Průmysl trpí příliš drahou energií. Mnoho firem v minulém roce dokonce skončilo a další se k tomu chystají. I zahraniční firmy přesouvají svou výrobu jinam. Můžete čtenářům vysvětlit proč?
Energie je krev ekonomiky, krev průmyslu. Když vám někdo bude říkat, že čím méně budete mít krve, tím budete zdravější, tak nakonec zemřete na chudokrevnost. A to je případ energetiky. Bez energií se nepohne nic. Když vám někdo říká, že je dobře, že průmysl šetří a on skutečně šetří, tak se ale pak nemůžete divit, když postupně odumře. Nejen průmysl, ale i zemědělství, prostě vše.
Průmyslové a zemědělské firmy jsou největšími odběrateli energií. Ty odebírají 30 TWh ročně, zatímco domácnosti pouze 15 TWh. Průmysl bez elektřiny nefunguje, stejně jako nefunguje bez plynu. Protože plyn máte navíc i jako primární surovinu pro výrobu hnojiv. Proto vidíte, že krachují sklárny, cihelny, keramičky, protože všechny tyto provozy potřebují plyn.
A je vidět, že nejen průmysl, ale i zemědělce situace trápí. Proto jsou to právě oni, kdo se zvedl k protestům.
Je problém odumírání průmyslu kvůli vysokým cenám energií mezinárodní, či jen náš?
Nejen náš. Německý průmysl skomírá, firmy se stěhují do Spojených států amerických, kde dostávají daňové prázdniny, kde mají zlomek ceny za energie. Přitom ten, kdo vyjde do ulic, jsou zemědělci. Mě překvapilo, jak masivní protesty v Německu jsou. Myslel jsem si, že se budou Němci bát, nejsou navíc ani zdaleka tak drceni, jako naši zemědělci. Ale ještě větší problém je u nás a my zatím mlčíme.
Například firma z USA ve své továrně doma, na území Spojených států, platí za jednu kilowatthodinu 0,91 Kč. Její partnerská česká firma ale u nás platí za jednu kilowatthodinu 3,32 Kč. To jsou neskutečně velké rozdíly, které naprosto znemožňují českým firmám být konkurenceschopné. Máme jednu z nejdražších energií v Evropě. Momentálně asi třetí.
Zato jsme první v inflaci. A to hlavně kvůli cenám energií. Tam to všechno začíná. Pokud máte vysoké ceny energií, tak máte i vysokou inflaci, protože vysoké ceny energií zasahují úplně do všeho. Od prvovýroby ať průmyslové či zemědělské, přes zpracování, dopravu až po prodej.
Můžeme tedy čtenářům vysvětlit, proč jsou energie u nás tak drahé?
Protože jsou tady zloději. U nás i v Evropské unii. My vyrábíme 1 kWh za 0,25 Kč z jádra a za 0,15 kWh z uhlí. Ale k ceně elektřiny z uhlí je potřeba navíc přičíst bruselské daně, respektive emisní povolenky, což je nesmyslná spekulativní věc, která dělá jednu korunu až 1,60 Kč na každé kilowatthodině. Takže u nás dochází uměle k neúměrnému zdražování. To zdražení je způsobeno hlavně povolenkami. Já na to upozorňuji již řadu let. Dne 1. 12. 2021 jsem například spoluzaložil skupinu »Energie není luxusní zboží«. Tehdy jsem upozorňoval mj. na to, že v roce 2030 bude Česká republika jedním ze tří plátců emisních povolenek, kteří budou platit 95 % všech evropských povolenek, a proto budou ceny dále šíleně růst. Tedy obrovský balík. Němci si budou omezovat svoje uhlí a budou brát elektřinu od nás. Oni navíc mají spoustu elektřiny z větrných elektráren, protože jsou ještě v pásmu, kde se to vyplatí, kde vítr skutečně fouká. Mají také spousty solárních elektráren, které ale bohužel stavějí i u nich na úrodných polích. Budou mít tedy více zdrojů energie, ze kterých povolenky platit nemusí.
Jenže u nás se stále vyrábí téměř polovina elektrické energie v uhelných elektrárnách. A i když jsou zmodernizované, čisté a ekologické, přesto jsou po nich vyžadovány právě tyto nesmyslné daně. Tedy povolenky. A to je politika. Jak máte politiku v energetice, tak je to špatné a kontraproduktivní.
Takže za extrémní zvyšování cen u nás mohou hlavně ceny emisních povolenek? Na jaké úrovni se dnes pohybují?
