Rozhovor s mladým členem strany Levice Vítkem Prokopem
Mohl bys v krátkosti představit sebe, stranu Levice a svoji práci pro Levici?
Jmenuji se Vítek Prokop a studuji politologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Pokud jde o moji práci v Levici, jsem členem jejího Celostátního výboru a zároveň předsedou mediální komise, která má na starosti všechny mediální výstupy strany – od správy sociálních sítí až po psaní tiskových zpráv. Levice jako taková je mladá strana, letos 18. února uplynuly tři roky od jejího založení, když vznikla spojením Strany demokratického socialismu s platformou Skutečná levice. Jsme radikálně levicovou stranou, v našem programu usilujeme o demokratický socialismus.
Nedávno ses účastnil debaty na Katedře politologie a evropských studií o politickém marketingu z levicových perspektiv, pořádané spolkem Faktory. Účastníky byli i zástupci KSČM, ČSSD a Zelených. Jak bys zhodnotil průběh debaty a výstupy jednotlivých účastníků?
Debata byla moc fajn, organizátorům se podařilo navodit příjemnou neformální atmosféru. Musím také ocenit výběr hostů. Zatímco já a místopředsedkyně ČSSD Daniela Ostrá jsme měli tendenci se na věci dívat řekněme spíše z politického úhlu pohledu, Roman Roun z KSČM a Martin Lekeš ze Zelených vnášeli do debaty spíše praktické postřehy.
Jak bys zhodnotil svůj vlastní výstup a mohl bys ho nějak v krátkosti popsat?
Z toho, co jsem říkal, bych vypíchl asi dva body, které podle mě vyvolaly nejvíce reakcí. Předně jsem mluvil o tom, že v ideálním stavu by každá strana měla mít několik výrazných tváří. To považuji za velmi důležité. Nemusí se nám to líbit, ale dnešní politika je silně personifikovaná. A autentická levicová strana nesmí být hnutím jednoho člověka, vždy musí mít více výrazných osobností. Každá z těchto osobností pak může akcentovat trochu jiná témata, a přitahovat tak jinou skupinu voličů. Není to samozřejmě vůbec snadné, osobnosti nerostou na stromech. Ale myslím, že právě tohle poukazuje na problém, který česká levice dlouhodobě měla. V minulosti se totiž obě největší české levicové strany zaměřily jen na jedinou věc – na moc. Na to, jak ji získat a jak ji udržet. Ideály pak šly stranou. Ale autentické osobnosti nemůžete mít bez těchto ideálů.
A tím se dostávám rovnou k druhému bodu – nesmíme se bát takzvaných velkých narativů. Musíme ukázat, že když mluvíme o důchodech, když mluvíme o zdanění kapitálu, tak ve skutečnosti mluvíme o hodnotách, jako je spravedlnost a svoboda. Pokud mám problém vyžít se svým důchodem, moje špatná ekonomická situace mě značně limituje v tom, co můžu a nemůžu dělat, jinými slovy, moje svoboda je omezena. Právě tímhle způsobem můžeme zatraktivnit jinak »nudná« témata, jako jsou důchody či daně, a získat pro levicové ideály více mladých lidí.
Jak vidíš budoucnost strany Levice a všeobecný potenciál české levice jako takové?
Když mluvíme o budoucnosti naší strany, zůstávám nenapravitelným optimistou. Vidím u nás hodně potenciálu a myslím, že za ty tři roky politické činnosti jsme se dokázali naučit mnoha věcem. Nesmíme si ale stanovovat nereálné cíle. Nějaká obnova české levice ostatně není záležitostí pár let. Čeká nás všechny ještě hodně dlouhá cesta a spousta mravenčí práce. Naším primárním úkolem v Levici je nyní budování celorepublikové členské základny a příprava na volby do europarlamentu.
Pokud jde o celkový potenciál české levice, jsem spíše pesimistou. Ta mnou zmiňovaná mravenčí práce by měla hlavně zahrnovat přesvědčování lidí o správnosti námi prezentovaných řešení současné socioekonomické krize. A přesvědčování není snadná věc. Každá z našich stran si musí najít svoji unikátní cestu zpátky k běžným voličům, naučit se, jak jim naslouchat a jak jim co nejlépe vysvětlovat naše ideály. V tomto momentě je jasné, že stávající vládě jde o to, salámovou metodou provést demontáž sociálního státu. Fialův nedávný výrok, že bychom se měli zamyslet nad tím, jaké funkce stát má a nemá plnit, je toho jasným důkazem. A právě obrana sociálního státu je něco, na čem se můžeme shodnout napříč stranami. Avšak ono staré mocenské myšlení a různé staré křivdy tuto spolupráci nyní efektivně znemožňují. A dokud nebudeme schopni nechat minulost spát a nezačneme se naplno věnovat problémům současnosti a budoucnosti, tak se obávám, že potenciál české levice zůstane nenaplněn.
Pavel MRŠTÍK
FOTO – archiv V. PROKOPA
