Někde se bourají Puškinovy památníky, u nás a na Slovensku stále stojí a také se dosud koná festival v recitaci a zpěvu nesoucí Puškinovo jméno, říká Jiří KLAPKA, předseda České asociace rusistů, Česko-ruské společnosti a ČeskoSlovenské scény.
Vše ruské, tedy i klasici, kteří patří k odkazu světové kultury, jsou u nás podezřelí, a to volím velmi mírné slovo. Setkal se další ročník soutěže Puškinův památník, který právě proběhl, s nějakými problémy?
To konání není samozřejmě bez problémů, ale Puškin vždy patřil do naší kultury. Jeho verše překládali přední básníci, zhudebňovali je skladatelé. První česká opera byla inspirovaná Puškinovou Bachčisarajskou fontánou, Antonín Dvořák psal Dimitrije na motivy Borise Godunova. Když se objevil první překlad Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, byl to takový zázrak, že mnozí mladí kluci začali psát poezii! Ještě Jaroslav Hašek veršoval puškinskou strofou a citát z Evžena Oněgina je dokonce ve Švejkovi. A již 58 let existuje soutěž nazvaná ARS POETICA – Puškinův památník.
Jaká byla atmosféra letošního 58. ročníku?
Ve všech oblastních kolech i na celostátní přehlídce vládla milá, vstřícná, srdečná a veselá atmosféra. Bylo to setkání talentovaných mladých lidí, které spojuje zájem o recitaci a zpívání. Již první kolo, které se uskutečnilo na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, nasadilo vysoko laťku jak účinkujícími, tak i paní děkankou, která hovořila o nezaměnitelném postavení ruského jazyka v našem vzdělávání, poděkovala pedagogům a účastníkům – vzhledem k jejich zájmu o obor – nabídla možnost přijetí na pedagogickou fakultu. Bez zkoušek!
V Moravskoslezském kraji, jako jediném v republice, odmítali naši dřívější spolupracovníci, později horliví aktivisté, festival dva roky pořádat. Po jistém úsilí se to však i tam podařilo a v nabitém sále Lidové konzervatoře a Múzické školy v Ostravě jsme zaznamenali řadu pozoruhodných vystoupení a také, vedle českých, zapojení vietnamských, polských, ukrajinských a romských interpretů.
Dramatický byl předvečer východočeského oblastního kola Puškinova památníku, kdy zřizovatel sálu zrušil jeho konání! Naši organizátoři však uspěli během večera a noci zajistit náhradní sál a hlavně informovat o tom všechny účastníky.
Celostátní přehlídka se konala v den 225. výročí narození A. S. Puškina – 6. června 2024. Ten den nezačal nejlépe. Noční srážka vlaků v Pardubicích komplikovala příjezd účastníků z Moravy a východních Čech, Jihočechům zase spadlá trolej v Českých Budějovicích. Začalo se ale včas a recitátoři i zpěváci se svými pedagogy postupně zaplňovali sál Slovenského domu. Do posledního místa. Každé vystoupení bylo oceňováno vstřícným potleskem, každé bylo něčím zajímavé. O každém by se dalo napsat něco pěkného. Skupina žáků ze Základní školy z Ostravy-Zábřehu si dokonce zajela do Dejvic na Puškinovo náměstí, kde si u básníkova pomníku zarecitovali, vyfotili se a položili květiny.
A ohlasy na celostátní přehlídku?
Kladné. Měl jsem velkou radost z mnoha telefonátů a mailů. Nejvíc mne zahřál jeden nečekaný z Petrohradu od spisovatele Sergeje Andrejeva ze Společnosti bratří Čapků. Přečetl si o naší přehlídce a napsal, že film o Puškinových přátelích a zejména přítelkyních v Čechách a na Slovensku nazvaný Oživlé portréty, který jsem před dvaceti lety pomáhal natočit, měl ve výroční den obnovenou premiéru ve Svazu novinářů Petrohradu a v Puškinově muzeu a že bude promítán po Rusku v dalších 26 puškinských muzeích. A dovolil mi dát odkaz na film na naše stránky.
To znamená, že webové stránky Česko-ruské společnosti a České asociace rusistů jsou čteny i v zahraničí?
Ano, a nás těší, že díky internetu se o našich aktivitách ví i za mořem, vlastně za moři, že se naše lidové písně v ruštině zpívají po celém světě, stejně jako moje písničky Z roztockých luhů a hájků, že na podzim vyšly v Moskvě pod názvem Antikvarnyje skazki staré české pohádky, které se prodávají po celém světě. V letošním Roce české hudby publikujeme na stránkách více článků k výročí z oblasti vzájemných hudebních kontaktů.