Ceny povolenek nesmyslně rostou. Před deseti lety se cena emisních povolenek pohybovala od pěti do sedmi eur za tunu CO2. V roce 2017 ale začala rychle růst a do roku 2019 se dostala na cenu 25 eur za tunu. A v roce 2021 pak atakovala hranici 70 eur za tunu. A v loňském roce, kdy se svět potýkal s nárůstem cen všech energií, dokonce v jednu chvíli byla téměř 100 eur za tunu. Dnes kolísá mezi 65 až 90 eur za tunu. Tyto vysoké ceny podle mě nesmyslných povolenek se musejí promítnout do výrobní ceny elektřiny.
Ve výsledku to pro nás může být kontraproduktivní. Může to vést k tomu, že bude výroba elektrické energie z uhelných a plynových elektráren kvůli povolenkám dražší, než je výkupní cena. Což by mohlo donutit mnohé z těchto elektráren ukončit provoz. Problém ale je, že nemáme adekvátní náhradu na výrobu elektrické energie u nás, protože tyto elektrárny vyrábějí téměř padesát procent elektřiny. I když by se eventuálně rozvíjely elektrárny z obnovitelných zdrojů, nemůže to ani zdaleka vynahradit konec uhelných elektráren. Z exportní země, kterou nyní stále Česká republika je, bychom se tak museli stát importní zemí, a tedy energeticky závislou. Tedy pokud by vůbec bylo možné odněkud předraženou elektřinu dovážet, což zatím možné není.
Česká republika se navíc zavázala, že do roku 2033 ukončí výrobu elektrické energie z fosilních paliv. Jenže vůči těmto elektrárnám nemá adekvátní náhradu. Politický tlak na náhradu uhlí vede v první řadě k vyšším cenám elektřiny. A to hlavně v zimě, kdy alternativní zdroje prakticky nefungují.
Mnoho lidí ale alternativním zdrojům energie věří. Jak to tedy je?
Když to v roce 2008 či 2009 začínalo, varoval jsem, že to je neefektivní, že jako energetik to považuji za nesmysl. My nemáme na našem území ani dost sluníčka, ani dost větru.
Co se týče fotovoltaických elektráren, pokud si to lidé chtějí dát na střechu, nebo mají nějaký větší objekt, průmyslový podnik a chtějí si snížit náklady, ať si nechají nainstalovat solární panely nebo malé větrníky. To může mít smysl. Ale ty obrovské fotovoltaické elektrárny postavené na zemědělské půdě považuji za obrovský zločin proti přírodě a proti ekologii. V ČR fotovoltaické elektrárny vloni dodaly 2,8 terawatthodin, ale z těch celkových 72 TWh, které byly v roce 2023 vyrobeny, je to pouze zlomek.
Ale konečné ceny elektřiny jsou tvořeny i obchodem na lipské burze. Jak tedy k celkovému předražení elektřiny dochází?
Vzniklo to jednoduše. Elektřinu původně komplexně zajišťoval ČEZ, a. s. (České energetické závody), s osmi krajskými společnostmi (rozvodnými – např. JME Jihomoravská energetika) od výroby elektřiny, přenos, distribuci, až po prodej elektřiny ke konečnému spotřebiteli, s jednotnou politikou rozvoje i cen. Cenu elektřiny stanovovalo ministerstvo financí cenovými výměry, po 15% navýšení ceny od 1. 8. 1996 platila na konci roku 1996 česká domácnost průměrnou konečnou cenu 1,07 Kč za 1 kWh elektřiny. Obdobně to bylo s plynem, který tehdy stál 3,09 za 1m3.
Když jsem v roce 2001 budoval s první předsedkyní Janou Novotnou Energetický regulační úřad (ERÚ), ČEZ perfektně spolupracoval a respektoval dodnes platný zákon o cenách č. 526 z roku 1990 a ceny elektřiny skutečně odpovídaly výrobním nákladům a přiměřeným maržím.
Jenže následně rozbitím funkčních celků dle nařízení Bruselu, neboli tzv. unbundlingem, se zničila logická a ekonomicky výhodná, léty osvědčená, cesta elektřiny a plynu od výrobce ke spotřebiteli. Vznikla celá řada společností s různými (často i zahraničními) vlastníky s různými, často protichůdnými zájmy, které stále více prodražují cestu elektřiny a cestu plynu ke koncovým spotřebitelům. Stát se opravdu velmi hloupě, oficiálně samozřejmě velmi »výhodně«, zbavil nejdůležitějšího strategického odvětví ovlivňujícího celou ekonomiku a hospodářství České republiky – české energetiky.
