Rozhovor Haló novin s odborným mluvčím KSČM pro resort školství Ivo Pojezným
Koaliční vláda Petra Fialy (ODS) již vládne s důvěrou Sněmovny, dá se tedy předpokládat, že začne naplňovat body svého programového prohlášení. Jak hodnotíte jeho část týkající se školství?
Abych byl upřímný, musím hned zpočátku říci, že jsem od programového prohlášení příliš duševního bohatství neočekával už proto, že bylo jasné, kdo resort školství povede. Taky jsem věděl z minulosti, s kým současný ministr spolupracuje, tedy komu hlavně naslouchá při řešení problémů a co preferuje při přípravě zásadních dokumentů české vzdělávací soustavy, obecněji řečeno pro budoucnost české vzdělanosti.
O to více jsem byl překvapen, že programové prohlášení je mnohem více bezduché, plné floskulí, nenacházející řešení, než jsem původně předpokládal. Je to spíše nic neříkající blábol nízké vypovídací hodnoty. Hlavně slibuje naprosto nedefinované představy anebo cíle, u kterých již nyní můžeme tvrdit, že jsou splněny. Co jiného si můžeme představit o proklamaci, že »budeme podporovat organizace pracující s dětmi a mládeží«, nebo »podpoříme kvalitní vzdělávání na základních uměleckých školách«??? Kdo by je nepodporoval, která vláda? Chybí však to B, kolik na to dáme a čeho přesně chceme dosáhnout.
Důležitým úkolem bude podle vlády získat pro školství víc peněz tak, aby veřejné výdaje na něj odpovídaly v poměru k hrubému domácímu produktu alespoň úrovni průměru zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Nepovažujete tento závazek za příliš ambiciózní?
Právě poměr výdajů na školství v poměru k HDP je to podstatné. Tady se nejvíce ukáže, jak si vláda váží této tři desítky let podfinancované oblasti, i když v minulých čtyřech letech došlo k výraznému zlepšení především díky tlaku poslanců za KSČM. Byl bych docela rád, kdybychom patřili ve financování k zemím, které jsou v čele zemí OECD. Národ naší velikosti, aby byl konkurenceschopný s velkými zeměmi, nemá jinou možnost, než být vzdělanostně na mnohem vyšší úrovni než větší a početnější země. Mám však obavu, že tvrzení o vzdělání jako priority je opět jen prázdná proklamace. Nakonec nám to ukázala vláda v čele s ODS, kde současný premiér Petr Fiala byl ministrem školství. To byla skutečně pokračující katastrofa činnosti pravicových vlád, ze které se tato země doposud nevzpamatovala. Ale takto bychom mohli hovořit i o jiných oblastech.
Vláda slibuje udržení platů pedagogů na 130 procentech průměrné hrubé měsíční mzdy. Věříte, že se jí to podaří?
Už to udržení platů na sto třiceti procentech je přece velká lež. Pedagogové zdaleka nedosahují takové výše. Novému ministrovi stačilo zavolat do Suché Loze, kde byl učitelem, a zeptat se kolegů, jak na tom jsou. Připomínám, že to byli komunisté, kteří navrhovali léta platový automat, aby pedagogové dosahovali této částky, a mohl být již platný, pokud by na konci volebního období Senát novelu zákona o pedagogických pracovnících nevrátil do Sněmovny. Tím ji zcela zlikvidoval, neboť již nebyla projednána a senátoři o tomto riziku velmi dobře věděli. Co si nyní může o prioritě vlády v oblasti školství myslet školský pracovník po návrhu na zvýšení platů učitelů jen o dvě procenta a u ostatních pracovníků škol ani o korunu? I na tomto místě musím připomenout, že rozhodnutí Fialovy vlády nepřidat nepedagogickým pracovníkům ani korunu ukazuje, jak si váží všech ostatních pracovníků, bez nichž by škola nefungovala. Každý ví, že to povede k výraznému propadu jejich reálných příjmů. To může v konečném důsledku vést k ohrožení provozu škol, školek, ale také všech ostatních školských zařízení. Ministr Gazdík se na jednání vlády zdržel hlasování o navyšování platů místo, aby byl proti. To ukazuje, jak licoměrného mají pracovníci škol představitele.
Zajímal by mě váš názor na záměr vlády zvednout kvalitu vzdělávání, a to mimo jiné úpravou učebních programů pro základní a střední školy. Důraz by se měl klást na občanské vzdělávání, etickou výchovu, finanční a mediální gramotnost a kritické myšlení.
