Rozhovor s Danilem Alonsem Mederosem, velvyslancem Kubánské republiky v České republice
Celý svět se v posledních měsících a letech potýká s vážnou krizí. Jak silně se tato krize dotkla Kuby?
Kuba se již celá desetiletí potýká s blokádou a její ekonomika bohužel čím dál tím více trpí. Tato blokáda trvá již přes šedesát let. Jsme zemí, která zažívá nejdéle trvající blokádu ze strany imperialistické velmoci USA. Je to nerovný boj Davida a Goliáše.
Nicméně Kubánci si stojí za svým rozhodnutím, že budou pokračovat vlastní cestou, bez ohledu na obtíže, které dnes Kuba zažívá. Pro nikoho není tajemstvím, že současná ekonomická situace na Kubě není dobrá. Po dvou letech covidu, kdy se všechny zdroje napínaly k péči o člověka, léčení lidí a současně přitom země zažila kolaps cestovního ruchu, kolaps turismu celosvětově, který citelně zasáhl i Kubu. Když k tomu připočteme dopady blokády, Kuba zažila dosud největší ekonomický propad. Přesto patříme mezi země, kde byl zaznamenán nejmenší počet úmrtí v důsledku covidu. Vyvinuli jsme vlastní vakcíny a proočkovali jsme jimi přes 90 procent populace včetně dětí. Kubánci jsou obecně velmi vděční jednak vědeckým pracovníkům, a jednak státu, který se postaral, aby to takto probíhalo.
I v té době se ovšem zintenzivňovala ekonomická blokáda, a o to byl život Kubánců složitější. V současné době máme potíže hlavně v energetické oblasti. Bohužel přibližně před měsícem jsme zaznamenali obrovský požár, který zasáhl skladiště paliv u Matanzasu. Velice vstřícně se ke Kubě a k této katastrofě postavili sousedé – Mexiko, Venezuela, kteří poslali pomoc – speciální zařízení na hašení takového požáru, techniky a odborníky. Přesto se snažíme znovu nastartovat rozvoj, zavedli jsme řadu ekonomických opatření, abychom našli nějaké východisko vhodné pro kubánskou ekonomiku.
Je nějaká šance, že by se blokáda ze strany USA alespoň zmírnila? Co na to například OSN?
V říjnu pak budeme opětovně předkládat na Valném shromáždění OSN rezoluci, která požaduje zrušení blokády Kuby. Tato rezoluce se předkládá pravidelně již 29 let a po všechny tyto roky byla vždy většinou hlasů schválena. Jen v posledních pěti letech ji podpořilo přes 180 zemí. Proti byly většinou pouze dvě – Spojené státy americké a zpravidla také Izrael. A dva, tři státy se zpravidla zdrží hlasování.
Nicméně blokáda jako taková i přesto zůstává beze změny. K jednání na půdě OSN tedy dojde opět v říjnu a my doufáme, že jako obvykle naši rezoluci podpoří většina států. Bohužel se ale nedá počítat s tím, že by se tato rezoluce fakticky nějak na blokádě projevila.
Jak se tedy Kuba v době ekonomické krize mění? Můžete prozradit nějaké praktické kroky, které kubánská vláda pro změnu situace dělá?
My zatím v současné době hledáme na Kubě nejrůznější cesty k řešení ekonomických problémů. Za poslední rok jsme například otevřeli možnost zakládání malých a středních soukromých společností. Ať už soukromých firem jako takových nebo družstevních firem. Obracíme se i na zahraniční investory, aby investovali na Kubě a aby vytvářeli i smíšené společnosti.
To je velmi zajímavé. Je tedy vidět snaha o větší zapojení obyvatelstva. Dá se mluvit o demokratizaci?
V této souvislosti bych chtěl zmínit 25. září, kdy na Kubě proběhne referendum k novému zákonu o rodině. Referendu předcházel celý proces rozhovorů, schůzí i analýz po celém ostrově, v místě bydliště, kde měli občané příležitost vyslovit své názory k návrhu zákona. Široký demokratický proces diskuse k zákonu o rodině probíhal přibližně dva roky. Tato aktivita popírá obvinění, že Kuba není demokratickým státem. Naopak, my jsme během celého tohoto procesu chtěli znát a zjišťovali jsme názor občanů k návrhu tak zásadního zákona.
Co by měl zákon o rodině běžným Kubáncům přinést a na koho se bude vztahovat?
Zákon o rodině zahrnuje nejrůznější aspekty života rodiny a měl by nahradit dosavadní zákon, který pochází z roku 1975, a je proto zastaralý. Je tedy více než nutné jej zaktualizovat a vylepšit. Víme, že svět se mění, a tudíž i legislativa se musí přizpůsobovat měnící se době. Takže když se v roce 2019 schvalovala nová ústava, tak zákon o rodině zůstal ve fázi projednávání a nebyl ještě schválen. Ten zákon hovoří o tom, jaké typy rodin existují, zakotvuje práva dětí, práva seniorů, povinnost dětí vůči rodičům a rodičů vůči dětem tak, jak o tom na nejvyšších úrovních hovoří vláda. Mělo by se jednat o zákon, který se týká vzájemné lásky a respektu. Tento zákon je zároveň velice inkluzivní. Zahrnuje všechny typy rodin, které mohou existovat. Jak rodiny tradiční, tak rodiny, kde rodiče jsou stejného pohlaví. Čili obecně odráží všechno, co se děje v dnešní společnosti. Nikoho z žádného důvodu nevylučuje.
