Rozhovor Haló novin s Janem Příhodou, předsedou think tanku CZECH FOREST
Jaký názor mají členové nezávislého think tanku CZECH FOREST na tu část koaliční smlouvy vlády, která se týká lesnictví?
Máme několik odborných připomínek a podnětů, chceme ale také varovat před některými rozpory a možnými dopady dílčích návrhů. Snahou think tanku je komplexní pohled na lesnicko-dřevařský sektor, který hraje zásadní roli v péči o krajinu, zaměstnanosti na venkově, ale také v produkci téměř jediného skutečně ekologického obnovitelného materiálu – dřeva.
Podle našeho názoru by další směřování lesnicko-dřevařského sektoru mělo být založeno na odborné diskusi a konsensu s respektem k tržnímu a podnikatelskému prostředí. Zároveň upozorňujeme na riziko, že v oboru, kde se některé změny projeví v horizontu desítek až stovek let, se nyní prosazuje jedna »jedině správná« cesta přístupu k lesům.
Lesnicko-dřevařský sektor tvoří z poloviny nestátní vlastníci lesů a z naprosté většiny nestátní podnikatelské subjekty zajišťující péči o les a zpracování dříví. Proto je podle mého názoru nutné vhodnou lesnickou politikou, legislativou a případnou podporou vytvářet přehledné, stabilní a stimulující podnikatelské podmínky.
Lesnické podnikání ovšem působí jako červený hadr na zelené aktivisty, kteří by nejraději měli všude pralesy plné vlků, medvědů a snad i šavlozubých tygrů… Produkční funkce lesů jim není po chuti.
Osobně vnímám aktivismus jako velmi důležitou a často užitečnou součást našeho života. Mnohokrát bylo touto formou poukázáno na nedostatky, o nichž by se jinak nemluvilo. Problém ale nastává, když se z aktivismu stává ideologie s ambicí řídit společnost nebo hospodářské obory.
Na roli lesů a produkci dříví jako obnovitelného ekologického materiálu je kladen zásadní důraz ve strategiích EU vedoucí ke snižování emisí CO2. Podle odhadů (Nová strategie EU pro lesy do roku 2030) existuje v EU 16 milionů soukromých vlastníků lesů a 40 % lesů spadá pod různé systémy veřejného vlastnictví. V roce 2018 pracovalo v EU 2,1 milionu lidí v lesnicko-dřevařském sektoru (obhospodařování lesů, těžba dřeva, pilařská výroba, výrobky ze dřeva, korek, buničina a papír), které vytvořilo hrubou přidanou hodnotu ve výši 109 855 milionů EUR. Dalších 1,2 milionu lidí pracovalo ve výrobě dřevěného nábytku a tisku na papír, jako jsou knihy a noviny, které vytvořily hrubou přidanou hodnotu ve výši 25, resp. 31 miliard EUR. V roce 2018 působilo v odvětvích využívajících dřevo aktivně 397 000 podniků, což představuje 20 % výrobních podniků v celé EU. Přidáme-li k těmto činnostem odvětví vydavatelství tištěných dokumentů, výrobu tepla a elektřiny ze dřeva a odvětví stavebnictví využívající dřevo, podpořil rozšířený hodnotový řetězec založený na lesnictví 4 miliony pracovních míst v zelené ekonomice.
A u nás?
Obdobně významnou pozici má lesnicko-dřevařský sektor i v České republice. Kromě přímého ekonomického efektu v podobě podílu na HDP jde například o zásadní podíl na turistice, která často míří do lesů s využitím infrastruktury budované na náklady vlastníků a správců lesů. Jako lesníci proto počítáme s tím, že lesy budou hrát v ČR nadále klíčovou roli v naplňování klimatických cílů fixováním CO2, produkcí obnovitelných zdrojů a materiálů, ale i zadržováním vody v krajině, udržování biodiverzity a turistického ruchu.
Lesy pokrývají třetinu území naší republiky, lesní majetky představují v ČR 300 tisíc vlastníků a v důsledku dopadů klimatické změny a následné kůrovcové kalamity se lesnicko-dřevařský komplex nachází ve složité situaci. Aby všechny cíle mohly být dlouhodobě naplňovány, je nutné nahlížet na problematiku komplexním způsobem a počítat s podporou lesů po kalamitě.
