Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA se slovenským historikem, publicistou a vysokoškolským pedagogem Eduardem Chmelárem
Byl jste zakladatelem mezinárodní mírové iniciativy, později občanského sdružení Zjednotení za mier. Je tato slovenská platforma stále aktivní?
Naše iniciativa nasbírala při svém založení v roce 2015 přes 8000 podpisů a dosud je aktivní. Kromě oslav Světového dne míru organizujeme zejména mírové konference, které chtějí být protiváhou militantního kongresu Globsec. Stáli jsme také v čele odporu proti vojenské smlouvě se Spojenými státy (DCA).
Tato iniciativa vznikla před osmi lety a zapojili se do ní kromě slovenských osobností, a to i významných, také čeští občané, například Jan Kavan či Jan Schneider. My jsme se věnovali spíše teoretickému rozpracování kultury míru, a proto velmi oceňuji, čeho dosáhla česká výzva Mír a spravedlnost (www.miraspravedlnost.cz), která má momentálně již přes 16 000 podpisů.
Neodepisujme obecně mírové hnutí, ačkoli máme pocit, že je momentálně slabé. Má svůj význam! Prokázalo se to jak v době války ve Vietnamu, tak v Iráku, bombardování Jugoslávie apod.
Výzva Mír a spravedlnost vznikla v reakci na válečnickou rétoriku, ale i činy – zasílání zbraní do horkého konfliktu, v čemž jsou čeští pravicoví politici premianty. Jsou slovenští politici také válečníky?
Bohužel. Všichni sice tvrdí, že chtějí mír, problém je v tom, že pro ten mír nepracují, upřímněji řečeno nedělají nic.
Jak ovlivnila tzv. obranná smlouva uzavřená velmi narychlo mezi Slovenskem a USA současný vztah slovenské veřejnosti k válce na Ukrajině?
Drtivá většina obyvatel byla proti této smlouvě, navzdory tomu tato většina nebyla vyslyšena přes vážné námitky ústavních právníků, kteří namítali její zjevnou protiústavnost. Nevím, jestli právě tato smlouva ovlivnila postoj veřejnosti k válce, o to tady nejde. Tato smlouva spíš oživila vzpomínky na pobyt sovětských vojsk na našem území, tehdy se veřejnosti taky nikdo neptal.
Je podle vás válka na Ukrajině globálním, nebo regionálním konfliktem?
Tento konflikt se vyvíjí. Dnes má úplně jiný charakter než na svém začátku. Tím, že se do konfliktu na Ukrajině zapojily všechny mocnosti a požadují změnu současného pořádku, již nejde o to, zda se Ukrajině vrátí nějaká území – to už není dávno regionální konflikt.
Pokud někteří historici vyslovují různé paralely, například přirovnání války na Ukrajině k požadavkům sudetských Němců v ČSR na konci 30. let, tak to je zcela něco jiného. Pokud máme tuhle válku s něčím porovnat, tak jedině se situací před první světovou válkou, kdy mocnosti nebyly spokojené s rozdělením světa a hnaly se právě proto do střetu. Ale podotýkám, že historické paralely jsou ošidné.
Zjevně se hraje o nový světový pořádek, o to je současná situace nebezpečnější. Velmi jasně to komunikovala Čínská lidová republika, ale i Rusko – to však jako ozvěnu čínského postoje. Ministr Lavrov řekl, že Rusko nepřistoupí na mírové jednání, aniž by se současně rokovalo o novém uspořádání mezinárodních vztahů. Jinými slovy – současná podoba mezinárodních vztahů je zastaralá, starý pořádek se rozpadl a nefunguje. Ale ten nerozbilo Rusko, to ho jen dorazilo. Rozbily jej USA více jak 20 let trvajícími imperiálními válkami, kterými pošlapaly mezinárodní právo.
Nejnebezpečnější situace je v současném meziobdobí, kdy starý pořádek je již rozbitý a nový není vytvořen. Jediný, kdo se v něm chová konstruktivně, je Čína. Ona říká, že světový pořádek je nutné postavit na vzájemně výhodných vztazích a spolupráci, namísto soutěživosti. Proto bychom měli o Číně přemýšlet novým způsobem.
Ukrajinský prezident stále stupňuje své požadavky na státy bloku USA-EU, resp. NATO. Kam to může vést?
Na tom je vidět, že už vskutku nejde jen o Ukrajinu. Nejdříve to byly žádosti o munici, pak tanky, pak stíhačky, pak lepší stíhačky… A nyní? Ukrajinský ministr žádá vytvoření mezinárodní vojenské legie, tedy zapojení států NATO do této války. Kdo je aspoň trošku gramotný v mezinárodním právu, ví, že něco takového se rovná světové válce. Jinak my Ukrajině tuto válku platíme, my jí sanujeme třetinu státního rozpočtu.
Proč právě ČLR může pomoci zajistit aspoň příměří?
Čína zaujímá z mocností momentálně nejzdravější pozici. A je nesmírně aktivní, ačkoli nám to naše mainstreamová média – myslím tím slovenská i česká – pečlivě zamlčují. Víte například, že Spojené státy utržily v těchto týdnech geopolitickou porážku, protože válka v Jemenu prakticky skončila? A to je výsledek diplomatického úsilí právě Pekingu, který normalizoval vztahy mezi Íránem i Saúdskou Arábií – podporovateli zahraničních žoldnéřů bojujících na obou znepřátelených stranách. Z těchto jednání byly USA vyloučené.
