Je všeobecně známo, že ve Vídni žije silná česká, a také slovenská menšina. Je to dáno známými historickými důvody, kdy do hlavního města někdejšího Rakousko-Uherska odjížděli Češi, Moravané, Slezané a Slováci za prací. V místě, kde se narodili, nebyla, a Vídeň jako metropole mocnářství přirozeně nabízela bezpočet pracovních příležitostí. Pro děti těchto příchozích byla v 70. letech 19. století založena první česká škola, která se s většími či menšími peripetiemi nadále rozvíjela a rozšiřovala. V současnosti nabízí plnohodnotné vzdělání od mateřinky po gymnázium. České školství ve Vídni slaví letos 150 let svého trvání.
Pro Čechy a Slováky žijící ve Vídni bude letošní rok mimořádný, jak podotýká Československý ústav zahraniční (ČSÚZ) ve svém aktuálním Bulletinu. Již v lednu představil Ing. Karel Hanzl, starosta Školského spolku Komenský – což je zastřešující instituce českého školství ve Vídni – plány pro celý tento rok. Uskuteční se totiž řada společenských, kulturních, sportovních a dalších akcí, jež mají toto výročí připomenout. V plánu je každý měsíc jedna významná akce. Také byla k tomuto výročí vydána reprezentativní publikace autorky dr. Vlasty Valeš Školský spolek Komenský – 150 let českého školství ve Vídni.
Školský spolek Komenský je zřizovatelem a provozovatelem mateřské školy, obecné školy, osmiletého gymnázia a Klubu přátel školy Komenský. Již od roku 1872 je tato dobrovolná organizace neodmyslitelnou součástí české vídeňské menšiny, protože Školy Komenský po dlouhá desetiletí nabízejí dětem žijícím ve Vídni výuku nejenom v německém, ale i v českém a od roku 2004 také ve slovenském jazyce. Za téměř 150 let prošly těmito školami desetitisíce žáků a na výuce a výchově se podílely tisíce učitelů a vychovatelů. »Smyslem našeho snažení je uchování tohoto vzácného pokladu i pro příští generace,« možno číst na webových stránkách https://www.komensky-vienna.at/cz/ školského spolku (německy Schulverein Komensky).
Nezbývá než smeknout
Spolek, jenž zvolil pro svůj název jméno významného českého myslitele a pedagoga evropského významu Jana Amose Komenského, byl zaregistrován dolnorakouským místodržitelstvím v únoru 1872. V té době žilo v metropoli na Dunaji okolo 150 000 Čechů. Dochované dokumenty z valné hromady konané v dubnu 1872 dokládají, že spolek měl solidní materiální zázemí, a to nejen od vídeňských Čechů, ale také z Prahy a řady krajanských spolků. »Ale chodilo se s pokladničkou po celé Vídni a takto naši vlastenečtí předci zafinancovali nejen výstavbu školy pro české děti, ale i platy učitelů a školní provoz,« řekl Hanzl při návštěvě delegace Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových v roce 2016. Díky tomu vznikla v roce 1881 nová jednopatrová školní budova a o dva roky později se v ní již pilně vyučovalo. Žáků přibývalo, což nutně vedlo k další přístavbě této první budovy, ale rostly i budovy další v jiných částech Vídně. V roce 1922 mohli čeští žáci a žákyně docházet do sedmi českých obecných škol, šesti hlavních, jednoho reálného gymnázia, jedné obchodní školy, jednoho ústavu pro ženská povolání, dvou slovanských jazykových škol, 17 opatroven a devíti venkovských českých škol a žáků bylo celkem na pět tisíc! Již jen ze samotného výčtu je zřejmé, že péče našich předků o výuku dětí v rodném jazyce byla nebývalá a obětavá a nezbývá nám než smeknout. Poslední ze škol, kterou spolek zbudoval a zafinancoval, jak uvádí Bulletin ČSÚZ, byla otevřena v roce 1935. A tato budova je jednou z těch, jež plní školské a vzdělávací účely do současnosti.
