Autentická levice musí působit v nových médiích

109

Rozhovor Haló novin se sociologem a tajemníkem Institutu české levice Janem Klánem

V rámci tradiční brněnské akce zvané Diskusní čtvrtek se 20. ledna v prostorách objektu na Křenové konala diskuse o kontextu situace české levice v Evropě. Vy jste se akce účastnil a byl jedním z panelistů. Oč šlo?

Šlo opravdu o zajímavou diskusi, kterou uspořádaly Společnost pro evropský dialog, z. s., společně s Městským výborem KSČM v Brně, brněnskou pobočkou Masarykovy demokratické akademie, Klubem společenských věd a Institutem české levice a s významnou podporou evropské levicové struktury Transform!Europe.

Jde vlastně o další etapu rozsáhlé analýzy situace českých příznivců radikální levice, která byla zahájena již v roce 2020. Hosty této diskuse byli Jiří Málek ze Společnosti pro evropský dialog, sociolog Ján Mišovič z Klubu společenských věd a, jak jste zmínila, též já. Úvodní slovo přednesla historička Anna Štofanová z Klubu společenských věd.

Jiří Málek se ve svém vystoupení zaměřil na současný stav levice v celé Evropě v relaci k české situaci. Poukázal na problém například v Německu, kde sociální demokracie sice v posledních volbách zvítězila, ale bohužel radikální levice reprezentovaná stranou Die Linke tratila. Spadla pod pět procent, nakonec ji však zachránily tři přímé mandáty, protože německý volební systém je od našeho odlišný a toto umožňuje.

Rovněž kolega Málek poukázal na fenomén rakouského města Graz (Štýrského Hradce), kde v posledních rakouských (komunálních) volbách zvítězila Rakouská komunistická strana, která se svojí komunistickou důsledností umožnila naplnit sociálnědemokratickou politiku, zejména tím, že se zasloužila o zřízení fondu na pomoc řešení bytové otázky, kam přispívají komunističtí zastupitelé určitou částkou.

Málek zmínil současné dobré výsledky levice v Dánsku, kde rovněž uspěla v některých větších městech vč. metropole Kodaň. Hovořil i o vývoji na Pyrenejském poloostrově, kde se na vládách podílejí i radikálně levicové síly.

Zde je potřeba zmínit úspěch socialistické strany v Portugalsku, kde ve volbách do tamního parlamentu získala strana absolutní většinu, a to 117 křesel z 230. Zároveň ale radikální levice, Portugalská komunistická strana i Levicový blok, utržily porážku a fakticky ztratily možnost reálně ovlivňovat politický vývoj v zemi oproti minulosti, kdy byly v koalici se socialisty.

O jakou sociologickou analýzu jste se opírali?

Jednalo se o analýzu Klubu společenských věd a Institutu české levice týkající se postojů levicových občanů, těch, kteří se hlásí ve volbách k levici. Výsledky představil sociolog Ján Mišovič. Bylo zjištěno, že nejvíce levicových lidí se rekrutuje s nižším středním až úplným středním vzděláním. Tito lidé nejvíce volí radikální levici. Ostatní se různě přiklánějí k dalším levicovým stranám – například k ČSSD nebo Straně zelených. Z výzkumu dále vyplynulo, že voličská struktura KSČM se nejvíce skládá z lidí starších šedesáti let.

Je v analýze uvedeno, z jakých důvodů mladí neinklinují ve větším počtu k programu KSČM?

Na to analýza odpověď nehledala, ale můžeme predikovat určité závěry hlavně v tom, že mladé lidi od volby radikální levice odrazuje například samotný název komunistická, který evokuje určitý vztah k minulosti. To ale není tolik podstatný problém, který spočívá v nedostatečné realizaci komunistické politiky, která má být radikální. Musí se jasně ukázat, že radikální levice chce jasné a tvrdé systémové změny, a ne jen úpravy kapitalismu.

Když si uvedeme jeden příklad ze současné doby, tak mladí lidé očekávají, že se jich někdo zastane například při řešení bytové krize. O tom jsme hovořili již výše ve vztahu ke Štýrskému Hradci v Rakousku. Mladí rovněž čekávají, že jim budou nabídnuty jistoty v podobě prorodinné politiky. Tím to ale zdaleka nekončí. Dnes prožíváme energetickou krizi a lidé očekávají řešení, které se dotkne zejména nejbohatších nebo nadnárodních firem, které ovlivňují ceny energií.

Když to shrnu, tak mladým lidem u radikální levice chybí samotná radikalita a snaha něco změnit. Starší lidé ji naopak spíš volí z důvodu sociálních jistot a někteří i z nostalgie, kdy se vzpomíná na dobu, která byla klidnější, pohodová, kdy každý věděl, kam přesně patří.

