Jára Cimrman by se divil. Takový vichr, jaký máme tento měsíc na rodinném účtu, nesahá tomu jeho proslulému »vichru z hor« ani po kotníky. Zatímco Cimrmanův »vichr« fungoval jako záchrana a odnášel vybavení i herce do bezpečí před postupně sílícím rozlícením davu, já bezpečí vyhlížím marně. Stejně jako ten rozlíceny dav. Jen hospodský si mastí kapsy.
Inflace roste a vše se zdražuje. Mám ale pocit, že mnozí zdražují nejen podle inflace, případně situace na mezinárodních trzích. Zdražují prostě proto, že ve své nenažranosti vidí příležitost. A prostě a jen zkoušejí, kam až můžou zajít.
I na nás došlo v magistrátním zvedání nájmů. Prý kvůli srovnání cen. Ano, dlouho nám nájem byl zvedán jen o inflaci. Dnes Piráti ze své rozkolísané magistrátní bárky zaveleli a nájem vyletěl ne o deset, dvacet, či padesát, ale rovnou o sto třicet procent! Už je dražší než běžné obecní byty o víc než dvacet korun na metr a je prakticky stejný jako nájem komerční v okolí. Z původní myšlenky dostupného bydlení pro rodiny zůstal cár, který je vhodný jen na další ždímání. Jo, a kdybychom to nezvládali, rádi nám doporučí sociální pracovnici, která nám vysvětlí možnost státního přispění v nouzi…
To samozřejmě není všechno. Očekává se zdražení vodného, stočného a tepla minimálně o dvě stě až čtyři sta korun na měsíc. I PRE poslalo dopis o hlášeném zdražení. V tabulce aby se čert vyznal, takže složenka příští měsíc bude další milé překvapení.
Navíc uteklo první školní pololetí. Takže platby na kroužky na druhé pololetí – dražší o stokoruny. Družina pro syna dražší o stovku na každý měsíc, zdražila i doprava na plavání.
Platby za psy pro město, opět dražší. O inflaci se zvedly i pojistky, které na just platíme také v únoru.
Člověk by si koupil něco na nervy, sladkého či tekutého, ale v obchodě už také nestačíte zírat. Pečivo dražší o koruny, stejně tak mléčné výrobky. Maso o desítky korun. Zelenina mnohdy taktéž. Jak to není v akci, nechápete, kde takovou cenu vůbec vzali.
Už teď je prý 600 tisíc domácností ohroženo chudobou. Tímto stylem jich budou za pár měsíců miliony. Kolik lidí žije samo? Kolik jich je bez práce, nebo má nejisté pracovní místo? Pocit bezpečí v zázemí po vichru nepřichází. Ba naopak. Není načase povstat jako rozlícený dav? Vždyť ti, kteří jsou placeni z našich daní, nedělají pro záchranu svých chlebodárců – tedy obyčejných lidí absolutně nic! Jen přidávají další a další proudy vichru. Myslím, že by i u nás stačilo pár aut na strategických křižovatkách, aby si ti rádoby mocní uvědomili sílu protestu. Jak dlouho se ještě necháme ožebračovat?
Helena KOČOVÁ
