Prozatímní vládní nabídka je úděsná

Rozhovor Haló novin se zastupitelem Plzeňského kraje Jiřím Valentou (KSČM)

Plzeňský kraj je jeden z mála, kde se podařilo KSČM obhájit mandáty v krajském zastupitelstvu. Nové vedení kraje má za sebou více než rok působení, jak jeho dosavadní činnost hodnotíte?

Osobně jsem velice rád, že máme jako komunisté v Zastupitelstvu Plzeňského kraje zastoupení a jsem si jistý, že je to dáno i tím, jak jsme předvolebně pracovali. Náš region byl vždy velice pravicově orientovaný a o to je náš volební úspěch cennější, i když jej samozřejmě nechci nikterak přeceňovat. Doba, kdy jsme byli ve vedení kraje a disponovali dvanácti zastupiteli, je bohužel již pět let pryč. Tehdejší pravicová opozice, v čele s ODS, je dnes, se svými ideovými souputníky, i zde znovu u moci a občané mají tak unikátní možnost sledovat obrovský rozdíl mezi naší a jejich garniturou především v politické korektnosti, slušnosti a zejména odpovědnosti při správě kraje. Nová koalice, ODS + TOP 09 + nezávislí, STAN s Josefem Bernardem + Zelení + Pro Plzeň + Idealisté a Piráti, s těsnou hlasovací většinou, si nejprve pečlivě přerozdělila všechna možná »politická koryta a korýtka«, a to zcela nepokrytě a bez většího ohledu na opozici. Touha po benefitech byla tak obrovská, že v devítičlenné radě je nyní hejtmanka, jedna radní a plných sedm náměstků, přirozeně s odpovídající stotisícovou odměnou.

Koaliční zastupitelé také zcela bezskrupulózně kumulují uvolněné veřejné funkce a ani se přitom nezardí, přestože jejich jednání porušuje ustanovení platného Etického kodexu zastupitelstva. Je až komické, že i Piráti, halasní to bojovníci proti kumulaci funkcí, když obdrželi posty dvou náměstků hejtmanky, rázem oněměli a dělají, jako by se jich to netýkalo. Trapně argumentují, že se vždy k další a další přibylé kumulaci funkcí jejich kolegy z rady zdržují hlasování.

A pokud jde o práci nové krajské koalice?

Co se týče předvedené práce pro občany, hodnotím odvedenou činnost koalice jako velkou nulu. V podstatě jen pokračuje v procesech a investičních akcích, které byly zahájeny již v předchozích letech a nic nového, obecně přínosného, nenabízí. Máme také za sebou, již podruhé, sestavování a schvalování rozpočtu kraje, který významněji nereflektuje oprávněné potřeby západočeských občanů. Veřejné peníze běžně končí u soukromých golfových a tenisových akademií, došlo také k nesmyslnému navýšení odměn za práci ve výborech zastupitelstva, již tak vysokých, které jsou primárně obsazeny ideologicky věrnými, v jednom případě i blízkým příbuzným člena rady. Nehospodárnost a netransparentnost v hospodaření občas vyplave na povrch, jako se to naposledy stalo u pořádání opulentního koncertu za více než milion, oficiálně kamuflovaného jako poděkování lidem stojícím v první linii v boji proti COVID-19, jinak ale širokou veřejností chápaného jako předvolební akce ODS.

Na straně opačné potom třeba stojí chybějící kanalizace v mnoha obcích regionu, zásadní oblasti zdravotních a sociálních služeb jsou do značné míry podfinancované. V zastupitelstvu kraje se však bohužel rozhoduje tzv. na sílu a na připomínky opozice se moc nehledí. Občas již ale dochází při schůzích zastupitelstva ke kuriózním situacím, kdy musí předsedající hejtmanka Mauritzová z ODS brzdit plynulost jednání tak, aby mohli koaliční zastupitelé vůbec doběhnout k hlasování, neboť, jak jsem již uvedl, aktuální koalice disponuje jen nepatrnou většinou a vlastní návrhy usnesení by při neúčasti pouhých tří jejích zastupitelů nemusely být prohlasovány.

Co považujete v současné době za největší problémy Plzeňského kraje?

