Rozhovor s Lukášem Pařízkem, kandidátem do Evropského parlamentu za koalici STAČILO!
Vystudoval ekologii a ochranu životního prostředí na České zemědělské univerzitě v Praze a na UJEP v Ústí nad Labem. Deset let působil ve státní ochraně přírody. V současnosti pracuje u největší vodohospodářské společnost v ČR, kde se věnuje hromadnému zásobování obyvatel pitnou vodou. Jeho láskou je krajina Českého středohoří. Má více než tolerantní manželku a dvě malé dcerky, té mladší jsou čtyři měsíce. Ve volném čase se angažuje v komunální politice nebo jako předseda SVJ v místě svého bydliště. Žije v Litoměřicích.
Voda je předmětem vaší pracovní pozice. Daří se aspoň někde navracet tento nenahraditelný a nevyrobitelný přírodní zdroj a vodohospodářství do rukou veřejnoprávních korporací?
Tohle je spíš politický úkol než náplň mé pracovní pozice. Osobně se domnívám, že vodárenství, přístup k pitné vodě, potažmo hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou má být principiálně vnímáno jako veřejný zájem. No a z podstaty věci veřejný zájem bude vždy lépe hájit veřejnoprávní podnik než soukromoprávní subjekt, který upřednostňuje maximální zisk v nejkratším možném časovém horizontu. Navíc soukromoprávní subjekt nemá z principu potřebu řešit takové věci, jako je kvalita či finanční náročnost života jeho zákazníků.
Jaká je situace ve vlastnictví vody v místě, kde žijete?
V Ústeckém kraji, kde žiji, je většinovým vlastníkem vodárenské infrastruktury SVS, a. s. (Severočeská vodárenská společnost), kterou ze 100 % vlastní obce a města. V případě vlastního provozovatele, resp. servisu k provozování, situace tak jednoznačná není. Nicméně i tak se situace v Ústeckém kraji zásadně liší od jiných krajů na území ČR. Je to dáno tím, že SVS, a. s., po složitých jednáních v posledních letech odkoupila významnou část akcií původně vlastněných společností Veolia.
Jaká je souvislost mezi cenou vody a charakterem jejího vlastnictví?
Na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět, protože ve výsledné ceně u spotřebitele se projevuje více okolností. Je to třeba aktuální technický stav, vzdálenost nebo energetická náročnost provozované infrastruktury. Co je však zásadní, je to, kde končí zisk za vodu prodanou spotřebiteli. No a tady je zásadní, aby se finanční prostředky vracely do infrastruktury jako takové formou oprav nebo investic.
Budou jednou pojmenováni viníci bezbřehé privatizace 90. let, která se dotkla i vody a její infrastruktury?
Říká se, že spravedlnost je slepá, ale já doufám, že se jí alespoň v tomto případě zázračně vrátí zrak.
Fialova vláda ohlásila ukončení dalších konzultací na úrovni vlády se slovenskou vládou premiéra Roberta Fica. Co tomu říkáte?
Že to je jen další ukázka nekompetentnosti současné vlády a další důvod, proč mají lidé volit opozici a především koalici STAČILO!. Víte, já se cítím být Čechoslovákem, moje babička pocházela z Čech a můj děda ze Slovenska. Když to máte jako já, tak se obtížně smiřujete s historickým rozdělením Československa, natož pak s tímto iracionálním vládním výkřikem.
Co by nás stále mělo pojit se Slovenskem a obyvateli tam žijícími?
Těch věcí je mnoho, od společné historie přes podobný jazyk až po dnešní bezpečnostní zájmy v rámci střední Evropy. Fialova vládní pětidemolice může ignorovat cokoliv z toho, co jsem řekl, ale tu skoro 256 kilometrů dlouhou státní hranici zamlčet nedokáže.
Prozradil jste mi, že stojíte v čele petičního úsilí, aby nebyla odstraněna socha rudoarmějce z Jiráskových sadů v Litoměřicích. Co vás k tomu vedlo a co se to vlastně ve vašem městě stalo, že je nutná taková petice?
Před více než rokem začala v Litoměřicích působit skupina aktivistů, která na základě kombinace demagogie a populismu prosazuje odstranění zmíněné sochy rudoarmějce z litoměřického parku. Není bez zajímavosti, že se jedná většinou o osoby spojené s nekritickým adorováním Václava Havla nebo s přímou vazbou na iniciativu Milion chvilek pro demokracii. Každopádně těchto aktivistů je pouze několik desítek a rozhodně nereprezentují většinový názor občanů města. Kdyby litoměřické zastupitelstvo dne 29. 2. 2024 nepřijalo usnesení, kterým tuto iniciativu legitimizovalo, neboť schválilo kroky vedoucí k odstranění sochy, tak naše petice nikdy nevznikla. Nebyla by totiž potřeba.
Cílem naší petice je vrátit celou záležitost na Zastupitelstvo města Litoměřice s cílem revokace tohoto usnesení v bodě, který se odstranění sochy týká, a dále s cílem přijetí nového usnesení, které by jednoznačně ukončilo snahy o odstranění nebo přemístění sochy rudoarmějce. Vždyť samozřejmě zůstává pravdou, že Litoměřice byly osvobozeny díky postupu Rudé armády od Berlína na Prahu.
Naši iniciativu nazýváme Litoměřice JINAK. Máme jednoduchý web, kde je rozepsána naše argumentace. Ta je podpořená mimo jiné posudkem uznávaného kunsthistorika a autora projektu Vetřelci a volavky doktora Pavla Karouse. Od minulého týdne šíříme tištěné petiční archy a sbíráme podpisy. Věříme, že budeme úspěšní.
Monika HOŘENÍ
