Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s lékařkou MUDr. Kateřinou Jirousovou, DiS., zastupitelkou města Soběslavi
Jak se jako lékařka díváte na stav zdravotnictví v České republice, respektive na podporu lékařů a sester?
Stav našeho zdravotnictví hodnotím jako velice špatný a stále se zhoršuje. Nikoliv z důvodu nedostatečné odborné péče o pacienty, ale právě z důvodu, který jste uvedla v otázce. Zájem ministra Válka poskytnout lékařům a sestrám dostatečně komfortní podmínky, aby nepracovali na pokraji svých sil a byli dostatečně finančně a společensky ohodnoceni, je téměř nulový. Jsem zklamaná ale nejen z něho, ale i z kolegů lékařů poslanců a senátorů. Stává se dobrým zvykem, že pravicové asociální uvažovaní je jimi upřednostňováno nad kolegialitou a zdravým rozumem.
Konečně alespoň trochu začíná pronikat do médií již tak dlouho zanedbávaná a přehlížená otázka přesčasové práce lékařů, tedy vlastně porušování zákoníku práce. Nejen že je v rozporu i s evropskou legislativou, ale ohrožuje bezpečnost pacientů a v podstatě odrazuje mladé lékaře, aby nastoupili do pracovního procesu nebo šli vůbec medicínu studovat, jelikož je to zkrátka mnohdy i nad jejich síly – pracovat nezákonně přes čas a ještě v této nelehké době obstarat vše ostatní, ať už rodinu, vlastní bydlení apod. A to vše na úkor svého volna a nutného odpočinku!
A jaké na to má pravicová vláda a kolegové z pravice řešení? Přesčasovou práci ve zdravotnictví uzákonit! Nutno také podotknout, že přepracovaný lékař má větší pravděpodobnost dopuštění se chyby než lékař odpočinutý a nevystresovaný. Ve zdravotnictví se setkáváme s kumulací pracovních úvazků, tedy se v podstatě obchází zákoník práce, resp. přesčasové práce. Je vhodné navýšit počet lékařů, aby byly služby dostatečně obsazené, ale zároveň je nutná i »výchova« pacientů, kteří mnohdy zneužívají pohotovosti jako náhradu za systematickou péči. Někteří pacienti nejsou nikde registrováni nebo nechtějí u svého praktického lékaře čekat na vyšetření, a proto pak navštěvují pohotovost.
Je dostatek obvodních lékařů, mladých lékařů u nás? Vychovává stát dostatečně mladou generaci lékařů? A motivuje je dostatečně k praxi?
Není. Je jich až katastrofální nedostatek. Samozřejmě, že velká města to až tolik nepociťují, ale »periferie« jsou na tom podstatně hůře. Navíc někteří obvodní lékaři se dostávají do důchodového věku nebo v něm již jsou a nových příliš nepřibývá. Důvodem je jistě náročnost povolání především na psychiku, nadmíra administrativy, nedostatek volného času a dovolené, protože jako praktický lékař si za sebe musíte sjednat zástup v době dovolené, a i tak vás po týdnu volna čeká v pondělí přeplněná čekárna, jelikož si na vás pacienti raději počkají, než aby řešili své problémy s novým lékařem. Čím delší dovolená, tím více práce po ní a o přetrvávání euforie z odpočinku si můžeme nechat jen zdát.
Dalším důvodem je i odliv lékařů do zahraničí, kde dostanou mnohem lépe zaplaceno. A co se mi tedy vůbec nelíbí, a tento fenomén u nás začíná propukat, je, že lékaři ordinují část pracovní doby takzvaně »na pojišťovnu« a druhou část bez vykazování zdravotní pojišťovně, tedy za přímou platbu. Dobrým zvykem to je zejména u zubařů a některých odborných ambulantních lékařů.
Také je kritizován systém vzdělávání lékařů. Je nutné zlepšit systém a financování postgraduálního vzdělávání. Naopak ne zcela souhlasím s navyšováním počtu studentů medicíny ve smyslu »kvantita na úkor kvality«. Ale je nutné udržet kvalitu výuky při zvýšeném počtu studentů.
Jako praktická lékařka se pravděpodobně denně setkáváte s nedostatkovostí léků. Jak závažný je tento problém a co by se s tím mělo dělat?
Je to obrovský problém a trvá už nesmírně dlouho a neustále se prohlubuje. Přitom musím podotknout, že některé léky jsou vpodstatě nenahraditelné. Přijde mi to dost smutné, jelikož žijeme ve 21. století a nemáme penicilin, naprosto základní antibiotikum, které bylo objeveno téměř před 100 lety! Ale nejde zdaleka jen o antibiotika, chybějí i léky na vysoký krevní tlak, antibiotické mastičky, myorelaxancia, léky na léčbu Méniérovy choroby, a takto bych mohla pokračovat skutečně až donekonečna. Léky prostě nejsou a ministr se tváří tak, jak se tváří – jeho výrok, že vše vyléčí sluníčko, je v podstatě plivnutím do tváře pacientům, kteří se léčí třeba s vzácnějšími chorobami, jelikož těchto léků je opravdu katastrofální nedostatek. Dle mého soudu by měl být soudný a odstoupit! Prostě si přiznat, že na to nemá.
