Žádný nesmysl. Skutečnost!

Jsem také ještě mladá, také chci plnohodnotně žít. Stejně jako ti mladí, jejichž názory vyšly před několika dny v Haló novinách. Chápu, že některá opatření vlády jsou, mírně řečeno, podivná, ale nechce se mně věřit, že jsou motivována snahou nás co nejvíce svázat a zbavit svobody. V tom se s Petrem Bardem a Lucií Nosovou, dcerou disidenta písničkáře Pepy Nosa, rozcházím. Nesouhlasím s tím, na rozdíl od Petra Barda, že celý problém s koronavirem je vlastně nesmysl, protože kolem mě, která taktéž bydlí na maloměstě, nikdo na covid nezemřel a snad ho ani nemá, protože ve skutečnosti vůbec nejde o tak nebezpečnou nemoc. Nesouhlasím ani s tím, že současná pandemie má za cíl nás ještě více zmanipulovat, podřídit kapitalistickému systému a zajistit vysoké zisky firmám vyrábějícím vakcíny a ochranné pomůcky. I když s nadměrnými zisky pro tyto výrobce se také nemohu smířit. Neznám však jiné cesty, jak se alespoň »trochu« ochránit a tak i své blízké.

Jsem lékařka. Téměř denně se setkávám s koronavirem a vím, jaký boj s ním musí a museli svádět mí kolegové v nemocnicích. Znám pacienty, kteří na covid či s ním zemřeli, a bojím se, aby nemoc nedostala moje babička, která patří do nejohroženější generace. Bojím se i o svou rodinu, protože ne každý případ dopadne nakonec jako »těžší chřipka«. Na covid totiž zemřeli i naši významní spoluobčané, kteří ještě mohli žít a tvořit. Zastírat si to lze jen kvůli svému subjektivismu a sobectví. Omlouvám se, ale nemohu to nazvat jinak.

Nikdo z nás, kteří bojujeme s covidem, nechce rozšiřovat mezi lidmi strach, jak napsal Petr Bard. Chceme jen, aby se lidé chovali odpovědně, a to nejen kvůli sobě samým, ale kvůli těm druhým, protože lidská solidarita nás odlišuje od většiny ostatních živočichů a socialisticky myslícího člověka od kapitalisty. Nemohu ani pochopit, jak zpěvačka a komponistka Lucie Zhory Nosová může tvrdit, že onen »nelidský, tyranský, protizákonný, netopýří režim« byl vytvořen proto, aby nás všechny svázal a zbavil svobody. Nemohu jako ona fandit právníkům z ProLibertate, kteří údajně svými zásahy, tj. právním zpochybňováním a soudními podáními, bojují proti tyranii, která prý mnohé dohnala k sebevraždě. Na rozdíl od zpěvačky Lucie vím, co je smrt. Vím také ovšem, co je svoboda, ale i to, že nemůže být svobodný někdo, kdo si přivlastňuje pro tu svou svobodu kus práv těch druhých, těch ohrožených a nejohroženějších.

Na covid či s covidem u nás zemřelo již přes třicet osm tisíc osob. To je pro představu tolik, jako žije v Hlučíně a Ústí n. O. dohromady. Mohli by ještě žít, kdyby se »nepotkali« s »koronou«, ale nežijí. Možná také proto, že někteří z nás ještě nepochopili zrádnost této nemoci, přičemž stále ještě nevíme, jaké zdravotní důsledky budou mít ti, co ji prodělali. A za to všechno přece nestojí tzv. svoboda jedněch na úkor druhých. Nebo už jsme dospěli tak daleko, že jen naše ego má smysl a právo na život?

Kateřina JIROUSOVÁ, lékařka