Stejně tak Sýrie už není vyvrhelem, jednají s ní všechny mocnosti, je zapojena do mezinárodních vztahů. Nikdo z okolních států Sýrie, ani američtí spojenci, si nepřejí přítomnost Američanů v Sýrii. Co tím chci říci: Globální agendu řeší mocnosti mimo Západ, Západ je marginalizovaný (vytlačovaný na okraj – pozn. aut.) v globální ofenzívě. A to bude mít následky, o kterých se u nás dosud nediskutuje. USA, jestli neodstoupí od své současné politiky, budou stále více marginalizovanými, a pokud se politika Evropské unie a našich vlád bude na ně úzce vázat, tak budeme na okraji i my.
Jak by měla mírová jednání vypadat?
Tlak se musí stupňovat právě v té době, kdy to obě strany, Ukrajina i Rusko, nechtějí. Žádná mírová jednání se nikdy nevedla s tím, že se dopředu vyjmenovalo, o čem se nebude jednat. Mají-li být mírová jednání úspěšná, nesmějí existovat tabuizovaná témata.
Je nespočet vojenských konfliktů, které byly vyřešeny jen na základě diplomatických jednání. A toto je podobná situace. Ukrajina se nedokáže dostat z problému tím, že »někdo« to vyhraje, ale jedině tak, že si sednou obě strany za jednací stůl. Těmi, kdož mají páky na přinucení či přivedení k jednacímu stolu obou stran, jsou mocnosti. Tato válka přinesla patovou situaci, která nikam nevede. Kdyby USA chtěly, tak boje na ukrajinské frontě zastaví okamžitě.
Argumentem těch, kdož podporují zbrojní dodávky Ukrajině, je, že nebýt těchto dodávek od západních států včetně ČR a Slovenska by dnes ruské síly již okupovaly Kyjev a uvažovaly o Pobaltí. Co vy na to?
To je paranoidní hloupost. Tahle válka nikdy nemusela vzniknout, kdyby Západ bral vážně námitky Ruska a naslouchal jim. Tenhle konflikt je neřešitelný vojenskými prostředky. Stejně jako v případě války Iráku s Íránem nebo války v Bosně se prostě nedá vyhrát a jsou naprosto nutná diplomatická jednání. Dodávky zbraní zvyšují počet mrtvých, ne naději na mír a svobodu pro Ukrajinu.
Je na Slovensku také tak agresivní válečná propaganda, že každý, kdo se vysloví jinak, než říká vláda, je skandalizován, ne-li kriminalizován?
Je to snad ještě horší než v Česku. Z médií naprosto zmizela svobodná pluralitní diskuse, osobnosti s jinými názory na válku jsou zastrašovány, skandalizovány, kriminalizovány. Naposledy musela odejít z televize TA3 moderátorka Anka Lučaiová jenom za to, že udělala rozhovor s profesorem Jeffrey Sachsem, který je odpůrcem války.
Naše média přebírají ukrajinskou propagandu, která je prvoplánová, ale i tu americkou, a to z jednoho zdroje, kterým je americký Institut pro studium války. Protože je přímo napojen na rozpočet Kongresu USA, tak nemůže být objektivním zdrojem informací. Kdybychom se ohlédli do minulosti, tak má tento institut vyloženě propagandistickou funkci. Z toho také vyvozuji, že v současné době nejsme schopni říci, co se na frontě děje. To se dozvíme až po válce.
A když hovoříme o dezinformacích, tak celá tato vlna vznikla právě ve válce v Iráku, kterou zahájili na základě lži Američané. A dosud se nikdo za tuto lež, že prý v Iráku se nacházely zbraně hromadného ničení, neomluvil. A považte, že ti, kteří tehdy lhali, jsou dnes ctihodnými tvůrci veřejného mínění třeba i u nás na Slovensku, a zřejmě i u vás!
Prezidentka Čaputová i prezident Pavel tvrdí, že Rusko nedodržuje pořádek založený na pravidlech. Je to tak?
Tak předně, Rusko porušilo mezinárodní právo, to je zřejmé. Myslím, že udělalo chybu. Spor je o to, co je cílem obou válčících stran. Ukrajina je největší obětí tohoto konfliktu soupeření dvou bloků.
Jenže mezinárodní právo je pořádek založený na pravidlech. A ne to, co si vymyslí Spojené státy, tedy jejich pořádek založený na jejich diktátu. Takže buď se na světě bude dodržovat mezinárodní právo a toto bude platit všude ve všech situacích pro všechny, anebo se musíme bavit o jiných závazných pravidlech.
Co znamenají výzvy k předvolání ruského prezidenta před mezinárodní soudní tribunál?
Rusko, USA, dokonce ani Ukrajina nejsou smluvními stranami Mezinárodního trestního soudu, takže je to jen propagandistická věc.
Jaké chyby se dopustily západní státy – tedy kromě toho, že umožnily roztahování NATO, čímž vyvolaly pocit nebezpečí jiné velmoci, Ruska?
Zde použiju paralelu z historie: na rozdíl od situace po druhé světové válce se po té první dopustilo, aby se Německo v důsledku versailleského systému vyvíjelo mimo systém ostatních států. A tohle jsme dopustili i po studené válce – my jsme Sovětský svaz a pak Ruskou federaci vytlačily z mezinárodních struktur, a tak se stávalo stále více asertivní velmocí. A když Západ udělal tolik chyb proti mezinárodnímu právu, proč by ho mělo dodržovat Rusko?
Pozorujeme neochotu k diplomacii, to je to, oč tu běží. Jsme členy Evropské unie – mírového projektu a nositelky Nobelovy ceny míru, a přitom žádná diplomatická iniciativa nepřišla z Bruselu! EU se jen hádá, kdo bude dodávat munici na Ukrajinu. Kde je naše mírumilovnost a evropské hodnoty?
Monika HOŘENÍ
