Rozhovor Naší pravdy s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem
Jste dlouholetým členem Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV). V pražském hotelu Wienna House Diplomat se nedávno sešli odboráři ze všech členských zemí EU, kteří v rámci EHSV zastupují a hájí zájmy zaměstnanců. O čem jste jednali?
Hlavním tématem byl Sociální dialog v souvislosti s ekologickou transformací. Nejdříve bych rád uvedl, že hlavní význam Evropského hospodářského a sociálního výboru, jehož členy jsou jak zástupci zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců, spočívá v tom, že je poradním orgánem Evropské komise. Ve své podstatě připravuje pro Komisi, na základě široké diskuse jejích členů s přizvanými odborníky z různých oblastí života, odborná doporučení a náměty pro další směřování EU.
Téma vašeho zasedání naznačuje, že jste se zabývali spíše otázkou ochrany klimatu a životního prostředí, než abyste reagovali na současnou energetickou a ekonomickou krizi, kterou Evropa prožívá.
Přirozeně, téma konference bylo zvoleno na základě dlouhodobého plánu, který se schvaluje dopředu, ještě předtím, než se jednotlivé aspekty energetické a ekonomické krize začaly projevovat již v loňském roce a naplno se projevily v roce letošním. Přirozeně že odbory si uvědomují, že je nutné reagovat na současný vývoj, který citelně zasahuje evropskou ekonomiku a prakticky i celou naši společnost.
Proto jsem také ve svém vystoupení uvedl, že odbory právě v této době prožívají něco, co by se dalo nazvat krizí identity. Na jedné straně existují dávno připravené a schválené plány, které jsou směrovány k tomu, že se Evropská unie vážně zabývá otázkou udržení životního prostředí v současných podmínkách, jak je známe. Proto byl také v rámci Evropské unie přijat program Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu, to je dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.
Mimochodem, jako předseda zemědělských odborů musím podotknout, že hlavní principy Green Dealu převzala i Společná zemědělská politika na léta 2023 až 2027, která určuje, kam bude směřovat a jak bude vypadat zemědělská politika EU pro nejbližších několik let. K tomu mohu jenom uvést, že zemědělští zaměstnavatelé a podnikatelé, ale i my, zemědělské odbory, již více než tři roky tvrdíme, že politika Green Dealu byla přijata příliš překotně, rychle a bez rozmyslu. To znamená bez analýzy jeho dopadů do evropského zemědělství. Přitom, již před více než třemi roky americké zemědělství vypracovalo svoji studii o dopadech Green Dealu do zemědělské výroby, přičemž v této studii se tvrdí, že zemědělská výroba se sníží o 20 až 30 procent. Dále, že se značně sníží i počet aktivně produkujících zemědělců, a že to nakonec povede k růstu cen potravin pro spotřebitele. O rok či o dva roky později to uvedly i studie některých evropských univerzit, ale Evropská komise si vlastní studii nenechala vypracovat. Takže v tom hodnocení dopadů Green Dealu na evropské zemědělství jsou produkční zemědělci, zejména ti naši, ve sporu s »elitami«, které zasedají ve vrcholných orgánech EU.
Dobře, hovoříte o zemědělství. Ale kde jsou příčiny energetické, a potažmo ekonomické krize v Evropě?
Hlavní principy Green Dealu se přirozeně týkaly i dalšího vývoje energetické politiky v Evropské unie. V sousedním Německu u široké veřejnosti zvítězily názory, že je třeba se co nejrychleji odklonit od těžby a využívání uhlí jako paliva, a to jak v průmyslu, tak i v domácnostech. Protože uhlí je prý výrazným znečišťovatelem životního prostředí, a to kvůli nadměrné produkci CO2.
Kvůli jaderné havárii v ukrajinském Černobylu a před pár lety i v japonské Fukušimě zvítězila, nejprve v Rakousku a později i v Německu, myšlenka odpoutání se od využívání jaderné energie, a to kvůli možné havárii. Protože Německo je hospodářsky nejsilnější stát Evropské unie, podařilo se různým lobbistům v Bruselu, že tuto myšlenku akceptovala i Unie. Teprve současná energetická krize donutila vrcholné orgány EU změnit názor v tom smyslu, že jaderná energie byla přijata, byť dočasně, jako čistá energie.
Jenže v Německu se i nadále diskutuje, zda se zavřou i poslední tři jaderné elektrárny z původních šesti.