Tak samozřejmě, asi největším problémem jsou a určitě ještě dlouho budou neblahé dopady covidové pandemie, které lze registrovat prakticky ve všech oblastech života kraje a jeho obyvatel, ať již se to týká propadu v podnikání, chybějících kulturních akcí či například restrikcí ve sportu, i když na srdci mi především nyní leží obrovské přetížení sítě zdravotnických zařízení. Zvýšený nápor můžeme registrovat i u kompletní palety sociálních služeb. A osobně si nejsem jist, zda některé kroky vedení kraje jsou v tomto ohledu těmi, které lze považovat za systémově zcela správné. Učebnicovým příkladem mohou být některé, minimálně diskutabilní, finanční akcenty v rámci sestavování rozpočtu kraje. Jako nedostatečnou shledávám v Plzeňském kraji například podporu venkova, čímž se nejen fixuje, ale spíše ještě posiluje nechtěný efekt trvalého odumírání společenského, kulturního, ale také pracovního života v malých a menších obcích, projevující se zvyšující se migrací lidí do velkých aglomerací.

Za aktivnější a efektivnější přístup, samozřejmě v úzké provázanosti s obcemi a státem, by rozhodně stálo i řešení stále více bobtnající problematiky bezdomovectví a sociálního vyloučení některých skupin obyvatelstva. Jen v krajském městě Plzni je již nyní několik stovek tzv. bezdomovců a způsob prostého existenčního přežívání s nimi spojený již začíná zřetelně negativně spoluutvářet rámec kvality života nejen jich, ale potažmo nás všech. Nárůst bezdomovectví, včetně všech jeho společensky devastujících projevů, je a bude vždy příslušnou vizitkou vedení země, obcí, ale i krajů.

KSČM má v zastupitelstvu dvě křesla, což vám asi neumožňuje do dění kraje výrazněji zasáhnout. Jsou ale některé body, o jejichž prosazení stejně usilujete?

Musím vás opravit, komunisté mají v Plzeňském kraji od konce loňského roku již pouze jednoho zastupitele, a to konkrétně mne. Kolega nestraník, který byl zvolen jako druhý na kandidátní listině KSČM, přešel do zastupitelského klubu ANO a nezávislí, a to společně s dalším zastupitelem za SPD a jedním sociálním demokratem, dříve dokonce vládním poslancem a senátorem. Faktem ale zůstává, že ani zmíněný zastupitelský klub ANO a nezávislí, který je v zastupitelstvu početně nejsilnější, nedokáže prosadit v podstatě nic zásadního. Někdy ale ani nechce, protože v podmínkách krajského města Plzně je hnutí ANO v letitém koaličním objetí právě s ODS. Věřím však, že doba opozice přesto brzy přijde, již nyní začíná koalice obsahově erodovat a mezi jejími členy dochází ke střetu osobních zájmů a pnutí rozdílných politických postojů. Registruji tento stav zejména u koaličních »Pirátů«, kde velká část jejich voličů a sympatizantů stále nedokáže spolknout fakt, že jejich zastupitelé, nyní náměstci hejtmanky, fakticky nepřímo koexistují s kmotry a dalšími politickopodnikatelskými »šíbry«, z nichž někteří se neblaze »proslavili« dokonce celorepublikově. Nedokáží přijmout to, že se nyní takto musí sami, byť třeba pasivně, podílet na tom, proti čemu »pirátské« hnutí vždy vystupovalo a díky čemuž získávalo voličské hlasy.

KSČM, mým prostřednictvím, usiluje o to, aby hospodaření kraje bylo vyrovnané, transparentní a spravedlivé ke všem občanům kraje bez rozdílu jejich ekonomického statusu a přirozeně také bez ohledu na klientelistickou osobní provázanost těch, kteří kraj spravují a řídí se spřízněnými podnikateli nebo lobbisty. Finančně potom musí Plzeňský kraj do budoucna mnohem intenzivněji saturovat zejména zdravotnickou a sociální oblast, zejména ty služby a zařízení, které zřizuje. Jestli se toto podaří, a to si bohužel nejsem při aktuálním rozložení politických sil a jejich postojích a potřebách v zastupitelstvu skutečně jist, bude to v práci pro občany vůbec ten nejzásadnější přínos.

Jako dlouholetý poslanec určitě sledujete dění v současné Poslanecké sněmovně. V opozici jsou nyní hnutí ANO a SPD. Jak se jim podle vás zatím daří tuto opoziční roli plnit?

