To není protimluv, to je naše vláda a koalice se svými 108 hlasy. Můžeme si to doložit na příkladech i definici statečnosti a zbabělosti.
Statečný je dle obecného povědomí člověk, který koná dobré věci bez ohledu na to, jestli mu to něco přinese a může více ztratit. V krajním případě i obětuje život pro druhé. Tak daleko naše vláda nemyslí, ale rozhodně »deklaruje« odvahu k nepopulárním věcem, protože je přesvědčena, že koná dobro, když obětuje naše životy za sebe.
Zbabělost je nedělat nic, kdybych měl, protože se obávám, že bych mohl přijít k úhoně. Nepomoci, když někdo pomoc potřebuje, anebo dokonce ani nepomoci slabšímu, když je mu ubližováno, nezastat se, když se někomu děje křivda. V daném případě je to mantra o trestání úspěšných. Protože ti úspěšní jsou jejich sponzory a podporovateli. Protože jim úspěch dovolili svými podivnými zákony, které není nutno dodržovat, natož kontrolovat jejich dodržování.
Poslední mantra o tom, že stát je špatný hospodář, se jim daří rozvíjet do bilionových dluhů. Zatímco milionářů a miliardářů stále přibývá a zahraniční majitelé už skoro všeho, co může vydělávat, si odvádějí tučné dividendy.
Každá rozumná země si prostřednictvím svých zákonů zařídí, aby to, co chce ze státního rozpočtu utrácet, měla z čeho zaplatit. Ale to ty naše né. Říkají tomu daňový mix a je to jen neprofesionální výčet »co by se dalo zdanit« bez ohledu na to, kolik peněz ve skutečnosti potřebuji na chod státu a zajištění jeho funkcí. Rovnováha mezi příjmy státu a jeho výdaji musí být hlavním úkolem ministerstva financí. Ne nadarmo Národní ekonomická rada vlády (NERV) upozorňuje na tzv. strukturální deficit, což v lidském jazyce znamená, že vybírané daně nestačí na předpokládané potřeby výdajů. A když se to takto děje již několik desetiletí, tak není se co divit, že nejnovější údaj zadlužení je 2,99 bilionu a obsluha státního dluhu, což jsou jen úroky z úvěrů, které budeme muset v roce 2023 splatit, činí »pouhých« 69 miliard Kč. A hned víme, kde se ztrácejí mandatorní výdaje. Snaží se nás přesvědčit, že příčinou schodku jsou valorizované důchody.
Mezigenerační solidarita a zadlužování dětí i vnoučat
Mezigenerační solidarita a zadlužování dětí i vnoučat mají ukázat, že naše zodpovědná vláda musí zatáhnout za záchrannou brzdu. Když by lidé nezkousli privatizaci Budvaru, tak vysvobodíme Českou poštu z bankrotu. Obce hospodaří s přebytky? Tak se postaráme, abychom jim trochu ubrali přes daň z nemovitosti. Neumíme zaplatit vysokoškolské učitele, zavedeme školné. Nápadům se meze nekladou.
Je zajímavé, že i některé dávky, zářným příkladem je příspěvek na bydlení, jsou konstruovány tak, že vlastně čerpají státní rozpočet a není žádné omezení. Majitelé bytů a bohužel i obce si z tohoto příspěvku udělali jistý zdroj příjmů. Zvednou nájem v obecních bytech a sami pomohou občanům vyplnit všechny složité podklady, aby mohli pobírat příspěvek na bydlení do vlastní či obecní kapsy. Naivní by předpokládal, že nájem umožňuje majiteli mít zdroje na opravy a údržbu bytů. Často se tak neděje a neinvestuje se nic a je to jen zdroj příjmů privátní i obecní. Pokud by to neměl být penězovod ze státního rozpočtu, měli by o příspěvek žádat majitelé, a s přiměřeným ziskem a doložit, jak s příspěvkem naložili.
Chudoba se neřeší, inflace jako zaklínadlo
Chudoba se neřeší tím, že se odstraní, aby si lidé poctivou prací vydělali na důstojný život, nýbrž dalšími sociálními dávkami. Inflace, zaklínadlo všech problémů. Není to nic jiného než poměr mezi minulou a současnou cenou stejného zboží nebo služby obsažené ve spotřebním koši. Proč jsou ceny vyšší? Protože jsme hloupí a kupujeme za ně, a tak dáváme signál, že na to máme. Člověk k životu potřebuje jíst, pít, nezmrznout a taky se ošatit. Umýt se, starat se o děti, které si neprozřetelně pořídil, netuše, že nastane energetická krize, válka a ona všemocná inflace.
Spravedlnost však spočívá v tom, kolik tyto nutné výdaje seberou ze skutečného příjmu rodiny nebo jednotlivce. A tady se právě ukazuje, že příjmy některých kategorií se trochu utrhly ze řetězu. To není závist nebo trestání úspěšných, ale tady by se měla projevit ona solidarita, které se na seniorech tak rádi dovolávají. Oni si ze svých 100 a více tisíc měsíčně, nemluvě o milionových odměnách, mohou na důchod spořit a zajistit si klidné stáří. Ti, kteří si mohou o průměrné mzdě v národním hospodářství nechat pouze zdát, a jsou jich takřka dvě třetiny z práceschopného obyvatelstva, utratí za základní potřeby pro život až 85 % svého měsíčního příjmu. Jak ti si mohou zajistit dostatečný »polštář« na důchod? A jako holý výsměch pak dostanou hraběcí rady, že by měli mít na důchod našetřeno alespoň milion.
Posmívali se rovnostářství za minulého režimu a nahradili je zdánlivě spravedlivějšími stejnými procenty. Kdyby jejich matematické znalosti neustrnuly u trojčlenky s přímou úměrou, tak by bylo hned jasné, proč se procentní navyšování čehokoli časem dostane na »rozevírání nůžek«, protože rozhodující je základ. Podíl důchodu k průměrné mzdě se zvýšil na takřka 50 %, přičemž v nedávné minulosti byl jen 44 %. Když se to hodí, tak se tím chlubí, viz nedávná ideologická konference ODS.
V pohádce se ale nepraví, že ti, kteří v posledních dvou letech odcházejí do důchodu, mají vesměs nadprůměrné důchody. Pomřelí důchodci v době covidu měli ve velké většině důchody nižší a navíc i objem vyplácených důchodů byl menší. Nárůst objemu mandatorních výdajů není tedy důsledkem sociálního cítění vlády, ale vyplývá z nezvládnuté analýzy vývoje.
A co progresivní daň?
Skutečná odvaha k záchranné brzdě by znamenala nejen progresivní daň u fyzických osob, kterou máme de facto degresivní, ale i zvýšení korporátních daní na minimálně 25 %, protože i tak by společnostem zbylo 75 % z dosaženého zisku. Obavy z optimalizací a odchodu do zahraničí či do daňových rájů, to už je odvaha i na úrovni EU. Kde vydělávám, tam i odvádím daně. Jak prosté, i když pro někoho je to sprosté či takřka zločin.
Pro mne je zločin, že součástí životního minima nejsou náklady na bydlení. Životní minimum pro rok 2023 je 4860 Kč pro dospělou osobu. To je 160 Kč na den, tak si to domyslete při existenčním minimu dokonce 3310 Kč. Údajně jsou to jen hypotetické částky, aby bylo od čeho odvíjet sociální dávky.
Tak kdo je tu statečný a kdo zbabělec?
Milena POVOLNÁ