Přirozeně, že kromě těchto názorů na útlum uhlí a jaderné energie se na významném růstu cen energií podepsalo i to, že po celá dlouhá léta se Německo orientovalo na dovoz levného ruského plynu, přičemž tímto levným plynem, ať již přes Ukrajinu či z Německa, byla zásobována celá střední a východní Evropa. To nakonec učinilo z otázky zásobování Evropy plynem nejen ekonomický, ale i politický problém, který nyní Evropa řeší.
Navíc v posledních dvou letech prožila Evropa covidovou pandemii, což byl druhý důvod růstu cen plynu. Třetím důvodem bylo potom zahájení bojů na Ukrajině.
Vraťme se ke krizi identity odborů. V čem tedy spočívá a jak se to promítlo v programu tohoto zasedání, případně v diskusi účastníků?
Jako odbory si musíme vyjasnit, jestli v jednotlivých zemích EU budeme i nadále chtít sociální stát, který bude držet v určitých mezích tržní hospodářství. To znamená, že odbory budou hájit zaměstnance a jejich rodiny. Nebo zda dojde k tomu, co známe z hluboké minulosti, kdy se teprve začalo rodit odborové hnutí a ochrana pracovních a sociálních práv zaměstnanců byla v té době ještě v plenkách. Jako dlouholetý odborář říkám jednoznačně: Ne! To nesmíme připustit!
Jenže nyní bojujeme na dvou frontách. To znameá proti změnám klimatu, tak jak to vytyčil Green Deal, a zároveň za pracovní a sociální práva zaměstnanců, což je prvořadé poslání odborů. Jenže současná energetická i ekonomická krize ukazují, že bojovat na dvou frontách se v podstatě nedá. Konečný výsledek by byl v tom, že by se nakonec nedosáhlo ničeho. České odbory jsou přesvědčeny o tom, že politika ochrany planety, to je program Green Deal by měl být přepracován s tím, že uskutečnění některých jeho aspektů, které neodpovídají současné realitě života, by mělo být odloženo na pozdější dobu. Tedy do doby, až se celková situace v evropské ekonomice stabilizuje a život v naší společnosti se zklidní.
Podle nás odborářů, a myslím si, že v diskusi během zasedání, v tomto duchu hovořili i ostatní odboráři ze zemí střední a východní Evropy, je v prvé řadě nutné zajistit slušný a důstojný život zaměstnanců a jejich rodin. Tedy běžných občanů. Vždyť tyto zaměstnance dnes tíží především to, zda nepřijdou o práci. Zda budou mít na nájem, na jídlo, zda dokážou uživit svoji rodinu.
Na co konkrétně odboráři ze zemí střední a východní Evropy poukazovali?
Především na to, že ekonomicky silné nadnárodní korporace platí rozdílné mzdy svým zaměstnancům. Zaměstnanci v mateřské zemi příslušné společnosti mají mnohem vyšší mzdy než zaměstnanci téže společnosti v zemích střední a východní Evropy. Jejich mzdy jsou čtvrtinové, třetinové až poloviční oproti mzdám, které mají zaměstnanci firmy v mateřské zemi. Přirozeně na to při každém jednání různých orgánů EU upozorňujeme. Tedy nejen vrcholné orgány EU, ale i naše kolegy, západoevropské odboráře. Hovořili jsme o tom i během tohoto pražského zasedání naší skupiny Zaměstnanci. Mimochodem, za pravdu nám dal i předseda naší skupiny Zaměstnanci Oliver Röpke z rakouských odborů ÖGB, který prohlásil, že nás naši západoevropští kolegové v tomto boji za spravedlivé a rovnocenné pracovní a sociální podmínky podpoří.
Když už hovoříme o tom, že odbory by měly hájit práva zaměstnanců, v řadě evropských zemí proběhly různé demonstrace, které organizovaly odbory či jiné organizace. Myslíte si, že pro tyto demonstrace již nastal správný čas?
Ano,řadoví občané u nás či jinde v Evropě si nyní opět uvědomují, že myšlenky za záchranu planety jsou sice vznosné, ale realita života je poněkud jiná. Bohužel zatím to ve vrcholných orgánech EU vypadá tak, že Evropa bude nadále bojovat na dvou frontách, to je proti změnám klimatu a zároveň proti energetické a ekonomické krizi. K tomu jen podotýkám, že lidé musejí z něčeho žít. Musejí pracovat a za dobře odvedenou práci mají dostat i odpovídající mzdu či plat. Když to tak nebude, jsou myšlenky na ochranu klimatu jen vzdálenou vidinou, k níž kvůli existenčním problémům lidí ani nemusí nakonec dojít.