Jak by se tedy mělo v lesích hospodařit?
Základním parametrem lesního hospodářství by měla být trvalá udržitelnost postavená na rovnocenném přístupu k jejím třem pilířům – ekologickému, sociálnímu a ekonomického. Změny a opatření, která nebudou chápat lesnicko-dřevařský sektor jako komplex s širokým spektrem produktů a budou odrážet zájmy pouze úzké skupiny zájmových organizací, mohou vést k zásadním negativním ekonomickým i ekologickým dopadům a mohou představovat zásadní rizika pro společnost.
V koaliční smlouvě jsou silně akcentovány ekologické a mimoprodukční funkce naznačující související pokles produkční role lesů. Zároveň se ovšem počítá s navyšováním podílu obnovitelných zdrojů energie a s podporou využívání výrobků z dříví. Proto CZECH FOREST think tank považuje za důležité navrhnout zpracování detailní analýzy dopadů těchto kroků při zohlednění dopadů kůrovcové kalamity na zásoby dříví. Jde nám o odstranění možného rozporu mezi podporou a omezeními s možnými ekonomickými dopady na vlastníky lesů, podnikatelskou sféru a státní rozpočet.
Existuje rozpor mezi enviromentálními a produkčními funkcemi lesů?
Dříví je společností správně chápáno jako obnovitelný ekologický materiál s širokými možnostmi využití. Pokud ovšem budou evropskými a národními regulacemi zásadně omezovány možnosti jeho produkce, je vysoce pravděpodobné, že s jeho nedostatkem dojde k prudkému nárůstu ceny a snížení dostupnosti výrobků ze dřeva. To povede k masivnímu importu dříví z jiných oblastí s rizikem devastace tamějších lesů a vysokými náklady na dopravu a nárůstem produkce CO2 a dalších emisí z dopravy. Zde je třeba připomenout, že státní lesy tvoří zhruba polovinu lesů v ČR. Státní lesnická politika by měla odrážet potřeby všech vlastníků lesů. Významně odlišné podmínky pro státní a nestátní lesy mohou vést k výrazné nestabilitě a ztrátě konkurenceschopnosti a destabilizaci mnohých součástí lesnicko-dřevařského sektoru. Proto doporučujeme pečlivě vyhodnotit dopady upřednostňování mimoprodukčních funkcí lesů a porušení rovnováhy funkcí produkčních, sociálních a ekologických. I v tomto případě jsme přesvědčeni, že by tomuto kroku měla předcházet analýza dopadů na zaměstnanost, ekonomickou stránku hospodaření státních lesů, ale i příjmovou stránku státního rozpočtu.
Je pravda, že Lesy ČR v minulosti vytvářely mnohamiliardové zisky…
Považujeme za zcela legitimní, aby stát, stejně jako ostatní vlastníci, čerpal z lesů adekvátní, dopředu definovanou rentu, která na jedné straně umožní plnění mimoprodukčních, ekologických a dalších funkcí lesů, ale na druhé straně byla zcela standardním příjmem státního rozpočtu. Výše renty musí být odvozena od reálných hospodářských výsledků podniků. Dle našeho přesvědčení podloženého zkušenostmi z různých lesnických oborů neexistuje zásadní rozpor mezi enviromentálními funkcemi lesa a ekonomickou produkční funkcí lesa. Mimoprodukční funkce lesů jsou externalita vázaná na samotnou existenci lesa a v případě šetrného produkčního hospodaření přírodě blízkými způsoby a šetrnými technologiemi jsou mimoprodukční funkce samovolně plnohodnotně zajišťovány i při hospodářském využití lesů.
Pochybnosti máme i o posilování vlastních kapacit státních lesů bez odpovídající analýzy její výhodnosti a dopadů na tržní a fungující prostředí. Za chybu v oblasti státní lesnické politiky bychom považovali návrat k Národnímu lesnickému programu II, který vznikal ve zcela odlišných (přírodních, společenských, hospodářských) podmínkách, než v jakých se nacházíme nyní a nijak nereflektuje současnou situaci.
Aktivisté tlačí na zřízení národního parku Křivoklátsko, jaký je názor lesníků?
