Tunelování – slovo, které jsme do devadesátých let minulého století znali jen z geologicko- stavebního smyslu slova.
V devadesátých letech jsme zjistili, že tunelovat se nedají jen kopce, ale také podniky, organizace, banky. Jak? Tím, že podniky, organizace, banky proplácejí někomu (tuneláři) velké peníze za všelijaké více méně fiktivní servisní, nebo poradenské, právní služby.
Měl jsem naivně za to, že časy tunelování více méně skončily s nástupem nového tisíciletí, že si všelijací syčáci a hajzlíci »nahrábli« už dost a přešli na sofistikovanější způsoby podnikání. Chyba lávky!
Minulý týden jsem si vyslechl v pořadu »Jak to vidí…« na rozhlasu dvojce rozhovor s ekonomkou paní Ilonou Švihlíkovou. Byla řeč samozřejmě o ekonomice a paní Švihlíková mimo jiné mluvila i o velkých západních bankách, o tak zvaných »matkách« z Francie, Německa, Itálie či Rakouska, které u nás vlastní dceřiné bankovní domy. Mluvila o neskutečně vysokých ziscích našich bankovních domů, které legálně odtékají ve formě dividend matkám do zahraničí.
Mluvila ale i o tom, že možná větší peníze odtékají z našich bankovních domů na západ za všelijaké poradenské, právní či servisní služby, které naše banky prakticky nepotřebují, ale na příkaz »Matek« musí akceptovat a hlavně matkám proplácet! Nechtěl jsem tomu věřit a tak jsem se zeptal známé pracující v jedné z velkých bank. A ona? Potvrdila mi to! Školení mají pravidelně, ale jejich význam jí často uniká… Takže »prapor tunelářů« zvedly západní banky.
No – to si paní Švihlíková dovolila dost!
Mám za to, že tak jako z rozhlasu například zmizely písničky Jarka Nohavicy, zmizí – bude se muset odmlčet – i paní Švihlíková. Tak jako se musel odmlčet například politický komentátor Ivan Hoffman. Ten na dotaz redaktorky – zda z našich současných problémů (týkajících se bydlení, financí, energetiky atd.) vede nějaká cesta, odpověděl:
»Ano, vede«.
A na dotaz – kudy že vede ta cesta, řekl: »Zpátky, zpátky k tomu, co tu bylo…«
Jan KOBYLÁK