Po třicetileté devastaci vzdělávání se hledá velmi těžce návod, jak z toho ven. Už vůbec nedůvěřuji současné vládě, že by jim šlo o kvalitu vzdělávací soustavy a obsahu vzdělávání. Jde jim spíš o to, aby si prosadili některé dílčí změny, které jim vyhovují. Ale o kvalitu jim skutečně nejde. Někde jsem četl, že současný ministr se vyjádřil v Hospodářských novinách, že státní část maturit by studenti mohli skládat třeba již po druhém ročníku. Jistě si dovedete představit, jakou úroveň by maturita měla. Asi takovou, jako na některých soukromých školách, kde stačí, že na to máte. Ale rozhodně ne vědomosti. Trvale se nedaří vrátit se tam, kde jsme byli v mezinárodním srovnání. Tedy na jedno z čelných míst. Proto se snaží implantovat tu z jiných zemí to, jindy ono, ale výsledný chaos pouze komplikuje celý obsah vzdělávání, většinou odkloněný od praxe.
Stačilo přitom tak málo. Ponechat vše, co bylo osvědčené a zaměřit se na některé nedostatky. Revize vzdělávacích programů směřuje většinou k ideologickým úpravám směřujícím k tomu, aby bylo potřeno vlastenectví, znásilnilo výklad dějin, naopak posílilo lásku k evropanství a přesto, že chce rozvinout kritické myšlení, naopak vedlo k hloupému poslušenství bez možné kontroly nesmyslů zdravým selským rozumem.
Vláda v dokumentu avizuje rovněž podporu vzdělávání znevýhodněných dětí. Myslí to vážně?
Pokud by to vláda myslela vážně, pak musí jednoznačně provést revizi společného vzdělávání, chcete-li inkluzi, která negativně dopadá úplně na všechny aktéry výchovně-vzdělávacího procesu a podpořit práci škol a organizací, včetně posílení zodpovědnosti státu za život v takzvaných vyloučených lokalitách. A na to se určitě nechystá. O snižování nerovnosti slyšíme jen proklamace a vidíme neskutečné mrhání a vyhazování peněz neziskovým organizacím. Po léta všichni víme o zavedení poplatků za pobyt v mateřských školkách, družinách a školních klubech, rodiče pociťují ve svých peněženkách cenu školních potřeb, učebnic, nemluvím o nutnosti tabletů, připojení na internet apod. Co teprve školy v přírodě, lyžařské kurzy anebo taky obědy, na které mnozí nemají, i když existuje pomoc přes různé programy. Mnozí se stydí za jejich čerpání. Doba, kdy byly pomůcky a učebnice zdarma, levné svačiny a obědy, je haněna.
Moderní společnost podporuje rozvoj digitalizace. Platí to i pro nás?
Digitalizace prostupuje moderní společnost, proto je nutné, aby i žáci měli přístup k moderním technologiím. Tato nutnost se kvůli koronaviru velmi silně projevila při distanční výuce, která probíhá zpravidla prostřednictvím internetu s podporou různých digitálních technologií. Právě proto komunisté tlačili na zajištění bezplatného internetu nejen v rámci škol, ale například i knihoven, veřejných institucí, a to i po skončení pandemie. Stát musí do budoucna přístup zajistit naprosto všem, a to i sociálně znevýhodněným rodinám. Přece tyto děti nemohou za to, kde se narodily, a právě u nich je vzdělání možným únikem z prostředí, ve kterém vyrůstají.
Vláda navrhuje spolupráci škol s firmami či změnu financování vysokých škol. S tím lze zřejmě souhlasit…
S tím by se jistě dalo souhlasit, pokud by právě za pravicových předchůdců nedošlo k totální likvidaci úzce provázaného školství s výrobní praxí. Všichni si pamatujeme »oborovou odluku«, která měla nesmyslně posloužit k očištění privatizovaných podniků od břemene praktické výuky učňů a studentů. Dodnes jsme se z toho nevzpamatovali a zlaté české ručičky patří minulosti.
S tím samozřejmě souvisí spojení moderních poznatků a jejich aplikace do praxe. Proto aplikovaná věda a výzkum jsou naprosto nezbytné pro rozvoj moderní rozvíjející se společnosti, ale také pro schopnost společnosti obstát v konkurenci jiných zemí. Efektivně vložené investice tento prospěch přinášejí. Samozřejmě s tím vším souvisí kvalita vysokých škol. My jsme vždy byli pro adresnou podporu vysokoškolského, ale i jiného výzkumu spojeného s potřebou reálné ekonomiky, tedy podniků.