Musím uznat, že oběma hnutím ANO a SPD naplňování opoziční role ve Sněmovně prozatím docela »jde k duhu«. Osobně jsem čekal, že budou, alespoň zpočátku, politicky lenivější. Zejména SPD je nyní poměrně aktivní. Aktuálně jim »držím palce« v jejich boji s vládním návrhem na zavedení korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí. Již samotný princip, aby o strategickém chodu naší země spolurozhodoval někdo, kdo zde dlouhodobě nežije, mi připadá nebezpečný, nehledě na to, jakým obrovským podvodům a manipulacím s hlasy by tento způsob volby mohl otevřít cestu.

Opoziční odvetnou aktivitu poslanců ANO jsem, do významné míry, očekával, a to jako reakci na tu totální negaci všeho, s čím přišla menšinová vláda v minulém volebním období, právě ze strany členů dnešní vládnoucí koalice. Tajně jsem doufal, i když bych mu to samozřejmě přál, neboť dle mého názoru a principu poměrného zastoupení na to má také jistý nárok, že předseda hnutí SPD Tomio Okamura nebude zvolen místopředsedou Sněmovny. Z pochopitelného důvodu, že to následně vybudí poslance SPD k odvetné, výrazně vyšší sněmovní aktivitě a jsem rád, že jsem se nespletl. Zjednodušeně řečeno, post ve vedení Sněmovny, se všemi příslušnými benefity lze pojímat, do jisté míry, jako tzv. držhubné a »kapříci, kteří potom v těchto klidných vodách po delší dobu plavou, mohou politicky zlenivět«, a to není pro plnění opoziční role již z principu vhodné.

Hnutí SPD zatím úspěšně blokuje přijetí některých zákonů. Jaký je váš názor na tento postup?

Opozice nemá prakticky jinou možnost či způsob, proti většinové hlasovací mašinerii ignorující koalice, jak by mohla se svými postoji částečně, či alespoň dočasně, uspět. Chápu, že pro pozorovatele z venku mohou být sněmovní obstrukce zbytečnou ztrátou času, plýtváním peněz daňových poplatníků a do jisté míry i nedemokratické, ale ve své podstatě jsou nejen legální, ale i legitimní. Otázkou pro každého ale zůstává, zda »bohužel či naštěstí«. V uplynulém volebním období, kdy byly gardy opozice a koalice zrcadlově obrácené, jsme měli možnost zažívat obstrukce přirozeně také a myslím si, že to bylo tehdy v tomto ohledu ještě mnohem horší. Příkladem by mohla posloužit dovolba členů Rady ČT, kdy si poslanecké kluby generující se z pravicové části politického spektra, ale bohužel někdy i za pomoci sociálních demokratů, braly mnohahodinové pauzy na své porady tak, aby k hlasování dojít nemohlo, a také nikdy nedošlo. Dysfunkčnost jediného reálného kontrolního orgánu největšího veřejnoprávního média v zemi je tak bohužel paralyzována doposud.

Obecně jsem ale názoru, že se nic nemá přehánět, tedy ani jakékoliv obstrukční chování a ve skutečně demokratickém politickém systému by si nakonec většina měla vždy prosadit to své a být také za to následně veřejnosti odpovědná.

Souhlasíte s obavami SPD ohledně možnosti zavedení korespondenční volby?

Zcela rozhodně s obavami kritiků korespondenční volby souhlasím a částečně jsem to už zmínil. Opakuji znovu a řekl jsem to jasně svého času i ve Sněmovně, že o společenskopolitickém dění by měli rozhodovat pouze a jen lidé, kteří zde aktuálně žijí, a prostý fakt, že je někdo držitelem českého občanství, ale nalézá se dlouhodobě mimo ČR, by k právu volit na dálku, ať již korespondenčně či elektronickou cestou, vést neměl. Tato země nepotřebuje žádné »knížecí rady« ze zahraničí, a to od kohokoliv! Nakonec, kdo z našich občanů, žijících dlouhodobě v zahraničí, má skutečný a setrvalý zájem o chod mateřského státu a kvalitu života jeho občanů, může jednoduše přijet a své volební právo zde také realizovat. Možná by potom ale také mohl změnit na ty, které chce většinou neobeznámeně a nekvalifikovaně volit z ciziny, svůj názor.

