Změny času jsou proti přírodě

Tak jsme se zase ocitli v letním čase. Posunuli jsme »ručičky« svých hodin o hodinu dopředu, i když většina obyvatel naší vlasti by uvítala pravidelné změny zrušit. Zdálo se, že k tomu počátkem století dojde, ale nakonec vše zůstalo při starém, i když se ukázalo, že změnou času na podzim k významným úsporám energie nedochází.

Chápu původní záměr, jenž tu je od poloviny první světové války a jenž občas po jejím skončení se objevoval znovu, i když jen sporadicky. Tehdy byl nedostatek energií a ekonomika vyhrála nad »biologickými hodinami«. Stejné důvody vedly k zavedení dvou časů za druhé světové války a vlastně vzhledem k rostoucím potřebám energií v průběhu druhé poloviny 20. století. Ale to ve století dvacátém prvním je již za námi.

Ekonomické důvody tedy padly, ale co ty biologické? Náhlá změna vyvolává u mnohých z nás velké problémy. Dlouholeté problémy násilného zásahu do změny času, a tedy i pracovních a dalších povinností, jak ukázaly průzkumy, převažují. Mohu to osobně potvrdit. Některým z nás naruší spánkový rytmus, vyvolá psychické potíže, zvýší nehodovost na silnicích, počet úrazů na pracovištích a údajně, podle toho, co bylo zveřejněno po dlouhodobějším průzkumu v americkém časopise Open Heart, způsobuje růst počtu infarktů myokardu ve chvíli změny o 25 procent, a nepomůže, že změna byla provedena v nepracovní den. V té souvislosti připomínám názor spánkového odborníka, jenž byl zveřejněn na internetu: »Vzhledem k tomu, že je pro náš biologický rytmus rozhodujícím ukazatelem času úroveň osvětlení za soumraku a úsvitu, je nepravděpodobné, že se snadno přizpůsobíme náhlým a čistě ekonomicko-politickým časovým posunům.«

Před několika lety také v Evropské unii se zcela vážně začalo uvažovat o ukončení změn času na jaře a na podzim. Kvůli jednotnému přístupu a svázanosti ekonomik bylo nutné přijmout jednotné řešení. Jenže Unie nebyla schopna se dohodnout, zda tento jednotný čas má být ten »zimní«, anebo »letní«. Bylo to jistě ovlivněno i místem, kde ta či ona členská země se nacházela, na jihu či na severu, a tak nakonec vše zůstalo při starém. Nadále tedy biologické hledisko, zdraví lidí, bylo odsunuto na druhou kolej »někdy v budoucnosti«. Tak jako mnohé další problémy, které trápí Evropskou unii a jež není schopna zvládnout.

Ivana MISÁKOVÁ