Radikální levice za posledních 30 let dosti zaspala v oslovení nového elektorátu, který se zde po roce 1989 vytvořil. Vlastně žila z podstaty elektorátu z doby před rokem 1990. To ale nyní naráží na své limity a demografický vývoj tomu dává více než za pravdu.

Vy ostatně patříte k mladší generaci, jaký je váš názor na věc?

V dnešní době »nových médií« má radikální levice poměrně velkou možnost, jak různé sítě využívat k šíření svých myšlenek. Jestliže kapitalismus umí vytvářet sítě pro tvorbu zisku, tak radikální levice musí jeho nástroje uchopit pro šíření radikálních myšlenek do veřejnosti. Jedná se o dlouhodobý proces, který můžeme nazvat permanentní kampaní. Do tohoto procesu můžeme zahrnout působení na mladší generaci, která hojně využívá sociální sítě typu Facebook nebo Twitter.

Pokud chce být radikální levice vidět, tak její zástupci musí neustále skvotovat veřejný prostor. Zahlcovat jej svými pohledy, náměty, příspěvky. Jestliže kapitalistická média umožňují sdílet a dávat na své stránky a FB profily, komentáře, tak radikální levice musí také neustále něco komentovat, předkládat řešení.Nacházíme se v jiné době, než byla ta před deseti lety. Společnost se mění ze dne na den a radikální levice se musí naučit reagovat na události teď a hned. Informace, kterou komentujete třeba den zpět, je už k nepotřebě.

Je potřeba oslovovat a permanentně působit na sociálních sítích pomocí tzv. virálů. Tuto možnost radikální levice stále moc nevyužívá. Na svém příkladu virálu jsem právě na této brněnské besedě ukázal, jaké dosahy a oslovení může zajímavý příspěvek způsobit.

Jak virály fungují a co to vlastně je?

Virály jsou vlastně obrazy, které jsou záměrně vytvořeny tak, aby u příjemce vyvolaly nějaký druh emoce. Je jedno, zda kladné, nebo záporné. Jde o to, aby to příjemce přinutilo se na obraz podívat, přečíst si informaci, kterou mu sděluje, a posléze sdílet dále na síti. Pokud je onen obraz značně sdílen, například několika stovkami uživatelů, tak se z něj stává virál, který posléze putuje po sociálních sítích de facto sám.

Je to jeden z nástrojů, které radikální levice vůbec nepoužívá, ale z naší analýzy vyplývá, že se to mírně zlepšuje. Je to běh na dlouhou trať a nemůžeme chtít výsledky za několik měsíců. V rámci šíření radikálně levicových myšlenek se jedná jen o doplněk směrem k mladší generaci.

Nesmíme zapomínat také na klasické šíření myšlenek pomocí tiskovin, osobních kontaktů atd. Každopádně si musíme říci, že »devadesátky« již skončily a na šíření myšlenek dnes máme nové nástroje a komunikační kanály. Již dávno je pryč oslovování občanů pomocí letáků a výlepů plakátů, zato se musí neustále působit v nových médiích.

Poukázal jsem i na to, že mnohá nová média nabízejí možnost komentovat příspěvky, což musí radikální levice využívat. Je potřeba být neustále vidět a pohybovat se ve veřejném prostoru.

Na jakém vzorku respondentů byl výzkum KSV proveden?

Výzkum byl prováděn pomocí tazatelské sítě KSV a byl proveden na vzorku několika set lidí.

Jaký je váš názor na zpravodajskou vyváženost veřejnoprávních médií? Já myslím, že současná vyhrocená mezinárodní situace odhalila opět slabiny ČT i Českého rozhlasu. Co vy na to?

Problematika veřejnoprávních médií v našem prostoru rezonuje již od začátku devadesátých let. Lze tvrdit, že i když si většina z nás platí koncesionářské poplatky, tak nedostává úplně vyvážené zpravodajství. Zde se nabízí několik možností. Buď televizi nesledovat, což dělám já osobně, a raději sledovat zpravodajské weby a v nich kriticky posuzovat, co je zajímavé, účelové atd. Další možností je televizi úplně nemít. Znám mnoho lidí, kteří TV nemají. No a v neposlední řadě můžeme sledovat komerční programy. Myslím, že jich na výběr máme více než dost.

Zajímavou možnost ale nabízí varianta si na nevyvážené zpravodajství veřejnoprávních médií stěžovat příslušným radám. Jako diváci a posluchači na to máme právo, takže pokud se někomu zpravodajství nebo nějaké pořady, jež jsou vyráběny z vybraných koncesionářských poplatků, nelíbí, tak nechť si stěžuje. 

