Na nedávném historicky prvním společném jednání předsednictev Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR) a Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL) oba svazy vydaly prohlášení, ve kterém velmi ostře kritizovaly navrhovaná vládní opatření v rámci tzv. konsolidačního balíčku. Proto jsme o rozhovor požádali předsedu LOK-SČL Martina Engela:
*Vaše kritika byla zaměřena především na »úsporná« opatření ministerstva financí. Co se vám na nich konkrétně nelíbilo?
Vládní návrh na stabilizaci veřejných rozpočtů, jak to vláda prezentovala, se týkal snížení platů zaměstnanců ve státní a veřejné sféře a zároveň i odložení ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem slíbené valorizace plateb za státní pojištěnce. Pokud jde o platby za státní pojištěnce, bylo by to již podruhé. Poprvé to bylo v roce 2022, kdy české zdravotnictví přišlo o původně navržených 14 mld. korun, o které se tyto platby za státní pojištěnce měly navýšit. Ministr Válek mne osobně ujistil, že tehdy s tímto snížením plateb ve vládě souhlasil pod podmínkou, že od roku 2024 se platby za státní pojištěnce zvýší. Nyní to však vypadá, že tyto slíbené peníze se do systému zdravotnictví vůbec nedostanou. Takže by to bylo již druhé snížení, což je z hlediska zajištění potřebné zdravotní péče o mladé lidi, důchodce a zdravotně postižené až nehorázné!
Čemu vlastně máte věřit, když ministr financí Zbyněk Stanjura řekl, že ke snižování platů ve státní a veřejné sféře a snížení plateb za státní pojištěnce nedojde. Jejich výroky se pořád liší. Nejdříve tvrdí, že jejich navrhovaná opatření budou, a poté říkají, že nebudou. Tomu se lidově říká »výkřiky do tmy«.
*Jak na tyto rozporuplné informace či prohlášení vlády reagujete?
Velice těžko. Jak máme vůči vládě, potažmo ministerstvu zdravotnictví, reagovat našimi argumenty, když ministři něco prohlásí, načež poté řeknou, že je to jakási nultá verze návrhu s tím, že unikla do médií. K čemu vlastně potom můžete zaujmout názor? Připadá nám to jako »pokusné balónky«. Myslíme si, že jde o určitou sondáž, jak odborné kruhy či širší zdravotnická veřejnost budou reagovat. Když vidí ostrou zápornou reakci, v řadě případů změní názor a do éteru vypustí zase jiný nápad. To je neuvěřitelný amatérismus, spíše diletantismus. Jak se vládní představitelé tímto způsobem chovají k našim občanům, je skutečně neuvěřitelné.
*Ve svém prohlášení jste opět zdůraznili neutěšenou personální situaci ve zdravotnictví…
Personální situace v českém zdravotnictví, což se týká především nemocnic a dalších obdobných zařízení, je velice špatná již po léta. Ale zatím žádná vláda nepřišla s rozumným řešením. Přitom jsme v posledních dvou třech letech měli, jako stát, obrovskou šanci to změnit k lepšímu, a to vlivem covidové pandemie. Všichni víte, co zdravotníci – tedy nejen u nás, ale i jinde ve světě – za uplynulé roky předvedli. Mladí lidé viděli, co lékaři a ostatní zdravotnický personál dělají pro to, aby negativní následky pandemie pro naši společnost byly co nejmenší. Proto také značně vzrostl zájem o studium na lékařských fakultách a na středních zdravotních školách.
Ale nyní, po odeznění pandemie, zájem o toto studium zase pomalu klesá. Je to tím, že mladí lidé vidí, jak se vládní činitelé k našim zdravotníkům chovají, jak jim svými nápady zhoršují pracovní a finanční podmínky, aby mohli s uspokojením vykonávat své povolání. Nikdy jsem si nemyslel, že již v roce 2023 politici ztratí paměť. Tak krátce po skončení pandemie jsem nečekal, že se vládní představitelé začnou ke zdravotníkům chovat macešsky, tj. snižováním jejich platů, progresivním zdaněním u vyšších příjmů, což je většinou díky přesčasovým hodinám, a také jejich psychickým a fyzickým přetížením, a to právě kvůli neúměrnému počtu přesčasové práce, kterou musí lékaři a ostatní zdravotnický personál v nemocnicích odpracovat. Mimochodem tento nově navrhovaný počet hodin je v rozporu s evropskými normami, stanovenými EU.
