Ne, neboj se vážený čtenáři, nebudu tě unavovat vcelku známými fakty o působení a zániku brontosaurů na naší planetě. Nevím také, jak si redakce Naší pravdy poradí s tímto příspěvkem, zda ho zařadí jako aktualitu, polemiku či blábol k popukání, tedy do rubriky sranda neboli zábava.
Vyprávěl mi jeden středoškolský profesor učící na jednom nejmenovaném soukromém gymnáziu těžko uvěřitelnou historku ze svého kantorského života. Při zkoušení znalosti učiva z minulé lekce oslovil slečnu, říkejme jí Nováková, aby se vyjádřila k tématu. Odezva nepřišla, i když svoji otázku opakoval a uvedená žačka seděla proti němu nadále netečně, jako by se jí to netýkalo. Zprvu jsem si myslel, že snad spí s otevřenýma očima nebo že něco před vyučováním požila, jak to ti dnešní in mladí občas mají. Z přemýšlení mě vytrhla vedle sedící studentka se slovy, pane profesore, ale ona nereaguje, protože není Nováková, ona slyší pouze na oslovení Tyrannosaurus rex, za kterého se považuje. Požaduje to nejen od nás, ale jak je vidět, i od učitelského sboru. A skutečně se po nové výzvě správně rozpovídala.
Když jsem se se svým zážitkem pochlubil ve sborovně před kolegy, měli již někteří podobnou zkušenost, a tak se pan ředitel rozhodl jednat. Vše se vysvětlí. Pozveme si rodiče. Oba vysokoškolsky vzdělaní se dostavili neodkladně a hned po příchodu bylo patrné, že se dceruška zřejmě doma se zážitkem pochlubila. Tak prý v čem je problém, pane řediteli? Doma dceři také tak říkáme. Je to její svobodná vůle, jak se cítí a jak chce být oslovována. My s tím problém nemáme a nevidíme důvod, proč by s tím měli mít problém učitelé či žáci. Je přece svoboda nejen myšlení, ale i jednání. Koneckonců i proto jsme, pane řediteli, naši dceru svěřili do rukou vaší instituce, kterou jsem považoval i, na rozdíl od státních škol, za svobodomyslnou. Však i za to platíme nemalý peníz.
Spadla mi brada, svěřil se nám pan ředitel, když nás seznamoval s výsledkem pohovoru. Takovou reakci jsem ani ve snu nečekal, a protože jsem považoval diskusi za zbytečnou, poděkoval jsem rodičům za jejich drahocenný čas s tím, že to nějak za ty jejich peníze se slečnou, tedy s Tyrannosaurem rexem, zvládneme. O to vás také kolegové prosím.
Vážení, už víte po přečtení těchto řádků, co poradíte redakci, kam s příspěvkem? Já, nebýt těch hodinových »závažných« jednání kolem genderové identity na toto téma, a to i na úrovni našich zákonodárců, bych věděl, ale takhle to nechám čistě na vás. Stejně tak odpověď na jinou aktuální otázku, která dnes hýbe Poslaneckou sněmovnou. Zda bude jednou moci žena legálně vstoupit do manželství třeba se starou almarou či kapitán zaoceánského parníku uzavře manželský svazek se svým mužstvem. Tož taková je doba.
Pavel PILNÝ
