Současná »vláda národní zkázy«, jež spolehlivě vede Českou republiku do obrovských ekonomických potíží, se rozhodla zaplatit přes 50 milionů společnosti Michelin. Tedy ne známému francouzskému výrobci pneumatik, ale stejnojmenné firmě, která uděluje luxusním restauracím hvězdy nejvyšší kvality. V tomto případě poplatek slouží k zařazení země do jejího světového gastroprůvodce. Ano, toto řeší Fialův kabinet v době »tanečků« kolem schválení tzv. konsolidačního balíčku, který je spíše souborem zvyšování daní.
Podle ministra dopravy Martina Kupky prý tím zvýšíme turismus v ČR, a to v průběhu pěti let, kdy budeme zapsáni v prestižním katalogu. O zvýšení cestovního ruchu v souvislosti s Michelinem lze s úspěchem pochybovat. Už vidíme, jak davy zahraničních turistů listují v gastroprůvodci a jakmile zjistí, že je tam zapsána Česká republika, okamžitě zatouží nás navštívit. Předseda Pirátů a místopředseda vlády (strašná to degradace této vysoké exekutivní funkce) Ivan Bartoš je pochopitelně pro platbu těchto »melounů« s odůvodněním, že cizinci zde z celkové útraty nechají 30 procent za jídlo. A kdepak se stravují? Zřejmě především ve Four Seasons, restauracích U Malířů, Field nebo La Degustation Bohême Bourgeois. Co takhle, pane Bartoši, se konečně věnovat slibu vlády, že postaví 40 tisíc bytů? Zatím z toho není nic, jen doporučení, aby si mladí lidé našli pronájem. To však ministra pro místní rozvoj nezajímá. Michelinský zápis mu leží na srdci a chápe ho »jako jeden z konkrétních nástrojů, jak ke zvýšení turismu můžeme přispět za finanční prostředky, které budou velmi rychle návratné«. A co když návratné nebudou, natož velmi rychle? Jakou ponese Pirát Bartoš odpovědnost na vyhozené peníze? Víme předem, že žádnou.
Řeknete si, co je 50 milionů v 300miliardovém manku státního rozpočtu. Pravda, kapka v moři, ale za současného hospodaření pětispolku je z těch kapek už pěkně velký rybník. Uspořádaná anketa, zda má význam Michelinu zaplatit, jasně ukázala při poměru cca 85:15 %, že jsou lidí proti. Kdo není, což je pochopitelné, jsou luxusní restaurace a hotely. Pro podporu angažovaly např. i gastrospecialisty Polreicha, Punčocháže nebo Knedlu. Argumenty jsou známé – podpora gastroturismu, marketinkový efekt, celková prestiž státu. Co takhle, aby se na tuto částku složily hotely a restaurace, které o to stojí. Tady už bychom asi neuspěli. Ať platí stát za něco, z čeho budeme mít hlavní kšeft my, ale budeme tvrdit, že celá Česká republika.
(zi)
