Projev u rodinné hrobky rodiny Svobodovy v Kroměříži
Před pěti dny jsme stáli na tomto místě, začalo pršet a já jsem cítila, že to jsou slzy za nás všechny, kteří jsme se dívali na mramorovou desku, jež se otevřela a po chvíli uzavřela, aby pohltila urnu s popelem paní Zoe Klusákové Svobodové, dcery armádního generála Ludvíka Svobody (zemřela v Praze 12. 12. 2022, osm dní po svých 97 narozeninách). Byla posledním svědkem událostí, které potkaly rodinu Ludvíka Svobody na přelomu roku 1941 a 1942, poslední žijící osobností, která se podílela na ukrývání parašutistů z výsadku S1/R.
Narodila se v Užhorodě, dětství prožívala v Kroměříži, Uherském Brodě u příbuzných své maminky Ireny, a v Hroznatíně, kam jezdila k rodině svého tatínka. Za války se od podzimu 1941 s maminkou ukrývala a neprozradila, že její bratr, jehož jméno je na hrobce vytesáno, končil své žití v Mauthausenu 7. 3. 1942, stejně jako o měsíc později její oba strýci Jaroslav a Eduard a o necelá tři léta později i babička Anežka Stratilová v Ravensbrücku, Také oni jsou s námi přítomni, i když bez tělesných ostatků, avšak jsou svými jmény a ve vzpomínkách. Nikdy jsme se nikdo z nás zde přítomných s nimi nesetkali, znala se s nimi ale paní Zoe, pro kterou všichni byli milovanými osobnostmi, které předčasně ztratila. Zato nám náš život dopřál setkat se s paní Zoe, rozenou Svobodovou.
V den osvobození Prahy se 9. května 1945 setkala spolu s maminkou s milovaným otcem, generálem Svobodou, který věřil v sílu své dcery a ještě pět dní před setkáním jí z Košic napsal: »Zoenko, představuji si tě vzrostlou, vysokou, vážnou, jemnou a skromnou. Opatruj mně mamičku a přivez mně ji zdravou…« Pro Zoe započala po roce 1945 nová životní etapa, přičemž již tehdy splatila morální dluh svému osudu. Za odbojovou činnost jí byl udělen Československý válečný kříž 1939, který vždy s hrdostí nosila při nejslavnějších příležitostech.
Po dokončení Vysoké školy obchodní při ČVUT v roce 1949 se Zoe 1. září provdala za Milana Klusáka, kterého poznala v Kroměříži ještě v roce 1938. Věnovala se coby proděkanka vědeckobadatelské práci na VŠE a spolupracovala se Zemědělskou akademií věd. V 60. letech pobývala s manželem 4 roky v Ženevě a poté rok v New Yorku, jako manželka čs. velvyslance. Ludvík Svoboda se stal prezidentem na jaře 1968 a Klusákovi se vrátili do Prahy. Paní Zoe se věnovala vzdělávání studentů nejprve na VŠE a coby profesorka i na FF UK.
V důchodu od roku 1984 se začala plně věnovat odkazu svých rodičů a celé rodiny. Sepsala životopis Ludvíka Svobody, připravila k vydání jeho Deník z doby válečné, vydala druhý díl jeho pamětí a vlastní vzpomínkovou knihu O tom, co bylo. Byla velmi veřejně činná, zejména jako čestná předsedkyně Společnosti Ludvíka Svobody. Byla členkou ČSBS i ČSOL. Všude se vracela k odkazu své rodiny, ve které vedle popravených bylo 15 osob vězněno ve Svatobořicích.
S paní profesorkou jsem se poznala před více než 15 lety, když jsem pracovala na své knize Měli odvahu žít, odboj na Uherskobrodsku v letech 1939 až 1945. Každoročně jsme se setkávaly nejenom na konferencích Společnosti Ludvíka Svobody, ale zejména v Hroznatíně, kde jsem ve svých každoročních projevech nikdy neopomněla paní Klusákové poděkovat a připomenout její obrovskou životní vytrvalost a sílu.
Symbolem reálného vlastenectví a odvahy
S pocitem velké úcty jsme si vždy podaly ruce a objaly se. Každý dotyk mi vždy dodával velkou sílu a já jsem věděla, že musím mé všední starosti vydržet, protože to je jenom závan v životě oproti tomu, co musela ve svém životě prožít paní Zoe.
Paní Zoe Klusáková Svobodová byla a pro český národ zůstává ztělesněním skutečné odvahy, reálného vlastenectví a zejména velkého a opravdového lidství. Pro všechny, kteří se s ní v životě měli tu čest setkat, byla symbolem vzdělanosti, úcty, spravedlnosti a té obyčejné lidské dobroty, která, jakoby se pomalu začala z našich srdcí vytrácet.
Vedle kamenného pomníku, kam byla uložena 29. dubna 2023 urna s jejím popelem, má již pomník v našich srdcích dávno postavený a pro nás navždy zůstane hnacím motorem a symbolem víry, že stateční a moudří lidé sice umírají, avšak v duchu zůstávají stále mezi námi.
Paní Klusáková Svobodová se stala svým životem a výchovou svých potomků naplňovatelkou přání, které vyjádřil její otec v roce 1943: »Buďte čestní, pracovití, poctiví, milujte se i náš velký a slavný národ, pro který obětujte celý svůj život.«
Miroslava POLÁKOVÁ, 4. 5. 2023
