Jmenuje se Bradley Scott Blankenship, je mu 28 let a považuje se za komunistu. Pochází z amerického Kentucky a pět let žije v České republice. Mimo jiné je zpravodajem čínské tiskové agentury CGTN či ruské televize RT. Tohle všechno je dost důvodů pro rozhovor v Naší pravdě.
Co tě přivedlo právě do ČR?
Před lety jsem pracoval jako novinář v Ekvádoru pro Telesur, tamní latinskoamerickou televizní síť. Když jsem zvažoval přesun do Evropy, zeptal jsem se svého japonského kamaráda, kterou zemi by mi doporučil. On okamžitě vystřelil Česká republika, že je tu hezky. Tak jsem tehdy na něj dal a jsem tu. Zpočátku jsem se živil jako učitel angličtiny. To ale jen dva roky. Teď už se věnuji převážně politické novinařině.
Čemu se věnuješ především?
Samozřejmě politice Evropské unie, ale i americké a čínské politice…
To je široký záběr, tedy obecně mezinárodní politice. Pro která média?
Spolupracoval jsem s čínskou tiskovou agenturou Xinhua. Čtyři roky jsem byl hlavním zpravodajem a reportérem této společnosti v České republice. Komentáře nyní připravuji pro China Global Television Network, Global Times, China Daily, ale také pro ruskou televizi RT. Pracuji ale i pro americkou neziskovku Fair and Accuracy in Reporting, pro niž píšu kritické texty o korporátních médiích a propagandě v nich.
Žiješ tu téměř šest let, takže jsi viděl postupné přebírání voličů levicových stran oligarchou Andrejem Babišem a jeho populistickým projektem ANO. Jak to vnímáš?
Nejdříve chci říct, že za největší problémy v České republice považuji politickou korupci, která je ale málo odhalována a trestána právě vzhledem k velkému vlivu oligarchů. To umožnily zákony vytvořené po takzvané sametové revoluci, tedy už za prezidenta Havla. Díky nim mohli vyrůst politiku země zásadně ovlivňující miliardáři, tedy oligarchové, jako například Petr Kellner nebo třeba právě Andrej Babiš. Velkým problémem samozřejmě jsou rozevírající se sociální nůžky, kdy chudí chudnou a bohatí bohatnou, a bude to ještě horší. Ve srovnání s jinými evropskými státy máte také například obrovské ceny nemovitostí, bydlení, respektive náklady s ním spojené jsou také velký problém…
To je ale přesně situace, kdy by měly levicové strany získávat vliv.
Ano, v této situaci by levice mohla zásadně pomoci, v parlamentu tedy citelně schází. Kromě mnoha vlastních chyb, které dělá, se tu ale potýká s atmosférou, kdy k ní je, vzhledem k minulému režimu, spousta lidí, kteří by ji jinak podporovali, odtažitá. Vím, že se u vás traduje i termín socialismus s lidskou tváří, ale momentálně tu podle mě není žádná strana, která by se této myšlence jako alternativě ke kapitalismu naplno programově věnovala.
Podívejme se na české levicové strany. Jak je vnímáš?
U KSČM mě mrzí, že někteří její politici spíše hrají na strunu nacionalismu a protiimigranství. Sociální demokraté jsou podle mě už mimo, ANO, kterou volí lidé, kteří by jinak volili levici, je jen populistická strana, která dělá vše pro moc. Nacionalistickou SPD nemá ani smysl komentovat. Vzhledem k jejich mnoha mladým levicovým voličům se můžeme pozastavit u Pirátů. Piráti jsou ale podle mě stranou, která je stále dětinská, neřeší sociální problémy do hloubky, je součástí pravicové vlády, a tedy i nedůvěryhodná.
Žiješ a pracuješ v zemi, která je téměř v sousedství mezinárodního konfliktu. Jaký je tvůj postoj k situaci na Ukrajině?
Ten přímý konflikt, který začal v únoru 2022, je z ruské strany podle mě neobhajitelný. Jde o porušení mezinárodního práva, to se nesmí dít, pokud chceme kritizovat totéž u jiných velmocí. Také je rozdíl, jak ho Vladimir Putin obhajuje v Rusku, kde říká, že zachraňuje Rusy na Ukrajině, což jsou trochu odlišné důvody, než pak tvrdí světu, kde mluví o bezpečnostním ohrožení Ruska ze strany NATO. Jako analytik samozřejmě vím, že ty problémy vznikly už v roce 2014, vím, že napětí rostlo pod tlakem geopolitických událostí a snahami velmocí, které vedly k současnému konfliktu. Konkrétně USA významně zasahovaly do dění na Ukrajině, poskytovaly jí vojenskou pomoc, cvičily ukrajinské vojáky a podobně, čímž se na vytváření konfliktu podílely. Přesto k únoru 2022 nemělo dojít.
Kde je podle tebe řešení?
Samozřejmě ne v pokračování války, ale v okamžitém usednutí k jednacímu stolu a v mírovém jednání obou stran konfliktu.
David PROUD