Pokud jde o ekonomický vývoj v České republice, současná vláda to evidentně nezvládá. Výsledkem její politiky je, že v nastávajících několika měsících hrozí, že řada firem zruší část své výroby a některé podniky přímo zkrachují. Bude se propouštět, a v některých oborech i hromadně. Rostoucími cenami energií je ohrožen například i český automobilový průmysl. Přitom nejde jen o hlavní výrobní závody, které zaměstnávají desítky tisíc lidí, ale i o jejich dodavatelské firmy, které jsou rozesety po celé republice. Takže, propouštění by se dotklo mnoha krajů.
Přitom odbory této vládě od počátku roku do současnosti radily, aby byla přijata opatření, která budou účinná a povedou k uklidnění situace. Požadovaly přijetí takových opatření, která již na jaře zavedla řada jiných evropských států, a nyní u nich není taková enormní inflace a drahota jako u nás. Jenže dosud přijatá opatření této vlády jsou opožděná. Řekl bych, že jsou i jaksi polovičatá, prostě nedůsledná. Myslím, že tato vládní opatření jsou spíše symbolického charakteru než účinnou pomocí podnikům a běžným občanům.
K čemu to nakonec povede?
Od počátku 90. let jsme 18% inflaci ještě neměli. A jak říkají někteří ekonomové, ke konci roku může být inflace ve výši 20 procent.
Je velice dobře, když vláda na jedné straně vyhlašuje, že se bude šetřit, ale na druhé straně je zapotřebí přijmout účinná opatření, aby podniky nekrachovaly a nehrozil enormní nárůst nezaměstnanosti. Vždyť zatím jsme na tom, pokud jde o nezaměstnanost, byli nejlépe z celé EU.
Musím dodat, že když zastaví provozy velké firmy, potom to v prvé řadě odnesou domácnosti. Ostatně již se v médiích objevuje, jaké mají lidé problémy, aby zaplatili nájem, elektřinu, plyn, potraviny a ostatní potřeby pro své živobytí. Proto my, odbory, zdůrazňujeme, že Fialova vláda by měla tuto energetickou a ekonomickou krizi urychleně řešit, než padne celá česká ekonomika na kolena.
Zatím vláda, či spíše někteří její představitelé, doporučují šetřit energií, netopit, nosit svetry. Vždyť to je přece lidem pro smích…
Snížit spotřebu energií, to je v pořádku. Jestliže se ušetřilo, jak nedávno vláda oznámila, 12 procent spotřeby plynu, tak jsme jako odbory pro. V tom bychom měli pokračovat. Tedy ve výměně plynových a jiných zařízení za úspornější. Pokud jde o svetry, to je opravdu k smíchu….
Jenže jako odborář dodávám, že samotné úspory nestačí. Musí se změnit i koncepce celého hospodářství. Využívat obnovitelných zdrojů energie tam, kde to jde, ale na druhé straně prodloužit i využití uhelných zdrojů, když to pomůže našemu národnímu hospodářství. V tom je možná cesta vpřed. To by si tato vláda měla uvědomit a něco pro to udělat.
Co tedy odbory vládě doporučují a co po ní požadují?
Vezmu to z hlediska tripartity. Protože to je fórum, kde se schází vláda, zaměstnavatelé a odbory a hledají společné řešení ekonomických problémů a také řešení konkrétní situace, která ve vývoji ekonomiky vznikla. Požadujeme, aby se tripartita scházela jednou za 14 dní, a to buď celá tripartita, anebo alespoň její předsednictvo. Jako odbory chceme, aby s námi vláda konzultovala své kroky a my ji zase pro změnu budeme informovat o tom, jaké kroky chystají odbory v nejbližší době podniknout.
Za druhé, chceme zahájit jednání o zvýšení minimální mzdy. Byli bychom rádi, kdyby český parlament do konce příštího roku přijal transpozici evropské směrnice o adekvátní minimální mzdě. Když jsme to přepočítali, byl by v příštím roce její nárůst zhruba o 4000 Kč.
V neposlední řadě požadujeme, abychom společně přepracovali Green Deal tak, aby pomohl hlavně občanům v České republice. To jsou naše hlavní priority!
Miroslav SVOBODA