Česko-slovensko-rakouské přátelství
S nástupem nacismu v Rakousku byl s českým školským spolkem a jeho školami konec. Vyučovat děti v jazyku »méněcenné rasy« opravdu nebylo v plánech nacistů. Po anšlusu a během druhé světové války se do školních budov dříve českých škol nastěhovaly vojenské instituce hitlerovského Německa. Spolek byl násilím rozpuštěn. Válečné události spojené s osvobozováním Vídně některé budovy poškodily.
Poválečná obnova nebyla jednoduchá, »spolupráce mezi krajany ve spolcích se značně změnila,« jak píše autor článku v Bulletinu pod zkratkou Hebr. Za poválečné bídy v Rakousku se mnoho Čechů vrátilo do Československa a žáků ubývalo. Ale jak uznal Ing. Hanzl, výuka češtiny ve škole byla československým státem podporována stále.
Po rozpadu Československa na dva samostatné státy se od školy odpoutali slovenští žáci – ti však po několika málo letech opět nalezli cestu zpět. Poslední léta je tedy vlastně Komenského škola také symbolem česko-slovenské vzájemnosti a česko-slovensko-rakouského přátelství. Proto na školních budovách, které sídlí na Sebastianplatz a také v ulici Schützengasse, visí tři státní vlajky: česká, slovenská a rakouská.
Oříškem je financování
Zvrátit předchozí nepříznivý stav se podařilo roku 1993, kdy se do čela Školského spolku Komenský postavil současný starosta Karel Hanzl. Škola se zkonsolidovala a dle všeho v jejích složkách pracují jenom srdcaři, lidé, kteří pro školu a její žáky doslova žijí. Výsledkem je, že žáci vidí školu jako svou instituci, češtinu či slovenštinu vnímají jako svou mateřštinu, konstatuje mile starosta Hanzl. Absolventi české střední školy s maturitou (reálného gymnázia) jsou velmi dobře uplatnitelní na rakouském trhu práce a jsou úspěšní i při vstupu na vysoké školy – přirozeně v Rakousku, a protože ovládají češtinu/slovenštinu, mohou studovat i na vysokých školách v ČR a SR. Výuka, kterou zvládají v Komenského škole, je totiž bilingvní, česko-německá, či slovensko-německá.
Škola se také etablovala v rámci vídeňského školství a úzce spolupracuje s českými institucemi, jako jsou například již zmíněný Čs. ústav zahraniční, ale také Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Základní snahou od samého počátku činnosti spolku bylo zajistit pravidelné financování škol, což je oříšek každé smysluplné aktivity, jež má být pravidelná. Výborné je, že školy byly zařazeny do systému Českých škol bez hranic, do kterého přispívá český stát. A tak to má být, chtělo by se dodat, protože český stát má mít přímo v popisu práce pečovat o udržování znalosti českého jazyka pro další generace, které sice žijí mimo Českou republiku (resp. Slovenskou republiku), ale o vzdělání ve svém mateřském jazyce mají zájem. I tak to však pro zajištění financování nestačí a vedení Školského spolku Komenský se musí hodně otáčet, aby nalezlo i další zdroje financování. A protože se jedná o školu soukromou, rodiče, s výjimkou sociálních případů, platí školné.
Pedagogové a vychovatelé této vídeňské české školy se obětavě věnují svým svěřencům nejen v dopoledních hodinách, ale také odpoledne, kdy je vedou ke sportu a kulturním aktivitám. Děti hrají na hudební nástroje a zpívají ve školním sboru, zdokonalují si český či slovenský jazyk literárními pásmy a recitačními soutěžemi, nacvičují divadelní představení, která prezentují v krásném divadelním sále. Mají také řadu přátel v České a Slovenské republice, ať už to jsou školy, spolky, samosprávy nebo instituce. Jak jsem uvedla v Haló novinách v roce 2016, Školský spolek Komenský je skutečným vyslancem českého jazyka a kultury v Rakousku a mělo by se také tak k němu – tedy s úctou a respektem – přistupovat. Popřejme mu dalších úspěšných 150 let!
Monika HOŘENÍ
FOTO – autorka a webové stránky Školského spolku Komenský