Psali jsme také o skoro tajném koncertu ke 100. výročí narození Bulata Okudžavy ve Slovenském domě v Praze, kde Jarek Nohavica na pozvání Bard klubu Praha zazpíval česky, slovensky, rusky a polsky skoro 50 Okudžavových písní, převlékl se a poslouchal, jak bardi ze šesti evropských zemí zpívají jeho písně ve svých překladech. Byl to mimořádný zážitek! (Bulat Okudžava se narodil 9. května 1924, zemřel 12. června 1997 – pozn. aut.)
V loňském roce jste byl již po páté na jednání kongresu Mezinárodní asociace učitelů ruského jazyka a literatury (MAPRJAL) v Petrohradě zvolen do jejího prezidia. Jaký byl průběh kongresu?
Kongresu se účastnilo více než 500 delegátů ze 67 zemí Afriky, Asie, Jižní a Severní Ameriky a Evropy. Jednání probíhala v Ermitáži, Hotelu Pribaltijskaja, Smolném a v Tauridském paláci, téma rokování bylo »Ruský jazyk v měnícím se světě«.
Do nově zvoleného Prezidia MAPRJAL byli zvoleni představitelé pěti kontinentů, já zastupuji střední Evropu. První zasedání se konalo v dubnu 2024 v Tunisku ve městě La Marsa. Přítomni byli předsedové národních rusistických asociací z RF, Bulharska, Moldavska, Rumunska, Senegalu, USA, Tuniska, Turecka a ČR, on-line představitelé Švédska, Íránu, Kazachstánu, Indie a Běloruska. Bylo to historicky vůbec první zasedání na africkém kontinentu, které bylo součástí akce nazvané Mezinárodní fórum terra rusistica. Bylo největší akcí v oblasti výuky a studia ruského jazyka v regionu Blízkého východu a severní Afriky.
Jak se vyučuje ruský jazyk v Tunisku?
V Tunisku byla ruština zařazena do vzdělávacích programů středních škol v roce 2003 a učí se na 18 místech. Je třetím cizím jazykem po francouzštině a angličtině. Mezi konkurenty ruštiny patří němčina, španělština, italština, čínština a turečtina. V celém regionu se zvyšuje zájem o výuku ruštiny, ke kterému přispívá i možnost bezplatně studovat na ruských vysokých školách.
Z letiště mne vezl kultivovaný student jménem Anýz, hovořící šesti jazyky. Když jsem mu vyjádřil obdiv, tak kolegyně Bahar z Turecka řekla, že na tom není nic divného, že to její osmnáctiletá dcera rovněž umí a ona samozřejmě také. Vzpomněl jsem si na to, že naše ministerstvo školství nesmyslně uvažuje o zrušení druhého cizího jazyka. A prý také o zrušení hudební a výtvarné výchovy…
Co pro vás znamená členství ve světovém prezidiu rusistů?
Členství v prezidiu je pro mne velkou ctí i závazkem. Češi byli mezi zakladateli světové rusistické asociace a nebylo v její historii období, kdy by ve vedení nezasedal Čech nebo Slovák. Samozřejmě si cením osobních kontaktů s kolegy z mnoha zemí, vzájemnou informovanost a také inspiraci.
Zaznamenali rusisté z jiných zemí ony trapné »tance«, kdy ruská sopranistka Anna Netrebko nemohla v důsledku zvůle pražských rusofobních radních vystoupit v Praze?
Ano. Velkým překvapením byl pro řadu kolegů zákaz vystoupení této světově proslulé operní divy v Praze. Mnozí mi poslali odkaz na její koncertní turné v prvním pololetí roku 2024 – Paříž, Budapešť, Salcburk, Neapol, Milán, Vídeň a další.
Na druhé straně mne potěšilo, že se ve světě ví o obětavém zakladateli fungujícího Malého asijského muzea v Ledcích PhDr. Jiřím Šímovi, DrSc., který se zabývá hledáním stop Čechů v asijských zemích a také v Rusku. Velmi vysoko je všude hodnocena spolupráce se Slovanskou knihovnou, v jejichž depozitářích se mimo jiné nacházejí cenné dokumenty a památky na ruskou emigraci v první polovině minulého století. Jsou tam zaznamenány i oslavy významných výročí A. S. Puškina ve 20. a 30. letech, kdy právě Puškin byl kotvou, která ruské emigranty spojovala s Ruskem jejich dětství.
Mám radost, že se na rusistických akcích v zahraničí, ale i u nás stále častěji objevují mladé tváře – nové učitelky a učitelé, studentky a studenti rusistiky, talentovaní a nadšení lidé.
Monika HOŘENÍ