K činnosti zpravodajství ČT se rozvinula bohatá diskuse i na brněnském Diskusním čtvrtku, následovala hned po úvodních příspěvcích. Ta nevyváženost je fakt do očí bijící! Mnohdy se jedná o vyloženě účelové pořady proti KSČM. Ale nejen proti této straně, i proti levici jako takové, pokud není velmi vstřícná liberalismu. Kritizovat je sice možné, ale pouhé petice či supliky zasílané vysílacím radám situaci neřeší. V tomto smyslu jsou mainstreamová média »velmi odolná«. Zde je potřeba hledat jiné cesty, například vlastní streamy s levicovou problematikou šířené internetem, přímé oslovování občanů prostřednictvím elektronické komunikace, spolupracovat s dalšími partnery a nezávislými médii. Možností je hodně, jen je využívat.

Podívejme se ještě na Institut české levice. Je to instituce (zapsaný ústav), jejímž zakladatelem je KSČM. Jaké jsou tam novinky, zvláště po neúspěšných sněmovních volbách?

IČL byl založen na začátku roku 2019 a do současné doby uskutečnil mnoho akcí, a to jak prezenčně, tak i formou on-line seminářů. Mezi nejzajímavější akce patřil seminář nad modely socialismu nebo on-line seminář k aktuální nejen mezinárodní situaci po kauze Vrbětice. Zopakuji, že posláním institutu je šířit levicové myšlenky do společnosti a jeho náplní je pořádání různých přednášek a seminářů pro širokou veřejnost.

V roce 2021 se Institutu podařilo zkompletovat sborník k 100 letům založení KSČ, jehož elektronická verze je zavěšena na webu Institutu. Jedná se o ojedinělý počin, kdy do sborníku přispěli různí odborníci a přidali své pohledy a analýzy na uplynulých 100 let existence komunistického hnutí.

Součástí Institutu je Akademická rada složená z odborníků různých společensko-vědních disciplín – sociologie, ekonomie, historie, politologie, ale nalezneme zde i odborníky z oblasti přírodních věd. Je třeba zdůraznit, že nejde o institut KSČM, ale celé české radikální levice, proto jsou např. v Akademické radě zapojeni jak členové KSČM nebo jejího nejbližšího aktivu, ale i lidé z jiných levicových struktur, z vysokého školství. Samozřejmě, že bychom přivítali i zapojení mladší levicové generace, v tom máme ještě určitý dluh.

Probíhá i komunikace s obdobnou institucí Masarykovou demokratickou akademií. Úkolem Akademické rady je připravovat plán činnosti Institutu na kalendářní rok, případně psát odborné statě, které jsou následně publikovány na webu www.institutcl.cz. Na těchto stránkách již dnes naleznete mnoho zajímavých příspěvků a také digitální knihovnu, kde jsou volně ke stažení publikace, které IČL doposud vydal.

Rád bych ještě doplnil, že pod Institut české levice spadá také Knihovna Bohumíra Šmerala, kde zájemci naleznou bohatý knižní fond zejména levicové literatury, případně literatury, která není běžně k mání v jiných knihovnách. Navštěvují nás proto zejména studenti vysokých škol, ale také běžní občané. Je také snaha zařazovat do fondů knihovny i cizojazyčné publikace z evropského prostředí, které u nás nejsou běžně k dispozici. Vůbec otevření se evropskému levicovému světu je jedním z úkolů Institutu. To vyžaduje přinášet i v českém překladu zajímavé zahraniční texty. Zatím v tomto jsme na počátku, ale něco se již podařilo.

Jak se projeví dopad voleb do financování IČL?

I způsob financování Institutu je dán zákonem o sdružování v politických stranách. IČL od samého počátku své činnosti pracoval s malými příjmy a má podle toho nastavené své hospodaření. Ano, příjem Institutu je přímo odvislý od volebního zisku zakladatele, v tomto případě KSČM. Z toho je evidentní, že se státní příspěvek na činnost Institutu sníží. Pro hospodaření Institutu to bude znamenat minimalizovat výdaje, ale v žádném případě to nebude na úkor jeho činnosti.

A je třeba mít stále na paměti, že Institut nemůže být i podle zmíněného zákona nějakou další odnoží aparátu KSČM. Je to nezávislá instituce, radikálně levicově orientovaná, a slouží celé této levici. Jen tak se nedostane do konfliktu se státním dozorem.

Skutečnost, že Institut dostane na činnost méně finančních prostředků, neznamená však jeho konec. Naopak. V tomto roce se zájemci mohou těšit na nové semináře, přednášky, také na další příspěvky na webových stránkách a větší využití on-line prostoru. Plán akcí na rok 2022 bude zveřejněn v průběhu února, a to po jednání Akademické rady IČL. Zájemci z řad čtenářů a čtenářek Haló novin nechť sledují web Institutu.

Monika HOŘENÍ