Pozoruhodné, ba přímo geniální vnuknutí, jak vyvlastnit část finančních prostředků z výplaty pracujících odevzdávané na důchodový fond u vybrané skupiny důchodců a jak přitom přijetím novely zákona plivnout do tváře svým údajným ideovým jinověrcům (s nimiž nota bene, jeho politická strana seděla přes 30 let v Národní frontě a v Národním shromáždění a společně s komunisty zvolili Václava Havla prezidentem Československé socialistické republiky), postihlo jednoho milovníka »pravdy«, jenž je shodou okolností vicepremiérem české vlády a předsedou KDU-ČSL, pana Mariana Jurečku.
V internetové poště (3. 3. 2023) jsem zachytil jeho rozhovor pod názvem Snížit penze předním komunistům je férové. Lituju, že mě to nenapadlo dřív. Poutavý výrok, produkt představitele bohulibé strany, mne zaujal a následně podnítil k zamyšlení nad motivací takového návrhu a zvolené metodě při jeho realizaci.
Pan ministr práce a sociálních věcí, praktikující katolík, nositel vysokoškolského diplomu, si v rozhovoru posteskl, jak ho osobně mrzí, že tento krok neprosadil dřív – v době sametového převratu bylo postiženému vnuknutím osm let. A dodal, že podporu našel až v současné vládě a ve sněmovní většině, kde byl jeho postup odhlasován.
Při čtení textu jsem se dále mj. dozvěděl, že hlavním motivem zatím jen připravovaného znění zákona je »elementární princip spravedlnosti«, že zpracovatelé v současné době ladí formální postup tak, »aby bylo vše dobře popsané a abychom to právně ustáli«.
Pan ministr může do omrzení opakovat, že nejde o pomstu ani o finanční zisk, ale jen a jen o spravedlnost, já mu to stejně nevěřím. Schovávat nenávist a pomstychtivé úmysly za libozvučné slovo spravedlnost je počínání nejen zbabělé, je to očividný výsměch proklamovanému heslu politického puče o svobodě, pravdě a lásce.
Na otázku redaktorky: Míří tedy novela na stejné lidi, jako jste navrhoval loni? Měly by důchody klesnout bývalým členům vlády, tehdejším poslancům, funkcionářům a pracovníkům Ústředního výboru KSČ a příslušníkům Státní bezpečnosti? Ministr odpověděl: »Ano. U příslušníků Státní bezpečnosti půjde o ty, kteří byli ve vedoucích pozicích, například když sloužili u Pohraniční stráže.«
Je jisté, že navrhovatel zákona již v opoře o usnesení Sněmovny našel ochotné »právníky« i v ÚSTRU. Ti nepochybně nepohrdli odměnou za vícepráci, ani nebudou mít problém s výkladem pojmů: právní stát, právní jistota, retroaktivita, kolektivní vina, presumpce neviny. Dokážou hravě převyprávět Listinu základních práv a svobod, vyhledat s příkladnou pečlivostí všechny »záškodníky« a neprodleně je předložit k příkladnému ostouzení.
Nevadí, že většina vnuknutím dotčených představitelů minulého režimu již nežije, že žijící jsou v pokročilém věku a trpí nemocemi stáří. Pokud však jde o princip spravedlnosti, soudí navrhovatel zákona, že není nikdy pozdě.
Na rozdíl od pana Jurečky jsem docela zvědav, jak se příslušné »sankční« orgány vypořádají s faktem, že mezi žijícími tzv. prominenty minulého režimu jsou ti, kteří se po politickém převratu polepšili a jsou aktivními účastníky nových pořádků, viz curriculum vitae pana prezidenta, ti kteří jsou neteční a nikterak se neprojevují, (neškodí) i ti, kteří svou politickou orientaci nezměnili a svým ideálům zůstali věrni.
Ono jen kritérium, kdo v jaké funkci kdy byl, nebude v závislosti na zmíněné pestré mozaice a počtu postižených vnuknutím dostačující. A tak nejspíše, opět jako již několikrát v minulosti, nastoupí komise zasloužilých, známosti a výjimky, aby postihům vycházejícím z ryzích principů spravedlnosti (byť politicky motivovaným) dali punc mravní jistoty a hodnověrnosti.
Věřím, že se pan ministr svou dosud neukojenou touhu po okázalé odplatě, ať to stojí, co to stojí, pokusí uspokojit a balvan odpudivé zátěže ze svého svědomí s očekávaným posílením osobní kariéry předloží ke konečnému řešení. Rozhodně odmítám bezuzdné uplatňování arogance moci na lidech v konečné životní fázi, za to, že byli před více než 30 lety v nějaké v současné době inkriminované funkci bez individuálního posouzení jejího výkonu.
Náš právní řád přece blíže nespecifikovanou vinu a kolektivní trest nezná. Konání všech aktérů a sympatizantů s připravovaným zákonem považuji za jednání porušující platný právní řád a ve svých důsledcích i ostudné.
Stanislav KÁBELE
