Psát o výstavbě města Ostrov nad Ohří, ležícího v Karlovarském kraji na úpatí Krušných hor, není snadné. Nebylo snadné postavit i jiná města, třeba seriálový Kunštát pod vedením »muže na radnici«… Za sedmdesát let se hodně změnilo, a hlavně po sametovém převratu. To asi v celé naší republice.
Hlavním důvodem výstavby města Ostrova ale bylo »vyzkoušení« atomových bomb hozených Američany v roce 1945 na dvě japonská města. Uranová ruda se stala strategickou surovinou, která se nacházela kolem Jáchymova, jen pár kilometrů od Ostrova.
Ale popořádku. Původní osídlení kolem dnešního Ostrova bylo zcela slovanské. Teprve mezi léty 1226 a 1234 došlo k počátkům německé kolonizace. Kolonisty z Frank a Bavorska přivedl do Ostrova rod Hrabišiců, jemuž město v tomto období patřilo. To je potřeba připomenout, protože se po převratu v roce 1989 říkalo, že se »vracíme k minulosti«. Objevily se tedy německé nápisy na některých budovách a ulicích. Třeba na opravené staré železniční zastávce, kde se dříve skvěl nápis Ostrov nad Ohří, máme nyní Schlackenwerth P. H.
Zajímavé místo k životu
Jáchymovské doly znamenaly velký příliv lidí, a tak bylo nutné novým obyvatelům postavit bydlení a služby s tím spojené. Výstavba nového města začala budováním jednopatrových dvojdomků právě před 75 lety. Bylo by to na dlouhé vyprávění, ale hlavní je, že bydlení v těchto dvojdomcích je dnes nejklidnější v celém městě. Celkem jich bylo vybudováno 82. Po převratu se ale téměř všechny obytné domy prodaly (lidé, většinou původní nájemníci, si je odkoupili za několik tisíc) a jen málo jich zůstalo v původním provedení. Vše se ale muselo odlišit od té »komunistické šedi«, proto domy mají dnes různobarevné omítky. Ti nejhorší horlivci dokázali někde zakrýt krásné dekorativní obrazy nad vchodovými dveřmi, které jsou uměleckým svědectvím doby. Nebo nevhodným zateplením – většina domů je nyní zateplená – zmizely krásné trojúhelníkové dekorativní omítky některých domů. Přesto se dnes byty prodávají za miliony…
Po převratu zůstal i název ulice Hornická, jak patrno z fotografie. Nové město bylo postaveno ve stylu socialistického realismu (sorela). Žádná etapa není stejná, mnoho typů domů vytváří z města zajímavé místo k životu. Vzrostlé stromy, zejména lípy, se spojují v rozlehlý park.
Kulturní dům na Mírovém náměstí jako dominanta města prošel nedávno částečnou rekonstrukcí. Byl postaven za jeden rok 1954–1955. Asi nebylo dříve tak složité stavební řízení. Kolem je vidět zajímavé rozestavění domů, také zateplených a barevných. Nedá se přehlédnout, že se nezapomnělo na služby a obchody v této zástavbě. Je to vidět i podél Hlavní třídy (dříve Leninova), kde sídlí několik let vietnamská samoobsluha. I jinde na mnoha místech jsou vietnamské večerky. Asi to už dnes naši živnostníci neumějí… Z jiných obchůdků a samoobsluh se udělaly restaurace. Jedna kupříkladu vznikla i z bývalé mateřské školy. Tak občané mnohdy jezdí nakupovat na kraj města do supermarketů.
Trolejbusy už se nevyrábějí
Změnilo se mnoho, i co se týče pracovních příležitosti. Závod ŠKODA, který vyráběl hlavně trolejbusy,neexistuje, nejsou po něm téměř žádné stopy. Tam, kde stával, se nyní staví velká skladová hala. V době rozkvětu zaměstnával více než 2000 lidí. Tento podnik byl postaven po skončení provozu jáchymovských dolů. Nikdo lidi neposílal na pracovní úřad, jak se to dělá dnes.
Jen pro zajímavost uvedu, že se závod zrodil díky vládnímu usnesení z června 1959 a první trolejbus opustil bránu závodu 15. 10. 1960. Během deseti let byly dodány trolejbusy do 53 měst v šestnácti zemích! Není na škodu připomenout, že nejdelší trolejbusová dráha je na Krymu.
Na druhé straně města se nyní rozprostírá průmyslová zóna. Lidi mají kde pracovat – prostě u cizinců…
Úsilí stavitelů
Je dobré připomenout dobu po Listopadu, kdy vládla euforie, ostatně jako v celé ČSSR. Pochopitelně se vytáhla minulost padesátých let. Dřívější budova městského národního výboru byla »ozdobena« zlatým nápisem na mramorové desce ve znění »Občané, nikdy nezapomeňte, že vaše město bylo vystavěno v padesátých letech z utrpení a otrocké práce politických vězňů«. To nadzvedlo dřívějšího kronikáře města Josefa Štěpánka. Řekl, že by se s těmi politickými vězni rád sešel…
Ve městě byly »v minulé době« postaveny i další domy pro bydlení. Dvojdomky stavěl národní podnik Slezská stavební společnost z Ostravy. Panelová výstavba Pozemních staveb je také rozmanitá, i u ní došlo k zateplení a barevnému rozveselení fasád. Někdy se zdá, že barvy jsou až poněkud křiklavé. A tak tyto někdejší »Havlovy králíkárny« se také prodávají zájemcům za miliony…
Město Ostrov nad Ohří je pěkné, i když bydlení je zde dosti drahé, jako v jiných částech České republiky. Je paradoxní, že město bylo vystavěno v důsledku harašení jadernými zbraněmi a studené války. Jedno však platí, že úsilí stavitelů města bylo značné, a dílo se podařilo. Takové úspěchy se však neodpouštějí. Komunisté ani tady nemají dnes důvěru. V roce 2002 získali šest zastupitelů z jednadvaceti. Posléze čtyři, tři, dva a nyní pracuje v ostrovském zastupitelstvu jeden komunistický zastupitel.
Jan TANCIBUDEK, žijící 40 let v Ostrově