Při vyhlašování nových národních parků apelujeme na obezřetnost. Minimální podmínkou pro vyhlášení nových národních parků by podle našeho názoru mělo být referendum mezi místními obyvateli a podnikateli, včetně vlastníků půdy a zveřejnění nákladů státního rozpočtu, které by byly s tímto krokem spojeny. Je třeba si uvědomit, že kromě ztráty výnosů z těchto lesů bude třeba průběžně národní parky dále financovat ze státního rozpočtu. Navíc se jedná o značně demotivující krok pro vlastníky a správce lesů, kteří po generace hospodaří v daných lokalitách a »odměnou« za vytváření po všech stránkách cenných lesních oblastí jim je odejmutí lesů a převedení pod jinou správu. Jsme přesvědčeni, že dosavadní ochrana přírody například poměrně hustě osídlené oblasti Křivoklátska (CHKO a mnoho bezzásahových lokalit) je v této době zcela adekvátní a dostatečná a při znalosti vývoje této oblasti můžeme vyloučit, že by nevyhlášením národního parku mohlo dojít k jakékoli devastaci přírodních hodnot tohoto území. Naopak je vysoce pravděpodobné, že vyhlášení národního parku v této po staletí kulturní krajině může podobně jako v jiných oblastech vést k napětí mezi místními obyvateli, úbytku pracovních příležitostí a v případě jednostranného pohledu na ochranu přírody (jako například v NP České Švýcarsko) i k devastaci území a omezení přístupnosti pro návštěvníky lesů.
Na co by se podle vás měla lesnická politika státu zaměřit?
Za podstatné priority pro budoucí strategii státu vztahující se k lesům považujeme v krátkodobém až střednědobém horizontu podporu obnovy lesů po kůrovcové kalamitě s pozitivní motivací vlastníků a správců k dlouhodobému využívání přírodě bližších postupů za účelem vzniku stabilních věkově a druhově diverzifikovaných lesů. Součástí podpory obnovy lesa by mělo být i hledání řešení pro snížení škod zvěří, které mohou být v mnoha oblastech limitujícím faktorem úspěšné obnovy. Jsme přesvědčeni, že je třeba pečovat o lesy tak, aby se zvýšila jejich schopnost odolávat klimatické změně, škůdcům, či jiným tlakům, které se v budoucnosti mohou objevit. Lesníci znají a aplikují postupy, kterými toho můžeme dosáhnout a na významné části našich lesů se to již daří (postupná změna druhové skladby, větší podíl přirozené obnovy, atd.) Pro změnu směřování je třeba ale vytvářet podmínky spíše pozitivní motivací a podle našeho názoru by bylo chybou rezignovat na systém tzv. samofinancování lesního hospodaření.
Zemědělci mají vážné výhrady k plánům Bruselu obsaženým v »zelené dohodě« Green Deal, jaký je názor lesníků?
Jako akutní vnímáme jednání na úrovni Evropské komise, která v rámci návrhů vycházejících ze strategické koncepce Green Deal zvyšuje tlak na lesy a vlastníky lesů, přináší další administrativní zátěž a v neposlední řadě jsou tyto dokumenty (Nová lesnická strategie pro lesy do roku 2030 a další) v mnoha záměrech mezi sebou v přímém rozporu, který mezi vlastníky lesů i zpracovateli dřeva vyvolává velkou míru nejistoty a rozhodně nevede k posílení investic do lesnicko-dřevařského sektoru. Plány EU na centrální řízení obnovy lesů bez znalosti lokálních specifik nás vracejí o 30 let zpět, zcela popírají vlastnická práva, odbornost a jediným výsledkem bude snaha tyto regulace obcházet. Jsme si vědomi, že je třeba pěstovat lesy tak, aby se zvýšila jejich schopnost odolávat klimatické změně, škůdcům, či jiným tlakům, které se v budoucnosti mohou objevit. Změny a opatření, která nebudou chápat lesnicko-dřevařský sektor jako komplex s širokým spektrem produktů a budou odrážet zájmy pouze úzké skupiny zájmových organizací, mohou vést k zásadním negativním ekonomickým i ekologickým dopadům a mohou představovat zásadní rizika pro celou společnost.
Jiří NUSSBERGER