U kterých bodů programového prohlášení, pokud jde o školství, byste byl rád, kdyby se je vládě podařilo naplnit?
KSČM požaduje už léta zvýšení podílu veřejných výdajů na veřejné vzdělávání ve výši šesti procent HDP. Pokud by k tomu došlo, byl bych částečně spokojen. Vím, že školství je dlouhodobě podfinancováno, proto navýšení prostředků ze státního rozpočtu je nezbytné. Tato vláda avizuje zvýšení, kde se dá, například na obranu, kde chce dostát svým závazkům, aby se páni v Pentagonu nezlobili. Proto nevěřím slibům, spíše budu očekávat mnohem vyšší podporu soukromého a církevního školství
KSČM navrhuje financovat soukromé a církevní školy z vlastních zdrojů svých zřizovatelů, s výjimkou některých technických škol a učilišť zřízených zaměstnavateli s cílem zajistit chybějící kvalifikované zaměstnance, případně určitých speciálních škol pro žáky zdravotně postižené.
Naopak, co ve schváleném dokumentu postrádáte anebo co vám vysloveně vadí?
Jak jsem naznačil, mně vadí obecnost a plytkost celého dokumentu bez naznačení konečného cíle v jednotlivých segmentech. Je to tedy nic neříkající dokument, tedy jakési prázdné žvanění o všem a o ničem. Chytrá horákyně byla alespoň vtipná, u tohoto dokumentu vtip, chcete-li moudrost, jednoznačně postrádám.
Jak hodnotíte fakt, že si ministr školství Petr Gazdík (STAN) ponechal svého předchůdce Roberta Plagu (ANO) na úřadu ve funkci politického náměstka?
Abych řekl pravdu, tak jsem to očekával od doby, kdy Robert Plaga neobnovil své členství v hnutí ANO po rozpuštění brněnské organizace po jejich kriminálních průšvizích. Osobně ho považuji za velmi zkušeného úředníka, který se umí pohybovat v politice, a už před delší dobou jsem si všiml jeho úzké spolupráce, řekněme, s druhou stranou. Pokud mu tato přizpůsobivá vlastnost vydrží, tak může fungovat na ministerstvu školství hodně dlouhou dobu. Podstatné taky bude, zda zůstanou ve funkcích jeho nejbližší spolupracovníci, kteří se mi zdáli hodně vzdáleni práci učitele.
Souhlasíte s tím, že školy už testují žáky a zaměstnance na COVID-19 jen jednou týdně?
Mně nejvíc vadí nehorázný chaos. Stále se mění situace a jen díky benevolenci učitelů se zvládá velmi dobře. Je to taky důkaz toho, že učitelé jsou jednoznačně v první linii. Osobně jsem navrhoval vždycky domácí testování s tím, že školy se stanou maximálně prostředníky distribuce testů, že veškerá zodpovědnost zůstane na zástupcích žáka. Nikdy jsem nechtěl, aby se ze škol stala testovací centra, bohužel, na úkor vzdělávání. Před volbami jsme slyšeli tolik kritiky od současných vládců, že i já jsem začal myslet, že mají jasný recept, jak řešit situaci. Vzpomínám na vystoupení dnešního ministra, oko nezůstalo suché, jak horoval za tu jejich nejlepší cestu. No, to jsem si dal. Diletantismus kabinetu Petra Fialy nám v poslední době ukazuje, že nezná vrcholu.
Co soudíte o tom, že ministr Gazdík chce navýšit počet dnů ředitelského volna ze stávajících pěti o dalších deset? Nesouvisí to podle vás s tím, že za dobu ředitelského volna či prázdnin nedostávají rodiče školáků do deseti let krizové ošetřovné, které se vyplácí po celou dobu nařízeného uzavření třídy či školy?
Je to pravděpodobně taky jedna z podstatných příčin, nicméně je třeba hledat řešení pandemie i v lokálním měřítku. Sám jsem byl spíše toho názoru, aby ředitel školy se schválením zřizovatele mohl vyhlásit výuku na dálku při řešení špatné epidemické situace dejme tomu na dobu do čtrnácti dnů. Vláda bude hledat všude možně kdejakou korunu a již nyní je jasné, že u sebe šetřit nebude. Jsem sám zvědav, jakou dobu se budou vymlouvat na Babiše, pak na komunisty, na Rusko a Čínu, pak na celý vesmír, než voliči pochopí, jak se nechali napálit.
Jana DUBNIČKOVÁ
