Někdy k seznámení stačí letmý pohled a víte, že s onou osobou chcete navázat kontakt, zvláště když i ona projeví zájem se s vámi pustit do řeči. Tak začalo i naše seznámení s kosovským Albáncem, který v Albánii u moře stejně jako já trávil dovolenou. Jazyková bariéra? Když se chce, lidé se domluví třeba i rukama nohama. V našem případě to bylo ulehčeno tím, že pán stejně jako já byl dříve narozený, a tak ještě z dob Jugoslávie ovládal srbštinu. A to je již jazyk, v němž se Čech alespoň trochu orientuje.
Kosovo je citlivé téma. Ptát se, jaká je nyní situace v jeho novém státě, který vedle České republiky uznalo na osm desítek zemí? Usnadnil mi to můj nový známý, když se mě po představení a krátkém oťukávání tento podnikatel z Prištiny zeptal, zda se zajímám o politiku. Nahrávka přijata, vždyť kdy se vám poštěstí poptat se na dění v zemi, v níž stále doutná konflikt, který v jeho počátcích tak trochu, k mému údivu, nazval ukrajinským Majdanem s balkánskými specifiky. Vše bylo v americké režii, říká. Obyčejní lidé na rozbití Jugoslávie zájem neměli. Stejně tak na odtržení od Srbska a vyhlášení samostatnosti nic nevydělali. To chtěli jen ti, které Amíci nastrčili do čela zmrzačené země, aby ji pak přes ně úplně ovládli.
Byznys v rukou Západu pokračoval. Vlastní politika nula. Vše je jištěno obrovskou americkou základnou, která je největší v Evropě. A to se událo pod Clintonovou administrativou a taktovkou Madeleine Albrightové, tehdejší ministryně zahraničí USA. Nedělala to zadarmo. Té vyneslo její snažení pořádný balík. »Víš, jak se u nás říkalo Albrightové?« přerušil jsem jeho vyprávění: Madla – krvavá balkánská řeznice. »Sedí to jako zadek na nočníku, asi máte i u vás obdobné přirovnání,« zareagoval nový známý. »Vždyť kolik tisíc lidí zaplatilo životem či zmrzačením, a to na obou stranách. Ztratili i své domovy. No a vidíš, za válečné zločiny jsou v Haagu stíháni především Srbové. Myslím, že teď jen naoko sebrali bývalého velitele UCK a pozdějšího prezidenta Thaciho, pod jehož velením se na nealbánském obyvatelstvu děly ty nejohavnější zločiny. Neváhali ani kšeftovat s lidskými orgány.«
Tak to mě s tímto odsudkem překvapuješ. Takový pohled bych od kosovského Albánce nečekal. Můžeš o tom takto otevřeně mluvit doma? položil jsem zásadní otázku. »To víš, že ne, ale v lidech to je. A čím dál víc vzpomínají na poklidné doby násilně Západem rozbité Jugoslávie. Z mého pohledu zlatý Tito! Na tvoji otázku: Kdy bude na Balkáně klid? Otevřeně. Až Amíci a NATO odtáhnou a na jednotlivých národech nechají, jakou cestou se chtějí vydat,« pravil můj společník s důrazem na každé slovo.
Pavel PILNÝ
