Uplatní vláda princip jezinek?

Však tu pohádku dobře znáte. Jezinky v ní škemrají: »Jen dva prstíčky strčíme.« Jak by se ale jednou dveře na škvírku otevřely, hned by je rozrazily dokořán. Vláda se zřejmě chce inspirovat příkladem mazaných jezinek, jak jí doporučuje NERV čili Národní ekonomická rada vlády. Některé oprášené nápady ten dojem budí. Tak třeba návrh zavést na státních vysokých školách školné. Není to poprvé, co pravice tuto možnost zvažuje. A znovu se v médiích objevují částky, které při současné drahotě nevypadají nijak závratně. Navíc prý méně majetní studenti by mohli školné splácet až v době, kdy by jim písmo na diplomu oschnulo a získali by zaměstnání. Ovšem jakmile by školné prošlo zákonodárným procesem, vždy by se našla záminka pro jeho zvyšování. To, co je na něm odrazující, je právě okolnost, že třídí budoucí studenty podle příjmu jejich rodičů, nikoli podle talentu. Některé mladé by mohlo odradit, i když by pro daný obor měli předpoklady. Když ale někdo něco moc chce… Na to pravicoví politici spoléhají. Zadlužení části absolventů by jim vyhovovalo. Lidé se silnou sociální zkušeností z vlastních rodin by totiž měli držet jazyk pěkně za zuby, aby dostali plat, z něhož by mohli školné splácet.

Jistěže existuje i možnost, aby si už během studií na něj vydělávali. Zpráva projektu Eurostudent ale ukázala, že už nyní si 92 % vysokoškoláků při studiu přivydělává. Jen malá část v oboru, na nějž se připravuje. Většina bere jakoukoli práci, aby uhradila část nákladů na pobyt na škole, na kterou už rodiče nemají prostředky. Což snižuje i úroveň jejich vzdělání, protože některé přednášky prostě musí vynechávat, aby stihli obojí. Jistě, i za mých studentských let jsme chodili na brigády, ale v době prázdnin, a neznamenaly osudovou volbu, zda můžeme, nebo nemůžeme zůstat na škole. K podpoře studentů sloužila sociální a prospěchová stipendia, která navíc motivovala ke kvalitnímu studiu. Školné jako prostředek k potlačení myšlenek na to, zda může existovat jiné, spravedlivější uspořádání společnosti, vypadá vskutku lákavě.

Dlouho odstrčený ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), kterého po otřesných tiskových konferencích ke covidu odehnali jeho vládní kolegové od mikrofonu, ucítil taky svou jezinkovskou příležitost. Oprášil návrh svého stranického předchůdce Leoše Hegera na zavedení standardů a nadstandardů ve zdravotnictví. Zhruba před devíti lety je smetl Ústavní soud. Jenže teď se omílá, že jen kvůli tomu, že byly určeny vyhláškou, nikoli zákonem. Stačí opět strčit jen dva prstíky a začnou se rozevírat nůžky mezi péčí poskytovanou bohatým a běžným občanům. Nejde totiž o platbu za jednolůžkové pokoje, jak by to někteří mohli chápat. Začetla jsem se do internetové diskuse na toto téma a vstávaly mi vlasy hrůzou na hlavě. Obhájci jezinek otevřeně kritizovali to, čím se dnešní zdravotnictví pyšní. Podle nich přece není možné, aby miliardář a bezdomovec měli stejnou péči! Někteří argumentovali, že už dnes si přece lidé »předplácejí« věhlasné chirurgy či porodníky pro očekávaný úkon. Pak tedy připojím svou zkušenost starou jen asi pět let. Měla jsem vážné zdravotní problémy, kvůli kterým jsem čtyřikrát v jednom roce skončila v nemocnici. Mám, pravda, střechu nad hlavou, ale prostředky na »nadstandard« bych neměla. Jenže v nemocnici posoudili mou diagnózu, nikoli stav konta, a mým operatérem se stal vedoucí lékař chirurgického oddělení, jak jsem se později dozvěděla, opravdová špička v oboru. Zdravotnictví, kde by nám napřed prošacovali kapsy a až poté stanovili léčbu a ošetřujícího lékaře, by znamenalo velký krok zpátky. A nejspíš by tak bylo ohroženo zdraví statisíců lidí. I na to poukazuje část diskutérů na internetu.

Ale to nebude stačit. Vládním jezinkám je třeba zavřít dvířka na dva západy.

Miroslava MOUČKOVÁ