Prostě vládní návrhy považujeme za neuvěřitelnou aroganci. Jako by vládní činitelé zkoušeli, co všechno naši lidé vydrží.
*Před několika dny oba odborové svazy napsaly společný dopis poslancům. Z jakého důvodu?
Týká se to přetížení lékařů a zdravotnického personálu v nemocnicích vysokým počtem přesčasových hodin. Dozvěděli jsme se, že poslanec Vít Kaňkovský z vládní koalice v rámci tzv. technické novely změny zákoníku práce načetl pozměňovací návrh, aby limity přesčasové práce pro zdravotníky v ČR byly o 100 % vyšší než dosud. Nechápu, co tímto návrhem chce řešit. Jím navrhovaný model skončil v rámci přechodného období v roce 2013 a nyní je v hrubém rozporu s evropskou legislativou. Přitom dosud jsme se nedokázali s touto evropskou normou vyrovnat, sladit, přičemž poslanec Kaňkovský, který je povoláním rovněž lékař, ji chce ještě zvýšit o 100 %!
Přitom právě vysoký počet přesčasových hodin je jednou z příčin, proč 20-25 % čerstvě odpromovaných lékařů nechce jít pracovat do nemocnic. Podle nás cestou z tohoto bludného kruhu je zlepšení pracovních a finančních podmínek.
*Naše zdravotnictví se od loňského podzimu až do současné doby potýká s dvoucifernou inflací. Jak se to konkrétně projevuje?
Dvouciferná inflace má přirozeně velmi špatný dopad do hospodaření nemocnic, protože nemocnice jsou jediným producentem, který ji nemůže promítnout do výstupních cen svých produktů a služeb. Je to dáno tím, že nemocnice dostanou odsouhlasené finance zhruba rok a půl před tím, než je spotřebují během provozu v daném konkrétním roce. Takže při dvouciferné inflaci se nemocnicím zdražily všechny vstupy na zaplacení jejich provozu. Jenže nemocnice si, sama o sobě, nemůže zdražit služby, které poskytuje pacientům, například jde o vaření apod. Pravdou je, že v minulosti u krajských a městských nemocnic jim jejich zřizovatel někdy jednorázově finančně vypomohl. Například kraj svým nemocnicím poskytl kolem 120 milionů korun. Ale v současné době při vysoké inflaci a vládou chystaných úsporách to bude pro kraje značně obtížnější. Ještě hůře na tom budou města.
V této době probíhá dohodovací řízení zdravotnických zařízení, tedy i nemocnic, se zdravotními pojišťovnami o tom, kolik peněz jim poskytnou na provoz v roce 2024. Jenže letos prakticky nikdo neví, jaký bude vývoj cen v roce příštím. Zatím jsou to jen odhady. Přitom se nemocnice na základě tohoto dohodovacího řízení již nyní musí zavázat, že jim bude nárůst potřebných finančních prostředků o pět šest procent stačit. Ale jaká bude skutečnost, to dnes nikdo neví.
*Co má být výsledkem dohodovacího řízení?
Vyústěním by mělo být vypracování úhradové vyhlášky, na jejímž základě bude stanoven ceník zdravotních výkonů. Konečný termín pro její schválení je 31. říjen. Vtip je v tom, že úhradová vyhláška určuje ceny ve zdravotnictví pro následující rok. Takže problém, který naše zdravotnictví zhruba od poloviny 90. let řeší, spočívá v tom, že konečné znění úhradové vyhlášky předbíhá schválení státního rozpočtu na další rok. Logicky vzato je to nesmysl, ale bohužel taková je realita.
