Ženou důchody stát do dluhů?

Jednou z nejdůležitějších otázek dneška je zajištění základních sociálních jistot pracujících. Na tom je shoda. Diskuse se vedou nad tím, jakými formami a metodami, v jakém rozsahu a míře.

Globálně, diferencovaně, plošně či dle zásluh? Otázka je závažnější o to, že se jedná o stovky miliard korun, které společnost nemá, resp. pouze za cenu zadlužování. Naši relativně vysokou životní úroveň si prý předplácíme bídou našich dětí. Sociální darwinisté mezi námi vidí příčinu v rozbujelém sociálním zákonodárství. Mají pravdu?

Z dat uvedených v tabulce plyne, že relace mzdy a důchodu se začala překvapivě zhoršovat po nástupu hnutí ANO do vlády (připomeňme, že před převratem relace oscilovala mezi 42 až 46 procenty). V úvahu je nutno vzít i to, že srovnáváme »hrubou« mzdu s »čistým« důchodem, což při neúnosném množství nejrůznějších výjimek a korekcí zejména ve zdanění příjmů významně deformuje výsledný pohled na problematiku. Mnozí lidé především z okruhu ODS a TOP 09 »varují«, že náš důchodový systém je nadále neudržitelný a potřebuje radikální reformu, jinak prý dovede státní finance ke krachu. Skutečnost ale zdaleka není tak kritická. Jednak v posledních letech došlo k mimořádnému zvýšení důchodů nad rámec zákonných povinností, jednak data nezohledňují propad inkasa sociálního pojistného kvůli koronaviru.

Česká správa sociálního zabezpečení v loňském roce evidovala více než 2,88 milionu lidí s nárokem na důchod. Z toho pobíralo starobní penze včetně předčasných 2,4 milionu českých občanů. To je obrovské množství vyžadující mimořádnou pozornost a mimořádné náklady. Nicméně stabilita systému není zatím ohrožena a jeho zhroucení tedy zatím nehrozí. Sebeuspokojení by nebylo namístě.

Ladislav ŠAFRÁNEK