Neslyšela jsem na něj jedinou pozitivní kritiku, ať už od lékařů nebo pacientů. Měl by mít alespoň trochu sebereflexe, ale to asi pochytává od zbytku členů vlády, že si myslí, že jsou neomylní a nedotknutelní, jejich arogance nezná mezí. Přitom si uvědomme, že v době covidu se ministři zdravotnictví střídali jako na běžícím páse a byli neustále ze strany opozice, což je nyní pětikoalice, kritizováni. Zpětně se musím omluvit ministru Vojtěchu Adamovi, kritizovala jsem ho, a jistě oprávněně, ale jelikož mezi slepými je jednooký král, tak musím bohužel uznat, že byl vskutku možná nejlepší ministr poslední doby.
Společným jmenovatelem nedostatku léků je snaha farmaceutických firem dosáhnout vyšších cen za léky. Druhou věcí také je, že velká část výroby se nachází mimo Evropu. Měli bychom se zamyslet alespoň nad bazální soběstačností, zvláště když jde o zdraví lidí.
Setkáváte se i s tím, že si pacienti stěžují na příliš drahé léky? Jak podle vás inflace ovlivňuje péči o zdraví u lidí?
Po pravdě musím říct, že velice zřídka. Ale jistě ne z důvodu, že by léky byly levné či na ně nebyl doplatek, ale já se svým pacientům vždy snažím najít tu nejlevnější možnou alternativu. V dnešní době, kdy je ale léků nedostatek, je to někdy velmi těžké. Zkrátka na úkor svého volného času vymýšlím, jak se co nejlépe o své pacienty postarat.
Jak jako zastupitelka města Soběslavi hodnotíte fungování zastupitelstva a financování měst v posledních letech?
Jsem v zastupitelstvu první rok, a v podstatě tím pádem i v politice první rok. Se vším se seznamuji, a není to úplně lehké. Navíc jsem v zastupitelstvu společně s lidmi, resp. učiteli, kteří mě učili, a jelikož pocházím i tak trochu z učitelské rodiny – moje babička, tatínek a i druhá babička, zkušená kantorka a ředitelka – v životě bych si nedovolila, a nesměla jsem na to ani pomyslet, abych na ně nadávala nebo je kritizovala. Proto je to pro mě nová zkušenost, alespoň s nimi diskutovat, překonat se a vzdorovat jim, když nemají pravdu a nejednají ve prospěch města. Musím si zvykat, to je můj problém.
Co se týče financování, tak se musím omluvit, mám pouze informace z médií, že financování měst se kvůli konsolidačnímu balíčku zhorší, ale jelikož nejsem v ekonomice vzdělána, tak nevím, jestli mám právo se k tomu vyjadřovat, a navíc nemohu porovnávat s minulým obdobím.
Ale abych se vrátila ke zdravotnictví, tak mně třeba vadí, že město více nepodporuje např. LSPP nebo příliv nových lékařů. Technická výbava naší pohotovosti je smutná – možná bych použila i výraz nijaká. A stejně tak může zvýšit ohodnocení lékařů a sester, kteří na pohotovosti slouží. Dále by bylo dobré zamyslet se nad nabídkou např. finanční podpory nebo nějakých výhod, aby se nalákali mladí lékaři do města – toto nabízí i Jihočeský kraj.
Je něco, co se v Soběslavi skutečně povedlo, a něco, co by naopak bylo potřeba udělat či změnit?
Co se týče mého postavení, tak jsem v zastupitelstvu v opozici. Nemohu ale říci, že vše, co se u nás děje, je špatně. Naše město funguje. Možná je to mou naivitou, ale představovala jsem si, že když jsme na malém městě (7000 obyvatel) a vlastně se téměř všichni známe, tak si úplně moc na opozici a koalici hrát nebudeme. Opak je ale bohužel pravdou. Politikaří a manipuluje se stejně jako ve vysoké politice, což je pro mě smutné. To je opravdu můj problém, musím se naučit s tím žít a počítat s tím.
V příštím roce budete kandidovat jako vedoucí kandidátky do krajských voleb. S jakým programem? Jaké budou nejdůležitější body, na které chcete upozornit a případně je měnit? A jak?
Náš kraj také není řízen úplně nejhůře. Hejtman Martin Kuba není asi úplně nejhorší mezi hejtmany. Avšak co udělal dobrého? Spíše jen napravuje chyby své vlády. Musíme si uvědomit, že Kuba je členem ODS, dokonce velmi významným členem, a tím pádem všechny průšvihy této vlády padají i na jeho hlavu. To, že se je snaží »napravit« například programem Jihočechy v tom nenecháme nebo placením obědů pro sociálně slabě děti, nic neřeší. Chce to systémové řešení a celkovou změnu. Ještě poznámka: Nepočítá se však s proplácením obědů dětem, jejichž rodiče jsou registrováni na pracovním úřadě, což dle mého soudu naopak způsobí ještě větší prohloubení sociálního statutu.
Jinak program naší kandidátky je levicový, vychází z reálných potřeb občanů, je vlastenecký.
Plánujete již nyní předvolební akce? Jak probíhá práce a příprava před volbami?
Ano, já i moji spolukandidáti jsme stále mezi lidmi, mluvíme s nimi, reagujeme na jejich připomínky a požadavky a reflektujeme to i v našem programu. Myslím, že takto je to správně. Nejsem zastáncem pouze chvilkové předvolební akce, ale jsem pro objektivní zhodnocení požadavků občanů, kteří zde reálně žijí a upozorní nás na to, co jim vadí nebo nevyhovuje a co by mělo být zlepšeno či úplně zrušeno. Budeme se zkrátka snažit řešit jejich stále se zhoršující finanční a sociální situaci.
Helena KOČOVÁ
FOTO – archiv