Při současné dvouciferné inflaci žádný ředitel neví, kolik peněz bude potřebovat na zajištění provozu nemocnice, má-li se chovat v režimu péče řádného hospodáře! Přitom ředitelé nemocnic, ačkoliv k navrhovaným opatřením mají vážné výhrady, tak chtějí-li i nadále zůstat ve funkci, nechtějí veřejně říci, jak to v našem zdravotnictví ve skutečnosti funguje.
*Jaký je vlastně důvod, že 20-25 % čerstvě promovaných lékařů nechce jít pracovat do českých nemocnic?
Před více než deseti lety jsme zažívali exodus několika desítek či stovek čerstvě promovaných lékařů, kteří odmítali nastoupit do českých nemocnic a odcházeli na západ, zejména do Německa, případně do Velké Británie, hledat své štěstí v tamních nemocnicích. Faktem je, že pracovní a finanční podmínky tam byly pro tyto mladé lékaře, ve srovnání se značným pracovním vytížením a mnohem slabším finančním ohodnocením lékařů v našich nemocnicích, hodně lákavé.
Jenže situace u nás se mezitím změnila. I když západoevropské nemocnice i nadále lákají mladé lékaře ze střední a východní Evropy, v ČR došlo k určitému posunu. Dnes mladí lékaři po ukončení vysokoškolského studia najednou vidí, že je pro ně mnohem výhodnější jít do privátní praxe a zřídit si ordinaci ambulantního specialisty či praktického lékaře. Takže ve srovnání s lékařem v nemocnici, který je pracovně velmi vytížen, a to zejména pohotovostními službami, privátní lékař je toho ušetřen. Tito mladí lidé se prostě nechtějí stát otroky českého nemocničního systému.
Před několika lety jsme byli výkladní skříní zemí V4. Jenže v Maďarsku se zvýšily platy lékařům o 100 %, Slováci svojí nedávnou protestní akcí získali též výrazné navýšení platů. Například slovenský lékař, zařazený do nejvyšší pracovní kategorie, bere 4000 euro za měsíc, což je v přepočtu skoro 100 000 Kč. Ale český lékař v nemocnici, rovněž v nejvyšší kategorii, má plat jen 65 000 Kč. Rovněž polským kolegům se výrazně zvedly platy. Nyní je ČR na chvostu zemí V4, a řekl bych i celého středoevropského prostoru. A to nechci srovnávat s platy lékařů v Německu a ve Francii.
Opakuji, čeští lékaři v našich nemocnicích jsou utahaní, přetížení. Proto také mají zájem pracovat v jiných sférách zdravotnictví, ať již jako privátní lékaři či jinde. Zkrátka, lidé chtějí mít slušný příjem, aby žili normálně, a ne se stresovali.
*To si naši politici neuvědomují, jaká je cena lidského života, když člověka po operaci, úrazu či jiném onemocnění vrátíte do aktivního života?
Asi ne. V současné době žijeme ekonomikou, přepočtem na peníze. Každý vám ochotně spočítá, co kolik stojí. Ale cena lidského života je pro současnou společnost prakticky neznámý pojem.Nikdo neřekne, že to je například 10 milionů korun. Ale jde o to, že když vrátíte člověka do aktivního života, je to stát, který na tom nejvíce ušetří. Uzdravený člověk se opět zapojí do pracovního procesu. Vydělává, živí rodinu, nepotřebuje sociální dávky. To by si naši politici měli uvědomit.
Politikům nedochází, že snížením finančních prostředků berou lidem možnost žít plnohodnotným životem. Ve své zaslepenosti vidí jen náklady, tedy kolik na lidech ušetří. Ale touto politikou dochází k ještě větším škodám, a to na úkor státu. Opravdu to nevidí, anebo nechtějí vidět? Někdy mám pocit, že platí to druhé. Vždyť i každá hloupost má své meze. Tento přístup našich i evropských politiků by se měl změnit!
Miroslav SVOBODA
