vděčný a co je to pokora? Bohužel děláme mnohé naopak. Vůbec se nepoučujeme z minulosti. Jsem přesvědčen, že lidstvo nevymře od horka nebo sucha, ale může vymřít na základě chamtivosti, technologického pokroku a života bez etiky a morálky.
Jste znalcem světové politiky, hovoříte mnoha jazyky a sledujete zahraniční mediální zdroje. Jsou i na Západě tak jednostranné, politicky korektní, ba dokonce prolhané, jako je mnohý mainstream u nás? Nebo je informační nabídka mnohem širší a uvolněnější a autoři různých názorů nejsou perzekvováni?
Děkuji za kompliment. Ve skutečnosti se ale snažím působit podle pravidla: čím méně vím, tím lépe spím. Žádná média v podstatě nebyla, nejsou a nikdy nebudou nezávislá, objektivní a pravdivá. Proč? Protože média vždy někdo vlastní. A kdo platí, objednává muziku. Pravdivá média být nemohou, protože neexistuje jedna všeobecně platná pravda kromě té, že každý musí umřít, žádný strom neroste do nebe a nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně.
Osobně vím o několika perzekucích v Německu na základě politického postoje, které doprovázela výpověď, změna zaměstnání, a dokonce i hloupé vyhrožování či rada se rozvést, aby kariéra neskončila nebo dotyčný neztratil práci!
Byl by podle vás na Západě možný případ historika Josefa Skály a pánů Juraje Václavíka a Vladimíra Kapala, a také učitelky Martiny Bednářové, kteří jsou za svůj názor kriminalizováni?
Nevím, mohu si ale představit, že ano, ale v jiné formě – mnohem propracovanější a ne tak očividně hloupé, jako v té zde praktikované.
Tolik západních osobností se vyjadřuje jinak, než je nám prezentováno v českých médiích hlavního proudu. Napadla mě některá jména: Jeffrey Sachs, politik z rodu Kennedyů Robert jr., řada amerických vysokých generálů ve výslužbě, i stoletý Henry Kissinger…
Jeffreyho Sachse znám osobně z práce a několika jednání v SSSR a po jeho rozpadu. Nevěřím mu ani slovo. Přičemž akceptuji, že s dobou se mění i názory člověka. Henry Kissinger je kvalitativně odlišná osobnost ve srovnání s panem Sachsem. Nevím, co říká v osobních jednáních a čí zájmy v dané chvíli zastupuje. Vím pouze, že ani jeden ani druhý nerozhodují. Nepřekvapuje mne proto vůbec nic z jejich vyjádření. Ta hodnotím pro sebe jako referenci při identifikaci trendů.
Vydal jste své sebrané komentáře a eseje Souhlasu netřeba a Symposium – Souhlasu netřeba. Jak náročné je to čtení a co si čtenáři z vašich knih odnesou?
Děkuji za připomenutí a otázku. Jestliže kniha Souhlasu netřeba (v češtině, němčině, ruštině, angličtině), vydaná v roce 2016, byla z 90 procent prodána během šesti měsíců, tak kniha 100 let KS, vydaná v roce 2021 (v češtině, němčině, ruštině, čínštině a část anglicky), byla vyprodána z 90 procent během čtyř měsíců. A Symposium z roku 2022 (pouze česky) bylo vyprodáno během týdnů. Slovenské nakladatelství TORDEN proto realizovalo druhé vydání Symposia.
V Praze lze knihu obdržet u Zakázané Vzdělání, s. r. o., a Jin, s. r. o. Všechny tři knihy nepatří do kategorie červené knihovny, detektivek či románu. Představují určitou formu symposia a kompendia pro srovnávací, kontextové studijní a další účely. Jsou určeny pro všechny, kdo rádi čtou, jsou zvědaví a mají zájem o témata, historické vazby, identifikaci trendů a jak se hledá příčina příčin současného dění ve světě pomocí jasného myšlení, a ne žvanění, tj. bulšitu. Ten převzal kontrolu nad pravdou a lží. Ta ctí pravdu, žvanění – bulšit nikdy.
Řekněte svou vizi: Kdy bude ukončena bratrovražedná válka, která probíhá na území Ukrajiny?
Protože již tzv. Minské dohody byly založeny na klamu a lži Západu, sankce kolektivního Západu představují mýtus, protože jsou definovány s cílem zničení Ruska a jeho civilizace, a vojenská podpora kolektivního Západu zkorumpovanému státu zvanému Ukrajina je založena na představě o vojenské porážce Ruska a zákonné nemožnosti ukrajinských orgánů jednat s Ruskem, válka na Ukrajině bude trvat mnoho let.
Nelze zapomenout, že žijeme v době, kdy neutrální státy Evropy se stávají partnery agresivního NATO, Evropa přechází ze stádia vazala USA k plnohodnotnému modernímu otroctví, velká část zemí nepatří Evropanům a EU nemá žádné kulturní a existenciální prostředky, včetně politicko-vojenských, aby mohla zabránit realizaci dlouhodobého plánu USA na systémovém a posloupném pokoření Evropy. Proto je nutno akceptovat, že jednotná a nezávislá evropská politika neexistuje, zánik Evropy je skutečností a geostrategické plánování Ruska a Číny vychází z těchto faktů.
Výsledkem bude porážka Západu v jedné z několika forem, o nichž se nebudu zmiňovat. Nový státní nebo administrativní útvar na části území dnešní Ukrajiny bude mít dál funkci drona–kamikadze proti Rusku do té doby, než dojde k novému uspořádání světa. V něm EU, pokud ještě bude existovat, bude bezmocnou loutkou, USA odejdou z NATO a národní státy Evropy zmizí.
Rusko se dlouhá léta neotočí obličejem k Evropě, Čína se bude snažit upevnit strategické spojenectví s Ruskem, a spojenectví typu BRICS budou mít větší vliv na obchodní a finanční vztahy ve světě. USA nezbyde nic jiného, než se vydat na cestu k dalšímu boji s již vyhledaným nepřítelem, Čínou. Nebo se smířit s novou rolí, ideálně beroucí na zřetel, že militarismus je neslučitelný s demokracií, která již dávno imigrovala i z USA, aby mohly dále působit na poli zbídačené Evropy jako jedna z několika regionálních mocí.
V době, kdy mnozí z nás zapomněli, že války je snadné začít, ale nesmírně obtížné je ukončit, že tam, kde se ctí bohatství, se pohrdá vším, co je čestné (věrností, slušností, studem), a že čím vyšší je jednoho pozice, tím méně svobody on má, řešit problém či výzvu potřebuje desetkrát více vědění a znalostí, než je ve skutečnosti třeba. Souhlasu netřeba.
Monika HOŘENÍ
