Lucy Junk: Nikdy jsem nebrala Američanům práci

133

Lucy Junk je talentovaná zpěvačka, moderátorka, herečka, která se prosadila i za velkou louží, a také neúnavná organizátorka charitativních projektů či zájezdů s cestovní společností StockholmDream Travel. Zároveň je osobou, jež stojí za vysíláním hudební a lifestylové televize ALL TELEVISION. A procestovala toho také poměrně hodně…

Mimo protokol jste se mi svěřila, že jste se právě vrátila z New Yorku. Jak často se tam vydáváte? A proč právě New York? Jak spojení NYC a Lucy Junk vzniklo?

Do New Yorku jsem se dostala před devíti lety, kdy jsem obdržela nabídku k natáčení sci-fi seriálu, a už jsem tam, dá se říct, zůstala. Moje první kroky v Americe vedly na Floridu – Miami Beach, kde jsem byla studovat angličtinu a následně herectví. Při své první návštěvě jsem poznala paní, která se věnovala produkci filmu – staly se z nás kamarádky a díky ní jsem měla možnost se do New Yorku vrátit a zůstat tam. New York jsem si zamilovala už od první chvíle. Když se tam vracíte několikrát do roka a žijete běžný život, tak zjistíte, že to není tak jednoduché, jak si mnoho lidí myslí. Každý rok jezdíme pravidelně z New Yorku do Los Angeles autem. Je to neskutečný zážitek a i relax. Díky mé náročné práci je to jediná chvíle, kdy si opravdově odpočinu. V rámci těchto přejezdů jsme začali natáčet cestopis a díky poptávce jsme založili cestovní kancelář na přejezdy napříč USA. V ČR to žádná cestovka nedělá. V nabídce máme jak východní, tak západní pobřeží či právě již zmiňovaný přejezd napříč USA. Zájezdy jsou levné, a navíc – ten pocit, když si lidé sednou na zadek v Grand Canyonu, je suprový. Plníte jim jejich sny, a to je nádherné. Než pošleme na daný zájezd nějakého turistu, museli jsme si v našem týmu první vyzkoušet, co to obnáší, aby pak turista měl jistotu, že nebude zbytečně někde bloudit.

Míříte do Ameriky jen pracovně, nebo i dovolenkově?

Vždycky jsem tam jela s pracovním úmyslem, ale nikdy jsem nebrala Američanům jejich práci. Moje profese je taková, že díky bohu mohu pracovat odkudkoliv na světě. Věnuji se více odvětvím, ale to pro mě momentálně nejaktuálnější je příprava celovečerního filmu v koprodukci se Spojenými státy americkými.

Takže otázka, která zahraniční destinace vám nejvíc učarovala, je asi zbytečná, že?

Ano, já osobně miluji Ameriku, protože to byl můj sen. Již osmkrát jsem ji díky naší společnosti přejela napříč – z New York City do Los Angeles. Natáčeli jsme nějaké záběry pro tehdy připravovaný cestopis a také s naší rodinnou společností pořádáme poznávací výlety napříč USA.

Bojíte se létání, nebo jste v tomto směru naprosto v pohodě?

Letadel jsem se bála, převážně těch malých. Ale odletět do USA byla jediná možnost, jak si splnit sen a překonat strach z létání. Dodnes se bojím, jen to už nedávám tak znát.

Jaká jste řidička?

Normálně si nefandím, ale myslím si, že dobrá. V průměru najezdím přibližně 40 tisíc kilometrů ročně, a to již deset let. Zatím – musím zaklepat – bez vážné nehody.

Je nějaký dopravní prostředek, který nemusíte?

Když o tom tak přemýšlím, tak mi nic nevadí. Ale kdybych musela někam plout ponorkou, tak bych do ní asi nevlezla. Bála bych se, že bych se odtamtud nedostala. Nemám moc ráda uzavřené prostory, a ještě k tomu pod vodou.

Jak cestování do zahraničí vám osobně zkomplikoval covid? A o co vás ještě pandemie připravila?

V naší společnosti StockholmDream Production došlo k omezení všech kulturních akcí, museli jsme pozastavit a přesouvat všechny naše projekty, jako jsou Dáma roku, Gentleman & Žena České republiky. Přerušili jsme natáčení do naší televize ALL TELEVISION, jelikož nebylo co točit. Cestování s naší další společností StockholmDream Travel bylo zakázáno, jelikož do USA se turisté nedostali. A do destinací jako Chorvatsko se báli. Ale mělo to i své pozitivní stránky.

Povídejte…

Já jsem si v pandemii naopak odpočinula a měla jsem možnost dohánět resty, které jsem dříve nestíhala. Celý svět se zastavil, takže my jsme to trošku dohnali.

Jak jste na tom jazykově? A souhlasíte s rčením, že »kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem«?

Já umím pouze anglicky a snad česky. Určitě bych ráda uměla více jazyků, ale nebyla příležitost je uplatnit. Mám základy španělštiny a italštiny, ale nikdy jsem je v praxi nepoužila, takže je to, jako bych je stejně neuměla. Jsou to jen základy.

Do které země či města jste se dosud nepodívala a je to váš prozatím nesplněný sen?

Ráda bych se podívala na Cejlon – nynější Srí Lanku. Můj děda tam byl pracovně několik let a docela mě to tam láká z více důvodů. Ale to je na dlouhé povídání… To až příště (smích).

Kde jsou podle vás nejvřelejší lidé?

Musím říct, že už vám to bude asi protivné, ale pro mě to byla vždy Amerika. Vítají vás s otevřenou náručí, i když nemají tak velké finanční zázemí. Váží si všeho a podporují se. Ano, také je tam závist, je ale pod jejich úroveň, dát to okatě najevo jako zde v České republice. Mám ráda lidi, ale v Česku se mi asi nepodařilo narazit, až na pár výjimek, na ty správné lidi.

Ve které zemi jsou podle vás nejšarmantnější či nejpřitažlivější muži?

Mně se líbí čeští muži. Někdo řekne Ital, někdo Brazilec… Já v tomto případě odpovím: U nás v České republice!.

Když se od ciziny přesuneme do naší vlasti, které končiny byste, ze svého pohledu, označila za ty nejkrásnější?

V České republice je nádherná jednoznačně Praha, Karlovy Vary, Český Krumlov, Náchod a jakékoliv hory (smích).

A kde jste naopak v tuzemsku ještě nebyla a ráda byste si tam udělala výlet?

Ráda bych se podívala na Šumavu, tam jsem ještě nebyla… Kdokoliv mi doporučí nějaké krásné město nebo místo v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku, ráda jej navštívím.

Marcela ŠPIČKOVÁ

FOTO – archiv Lucy JUNK