Když byla v červenci 2007, za vlády Mirka Topolánka, otevírána Pražská burza (PXE), jako dceřiná společnost Lipské burzy, bylo nám slibováno, že omezí rizika velkých cenových výkyvů. Ve výsledku ale jen spekulativně šroubovala ceny nahoru. Proto v roce 2023 domácnost platila 7,60 Kč za kWh. Přitom o výrobních cenách jsem již mluvil…
Rád bych zde připomněl třeba před několika lety zesnulého Františka Holce – viceprezidenta Hospodářské komory, který chtěl udržet majoritu státu v energetice z důvodu bezpečnosti státu a navíc ji použít jako trvale udržitelný a bezpečný základ pro financování důchodové reformy. Na to ale nikdo nedbal. Politici a úředníci rozprodali (resp. i rozdali), co se dalo (ale bohužel i to, co se nedalo) z české energetiky.
Člověk má dnes pocit, když vidí, co se děje, že jde téměř o záměrnou likvidaci českého průmyslu a vysávání peněz od českých občanů…
V tom s vámi nemohu nesouhlasit. Nemyslím si, že by to bylo neschopností naší současné vlády. Spíš mám pocit, že ona jedná na základě něčích pokynů. A je jasné, že s touto vládou se situace v českém průmyslu nezlepší, když sama řekla, že další zásadní kroky již ve zbývajícím volebním období dělat nebude.
Ale český průmysl je přeci páteří české ekonomiky, jde také o zaměstnání statisíců lidí…
To je problém Váš, to je problém můj, ale vládu to zjevně vůbec nezajímá.
A má tedy český občan nějakou naději, že se situace zlepší?
Snad jedině v tom, že vláda nebude nic dělat. Jak jsem již zmiňoval dříve, my jsme vládě jasně říkali, že je potřeba v první řadě využít zákon o cenách. Za druhé, když už nechtějí využít zákon o cenách, měli alespoň zastropovat ceny elektřiny u výrobců. To jsme jim říkali na konci roku 2021. Pak tuto myšlenku adoptoval Andrej Babiš, který se k tomu vyjádřil ve stejném smyslu. Na to samozřejmě v dubnu roku 2022 reagoval Fiala, který tenkrát tvrdil, že je to absolutní nesmysl, že to není proveditelné.
Nakonec ale samozřejmě na podzim cenu zastropovali. Ale ne u výrobců. Protože kdyby to udělali tam, tak opravdu by ty ceny udrželi na rozumné výši a tím by se snížila inflace. Což ale určitě nebylo cílem této vlády. A kdyby se snížila inflace, tak by Stanjura měl mnohem menší příjmy z DPH. Uvědomme si, že oni hrají hlavně na to, že čím vyšší ceny všeho, tím vyšší ceny DPH. Ale já říkám, že čím vyšší ceny, tím vyšší ceny DPH, ale zároveň tím nižší odvody DPPO (daň z příjmů právnických osob). Protože pokud podnikatelé a firmy s prominutím prožerou peníze za drahé energie, tak ty peníze pak někde chybí. Buď musejí šetřit, vyrábět méně, nebo méně investovat a podobně a pak jim zákonitě klesá zisk.
Vláda ale ceny zastropovala u koncových spotřebitelů. Navíc velmi vysoko. Ještě výše, než byl stanoven strop v Evropské unii. To je také paradox. Navíc ten vysoký strop stejně, protože jsou doslova a do písmene nenažraní, neznamenal omezení obchodníků s energiemi, ale právě naopak. A to proto, že vláda řekla, že bude kompenzovat rozdíl mezi stropem a spekulativními cenami na burze. A je logické, že tyto ceny rostly, že obchodníci využili situace a burzovní spekulativní ceny energie vyletěly v srpnu 2022 do výšin až na 24 Kč za kWh. A zajímavé je, že za dva dny na to proběhly demonstrace a burza reagovala tak, že cena spadla na 11 Kč na kWh. Prakticky v tu chvíli obchodníci jen zkoušeli, kam až mohou ceny vyhnat. Protože jasně věděli, že jim stát rozdílnou cenu od stropové ceny dorovná. Česká republika pak jenom na kompenzacích v první polovině roku 2023 vyplatila 24 miliard korun za elektřinu! A za plyn byly vyplaceny kompenzace ve výši 8,5 miliardy korun. Ze státního rozpočtu, tedy z našich peněz, z peněz z našich daní. Já osobně odhaduji, že za celý rok stát v podstatě daroval těmto energetickým a obchodním monopolům až 60 miliard korun. Ano, prakticky jim tyto peníze daroval. Za mě by měly tyto firmy z těchto peněz platit darovací daň.