A to se některým prosazovatelům korespondenční volby vůbec nehodí! Jde jim především o chladný kalkul, jak snadno, »na oko« líbivým způsobem, získat přísun dalších voličských hlasů, a to zcela bez ohledu na stav společnosti a potřeby zde žijících obyvatel. Možnost gigantických volebních podvodů vytváří potom další obrovské nebezpečí, neboť volit by se mělo tajným způsobem a nezprostředkovaně, tedy přímo, přičemž korespondenční volba tato základní kritéria demokratického a právního státu rozhodně nesplňuje.

Jsou podle vás nyní, kdy skutečná levice nemá ve Sněmovně zastoupení, dostatečně hájeny zájmy většiny občanů?

Je velice smutné a možná pro občany i trochu povolebně demotivující, že jediným politickým subjektem, občas se projevujícím jistými levicovými záblesky, je ve Sněmovně pravicové hnutí ANO, s miliardářem a oligarchou Babišem ve svém čele. O skutečně promyšlené levicové politice se ale ani v tomto případě mluvit nedá! Vesměs vše dobré, s přínosem pro občany, co menšinová vláda v předchozím období prosadila, bylo ústupkem našemu politickému tlaku, zřídka tlaku sociálních demokratů. Voliči to bohužel však přečetli jinak, masově podlehli podvodnému a ryze populistickému marketingu, autentickou levici ze Sněmovny demontovali a zásluhy následně přičetli hnutí, které by bylo ochotno pro to, aby zůstalo u exekutivní moci, se spojit prakticky s kýmkoliv a prosadit cokoliv.

Objektivně ale musím konstatovat, a to i zpětně, že naše tříletá podpora menšinové vládě Andreje Babiše byla rozhodně menší politickou chybou, než kdybychom svým aktivním odporem k ní umožnili vznik vlády na půdorysu kmotrovských a antivlasteneckých stran typu ODS a TOP 09. Fakt, že jsme takto vlastně spáchali sami na sobě asistovanou politickou sebevraždu, byl z velké části vyvážen prokazatelným zlepšením životní úrovně těch nejpotřebnějších skupin obyvatelstva. Domnívám se, že takto nezištně uvažovat by měl každý politik, co to myslí se svojí zemí dobře!

Jak hodnotíte dosavadní kroky nové vlády?

Co k tomu říci? Vláda toho ještě moc nepředvedla a to, co alespoň prozatím nabídla, působí dost úděsně. Už její samotná nekvalifikovaná sestava neposkytuje pražádnou záruku do budoucna. Zemědělec slezl z traktoru a jal se řídit ministerstvo práce a sociálních věcí, spravedlnost bude zajišťovat člověk, kterým má ve svém regionu přezdívku don Pablo, bývalý ministr dopravy se rychle rekvalifikoval na státní finance, děvčata ministryně, co sledovala válku jen v televizi, nás dnes do ní tlačí, a to za pomoci ministra zahraničních věcí, který se s odřenými zády stal na vysoké škole bakalářem a mohl bych takto, či v obdobném duchu, pokračovat i dále. Zmiňovat bych se také moc nechtěl o jazykové nevybavenosti ministrů a dalších profesních hendikepech, které jim budou spolehlivě znemožňovat odvádění kvalifikované práce pro české občany.

Nabízí se sarkastické konstatování, že čím menší má tato nová, ideologicky naprosto nesourodá vláda, předpoklady k řízení země, tím více zato ale vytvořila nových ministerstev. Jistě proto, aby se nakrmily všechny »hladové koaliční krky«, a tak máme tedy dva nové, ale gesčně zcela nadbytečné resorty, a to pro evropské záležitosti a vědu, výzkum a inovace. První agendu by ve standardních podmínkách fungování státu administrovalo bez problémů ministerstvo zahraničních věcí, druhou například ministerstvo školství. Třetím novým úřadem je post ministra pro legislativu, což už samo o sobě vyvolává lehký úsměv na tváři, jako kdyby nepostačovala pro tento účel stávající Legislativní rada vlády, které je ostatně nový pan ministr také předsedou.

Takže, jak je již od počátku vidět, samotný start nové Fialovy vlády nenabízí žádný optimističtější výhled, úvodních kroků je prozatím k hodnocení málo, a ty, co vláda provedla, jsou spíše posunem nešťastným směrem!

Jana DUBNIČKOVÁ