To je pro lidi z latinskoamerické části světa významným krokem dopředu, protože jde skutečně o to, aby byly uznávány všechny součásti společnosti, aby byly zahrnuty do celkového vnímání společnosti. Nejde tedy o zákon, který by kdesi cosi zakazoval, ale naopak jde o zákon, který by měl být inkluzivní, měl by začleňovat. Máme tedy za sebou dva roky analýz a vysvětlování lidem. Zákon je samozřejmě aktualizován o všechna nová ustanovení a povinnosti vyplývající ze všech současných mezinárodních dohod o právech rodiny, dětí atd. Jak jsem již uvedl, referendum o zákonu proběhne 25. září a v naší zemi je mu přikládán obrovský význam.
Dá se tedy říci, že Kuba se postupně mění a je moderní zemí? Je to přirozený vývoj, či podléhání tlaku zvenčí?
Kuba je klidná a mírová země, která chce udržovat klidné vztahy se všemi zeměmi světa. Nicméně ze své podstaty, ze své povahy Kubánci nesnášejí, když jim někdo něco vnucuje. Mají vlastní představy, myslí vlastní hlavou, mají svou cestu rozvoje a nejsou ochotni podřizovat se diktátu ze zahraničí, ať už by přicházel odkudkoli. Vždycky jsem pro mírová řešení jakéhokoliv problému. Podepsali jsme veškeré mezinárodní konvence a dohody o odstranění a omezení jaderných zbraní. Přejeme si harmonicky a v míru žít se všemi zeměmi světa.
Na Kubě říkáme, že nezapomínáme na minulost, protože musíme vědět, odkud přicházíme, abychom věděli, kam směřujeme. Proto přikládáme historii takový důraz.
Jak mohou obyčejní lidé prospět vaší zemi?
Kubě je možno pomoci mnoha způsoby. Pro nás je naprosto zásadní solidarita a podpora kubánské myšlenky. V České republice působí Společnost česko-kubánského přátelství, která pořádá různé akce. Nedávno jsme navštívili dvě krajská města na pozvání poboček této společnosti. Na těchto setkáních se pořádají besedy, kde mají lidé možnost se zeptat. I mnozí čeští podnikatelé projevují zájem nějakým způsobem Kubě pomoci, nějak spolupracovat v ekonomické a obchodní oblasti. V kubánské energetice je dosud znát obecně vysoký podíl československého zařízení. Právě v tomto oboru je silná a rozsáhlá spolupráce, ekonomická a technická. Každý rok jezdí na Kubu spousta českých techniků jako pomoc nejrůznějšího druhu. Solidarita ze strany českých občanů se objevila i v covidové době, protože několik Čechů poskytlo Kubě významný materiální dar pro boj s covidem. Jeden z podnikatelů působících v ČR poslal dar opravdu velký, i když nejen on si zasloužil naše poděkování.
Ale jinak jsme otevření a vděční za jakýkoliv projev solidarity. Ať už je materiální povahy či duševní. Ta psychická podpora je pro nás velice složitá, protože to je pomoc pro Kubu ze světa. Například ve Spojených státech nyní probíhá kampaň, kterou vedou Kubánci žijící v USA, kteří tam emigrovali. Je to skupina, jež si vytýčila heslo, že staví mosty lásky, a každý měsíc pořádá nejrůznější akce, aby její členové ukázali, že i kubánští emigranti jsou s Kubou solidární a chtějí ji podpořit oni, i mnoho amerických občanů. Podobné akce se v tomto smyslu pořádají i v různých zemích Evropy. Takže obecně morální podpora a solidarita mají pro Kubánce nesmírný význam.
Helena KOČOVÁ
ILUSTRAČNÍ FOTO – autorka
3 komentáře
Kuba, zdůraznil Marrero Cruz, přikládá vysokou prioritu historickým bratrským svazkům mezi oběma zeměmi, založeným na trvalé solidaritě. Stejně tak ratifikoval zájem o prosazování bilaterálních ekonomických vazeb a rozšiřování spolupráce mimo jiné v oblasti zdravotnictví, sportu, školství, farmaceutického průmyslu, biotechnologií a zemědělství.
Dialog také zmínil intenzivní legislativní činnost, do níž je ponořeno Národní shromáždění lidové moci; Diskutovalo se o Fidelovi, povinném odkazu na to, co nás odlišuje, a byla nabídnuta aktuální ekonomická situace, které Velké Antily čelí.
Soukromé firmy ani zahraniční investoři vůbec nic neřeší. To nejlépe víme my tady v Protentokrátě.
Cuba sí, Yanquis no!
Komentáře jsou uzavřeny.