Stát ale zavedl daň z nepřiměřených zisků…
To je ale něco jiného. To se jim také »povedlo«. Vláda si myslela, že dostane díky windfall tax desítky miliard navíc z energetických firem, ale třeba i z bank. Počítali s 35 miliardami od bank, ale ty si nakoupily státní dluhopisy a zbytek svedly na vyplacená vysoká procenta úroků u účtů. Což je samozřejmě nesmysl. Takže nakonec státu zaplatily pouhých 700 milionů. Když se na to podíváte, tak zjistíte, že jediná šance je, že tato vláda skutečně nebude nic konat, protože na co sáhne, to pokazí…
Myslíte, že toho pokazila víc?
Samozřejmě. My jsme třeba již v roce 2021 tlačili na to, že vláda má koupit zásobníky plynu. Já mám k těm zásobníkům na Moravě citový vztah, protože dva největší z nich jsem stavěl. A zároveň vím, jak strašně je důležité, aby byly v rukou státu kvůli energetické bezpečnosti. Proto jsme prosazovali, aby ty zásobníky stát koupil a aby se zařadily do státních hmotných rezerv, včetně plynu, včetně toho, co je v nich.
Stát nás loni po dvou a půl letech poslechl. Ale zase jen částečně. Opět to zkazil. Stát sice koupil zásobníky, ale nekoupil ten plyn, co v nich je. Nedal to do státních hmotných rezerv, ale do ČEPS, české přenosové sítě. Říkali jsme také, že je potřeba koupit zpět tranzit – Net4gas. Ale že by se měl koupit za zápornou cenu, protože je předlužený. Na něm je zhruba 30 miliard dluhu, který se bude muset letos z větší části vyplácet. My jsme navrhovali, aby ho stát koupil za mínus dvacet miliard, tak aby tyto peníze nám dali vlastníci (jim by se snížil dluh) a stát by doplatil deset miliard. Ale ne, stát to koupil za plus pět miliard, takže státní rozpočet a tedy nás všechny bude tato záležitost stát cca 35 miliard Kč.
O kvalitě vlády ale mluví i řada kauz, která se kolem ní táhne. Třeba jen »Dozimetr«. Tohle by se v žádné jiné civilizované zemi stát nemohlo. Nebo zavírání lidí za to, že mají názory. Vždyť to je šílené. Ale u nás to stále prochází. Lidé jsou laxní. Vezměte si, jak se u nás likviduje školství. Vzpomínám na jednu památnou větu, kterou pronesl bývalý prezident Miloš Zeman kdysi na Vysoké škole ekonomické. Prohlásil, že kdysi jsme měli pomocné základní školy. Pak jsme začali mít i pomocné střední školy a dnes máme již i pomocné vysoké školy. Je smutné, že to, co jsme museli umět my v deváté třídě, to dnes neumí žáci opouštějící střední školy. A to, co jsme museli umět my na úrovni maturity, to dnes neumí ani řada vysokoškoláků. Technické obory se úplně likvidují.
Pak člověka, tedy obyčejného občana napadá, co s tím můžeme dělat?
Bohužel tato vláda má mandát. Dokonce třikrát, kdy první získala v parlamentních volbách v roce 2021, druhý v roce 2022 při senátních volbách a třetí v lednu 2023, když byl zvolen její prezident. Takže lidi je potvrdili a nechají si to líbit.
Já můžu dělat jedinou věc, a to také dělám, když se angažuji v neziskovém sektoru. Ale ne tam, kde se čerpají dotace, ale kde fungují jako spolky, třeba náš Institut pro energetiku, nebo spolek Energie není luxusní zboží, či Národní rada obnovy. A my se snažíme informovat lidi, říkat jim, co se děje špatně, jak by to mělo vypadat a co je potřeba s tím udělat. Pokud zde ale nebudou politici, kteří by byli schopni celou českou ekonomiku zvednout, měli tu důvěru a byli to skutečně poctiví lidé, tak to nemůže dobře dopadnout. Nejenom s energetikou, nejenom s ekonomikou, ale vůbec s naší státní suverenitou. Ale takoví lidé musejí nejen chtít kandidovat, ale hlavně musí být lidmi zvoleni.
Helena KOČOVÁ
