Rozhovor s předsedkyní komise mládeže KSČM Petrou Prokšanovou mimo jiné o tom, s kým na levici by její strana měla spolupracovat.
Představ se, prosím těm, kteří tě neznají?
Pro pravidelné čtenáře Naší pravdy, a především předchozích Haló novin, asi nebude moje
jméno neznámé. Jsem předsedkyní komise mládeže KSČM, mou domovskou organizací je Okresní výbor na Praze 10 a byla jsem vedoucí redaktorkou přílohy Vize mladých právě v Haló novinách.
V současné době jsem na rodičovské dovolené, pomáhám KSČM v mediální oblasti, což je i moje »civilní« povolání. A také jsem doktorandkou na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v oboru Historická sociologie. V disertační práci se věnuji tématu »přepisování historie«.
Jsem vdaná a mám dvě dcery. Hrávala jsem závodně házenou a kuželky, posledních pár měsíců jsem našla zálibu v běžeckých botách. Sbírám vzpomínky na armádního generála a prezidenta Ludvíka Svobodu a československé snídaňové hrnky ve stylu »Brusel«.
Co tě politicky nejvíce formovalo a co tě přimělo ke vstupu do politiky?
První seznámení s »politikou« vnímám někdy kolem svých dvanácti let. O letních prázdninách mi babička dala přečíst knihu Továrna na smrt, což je velice autentický dokument o koncentračním táboře Auschwitz. Neuvěřitelně to mnou otřáslo a od té chvíle jsem věděla, že antifašismus se stane nedílnou součástí mého života. Celé mládí jsem se pohybovala v antifašistických kruzích, ale velmi brzy jsem zjistila, že pokud v hnutí chybí zastřešující ideologie, která má jasný cíl, půjde vždy jen o aktivismus bez perspektivy. Tou
dobou už jsem měla dávno nakročeno k přijetí myšlenek komunismu za své, protože u nás v rodině nebyly vůbec ničím neznámým. Do KSČM jsem ale vstoupila až v době, kdy jsem nabyla dojmu, že komunistické straně mohu být prospěšná.
A naplnila se tvoje představa?
Doufám, že ano. Práci pro stranu věnuji poměrně dost času, někdy bohužel i na úkor rodiny a studium taky čas od času dost »flákám«. Ale věřím, že to má smysl. Tím, že patnáct let pracuji v oblasti korporátního marketingu, mohu KSČM v této oblasti s lecčím pomoci. Navíc opravdu hluboce věřím tomu, co jako komunisté prosazujeme svým programem, a záleží mi na tom, aby komunistické hnutí v naší zemi mělo jak stabilní základy, tak perspektivu. Je mi tedy velkou ctí i závazkem, že mi byla svěřena oblast práce s mládeží.
Pravicová vláda, ekonomická krize, hrozba války – to vše na mladé lidi klade velké nároky a my bychom z našich pozic měli udělat vše pro to, aby se komunisticky smýšlející mladí lidé sjednotili, upevnili vzájemné vazby, našli mezi svými vrstevníky oporu a mezi zkušenějšími soudruhy vlídné průvodce. Tímto směrem se teď budou ubírat i moje kroky ve straně.
Co ti dnes dělá v KSČM největší radost?
Dobrá otázka! Nejlepší pocit mám z toho, že kolem sebe vidím mnoho činorodých lidí, kterým leží na srdci budoucnost nejen naší země, ale celého světa, a investují do tohoto snažení kus sebe. Ne nadarmo se říká, že kdo chce druhé zapalovat, musí nejprve sám hořet. Každému bych přála mít možnost se u těchto poctivých pracantů alespoň trochu ohřát. Neskutečně to člověka nabije do další práce. Mám radost, že se nám daří vlamovat se do
mediálního prostoru, že se zlepšujeme v práci přímo mezi lidmi na ulicích, že vytváříme vnitrostranické materiály, které nám pomáhají pracovat efektivněji a že se ve straně prosazují dostředivé tendence.
Velké téma je spolupráce na levici. Jaký je tvůj pohled?
Téma to jistě je, ale uchopit ho se příliš nedaří. Rozhodně jsem ráda, že KSČM vystupuje jako
subjekt, který je diskusi o spolupráci otevřený. Partnery je ale dobré vybírat s ohledem na to, co taková spolupráce může přinést. Vodit se pod tlakem aktuální situace vědomě za ruku s někým, kdo vám při první příležitosti poplive záda nebo rovnou podrazí nohy, považuji za krátkozraké. Spojenectví je z mého pohledu dobré plánovat strategicky a s výhledem do budoucna. Pokud s někým sdílíme společné hodnoty antifašismu, antiimperialismu a třídní hledisko, určitě se pojďme bavit.
Komunistickou stranu považuji právě za ten oscilační bod, kolem kterého by se měly podobné subjekty ve větší či menší vzdálenosti točit. Ovšem to vyžaduje na jedné straně čitelné a principiální postoje KSČM a na straně druhé překonání obav, které mají tyto subjekty z nálepek a šrámů, které si KSČM odnesla z předchozích bojů. A to se zatím
v těch vyšších patrech politiky příliš nedaří. Kde jsme ale, dle mého soudu, úspěšnější, je navazování kontaktů a spolupráce »zdola«. Lidé zkrátka cítí potřebu se sjednocovat, a toho musíme využít.
Jak se díváš na aktuální situaci v naší zemi?
Ráda bych řekla na závěr něco optimistického, ale obávám se, že nás, slovy klasika, čekají »zajímavé časy«, tedy časy, které znamenají potíže a nejistotu. Pravicová vláda se plnou parou pustila do destrukce sociálních jistot a náklady na zamáznutí státního dluhu chce vytáhnout z kapes pracujících. Mezi lidmi, kteří si uvědomují, jak asociálně se vláda chová, se nejčastěji v této souvislosti skloňuje slovo demise. My se ale musíme ptát, co bude pak? Přijde vláda jiná, navenek možná trochu lidovější, ale jinak stále na straně režimu, který je
prospěšný jen bohatým a mocným. My komunisté nabízíme jako jediní skutečnou alternativu ke stávajícímu systému. Takovou, kde svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech a kde mír není sprosté slovo. Tou alternativou je socialismus a s ničím menším se nemůžeme spokojit.
