Současné počátky českého mccarthismu

Nová česká pravicová vláda není jen jednou z mnoha vlád, které se v České republice střídaly posledních více než 30 let. Je to vláda, která připomíná začátky mccarthismu v USA na konci 40. let minulého století. Je třeba činit vše pro to, aby se tyto počátky nemohly rozvinout do plné síly.

Nová česká vláda má velmi široké pojetí nepřítele. Především velmi široký koncept antikomunismu, kterým kritizuje nejen komunisty, ale také další lidi na levici, ve středu politického spektra, a dokonce i na umírněné pravici. Fakticky to není antikomunismus, ale sektářská politika, které netoleruje nic než svoji vlastní verzi pravicové politiky.

V zahraniční politice zaujímá militantní postoje především proti Číně a Rusku, ale nejen proti nim. Za nepřítele považuje také každého, kdo Čínu a Rusko nekritizuje. Ve veřejných diskusích členové vlády a její mediální a odborní příznivci odsuzují jakékoli pozitivní i neutrální vyjádření o jakémkoli aspektu těchto zemí. Spřízněná média primitivně podezírají z podpory totalitarismu řečníky s projevy o běžné mezinárodní spolupráci, pokud se jen zmíní o Číně a Rusku. 

Havlova rétorika a Klusův byznys

Současná vláda se podivuhodně odvolává na politiku Václava Havla, která ale nikdy v praxi neexistovala. Byla jen v Havlových rétorických formulacích. Je třeba rozlišit přinejmenším dvě Havlova období. První období zahrnovalo disent a počátky jeho výkonu prezidentské funkce po roce 1989. V tomto prvním období Havel mimo jiné říkal, že revoluci nedělá proto, aby zbohatl restitucemi velkého majetku. Ale neuplynulo mnoho doby a restitucemi skutečně získal velké majetky.

V zahraniční politice zastával v prvním období názor, že je třeba rozpustit nejen východní Varšavskou smlouvu, ale také západní NATO. Také tento názor potom radikálně změnil a začal podporovat americkou imperiální zahraniční politiku. Například ilegální válku v Iráku, kterou prosazoval G. W. Bush. Zatímco se rétoricky pokrytecky zastával lidských práv v Rusku a Číně, civilní oběti v irácké válce a mučení na Guantánamu mu nevadily. 

Je však nutné zdůraznit, že žádná Havlova politika se v České republice nikdy reálně neuplatňovala. V době, když byl Václav Havel čtyřikrát za sebou prezidentem (což havlisté u jinak politicky zaměřených politiků považují za autoritářství), rozhodovala o politice vláda. V Československu, a poté v České republice, byl a je premiérský systém, nikoli prezidentský. Havel trávil většinu času sebestředně tím, že si doma a v zahraničí budoval své mediální renomé a kult své osobnosti. To mu jako spisovateli stačilo, neboť ani nevěděl, jakou politiku by bylo vhodné dělat.

V 90. letech v České republice dominovala neoliberální politika premiéra Václava Klause. Klaus prováděl divokou privatizaci státního majetku, kdy se mnohý majetek rozkradl, ale v zahraniční politice a obchodu se choval pragmaticky. Chtěl dělat byznys se všemi relevantními zeměmi světa: s evropskými zeměmi, USA, a také s Ruskem, Čínou a dalšími.

Když v roce 1998 nastoupila vláda sociálnědemokratického premiéra Miloše Zemana, odmítla Klausovu pravicovou šokovou terapii, prosazovala sociálnější politiku a pokračovala v dobrých diplomatických a obchodních vztazích se všemi zeměmi, včetně Ruska a Číny. Také následující pravicové vlády spolupracovaly se všemi důležitými zeměmi, i když občas došlo k nějakým mimořádným výpadkům. Totéž lze říct o posledních osmi letech středolevicové vlády, kdy se vztahy s Čínou navíc zlepšily.

Nepřátelská politika Fialovy vlády

Vloni na podzim po volbách do Sněmovny ale přišel radikální obrat. Nová pravicová vláda jako svoji hlavní politiku etablovala to, co dříve byly maximálně výjimky. Militarizace, sekuritizace a konfrontace zahraniční politiky vůči Rusku a Číně se projevuje v současné době hlavně na dvou případech.

Za prvé, v případě Ukrajiny česká vláda zaujímá nejtvrdší postoje vůči Rusku a posílá vojenský materiál na podporu kyjevské vlády. Banderovské postoje, které jsou na Ukrajině také přítomné, ignoruje.

Za druhé, politicky se distancuje od zimních olympijských her v Pekingu a ostře kritizuje Čínu za nejrůznější projevy. Toto jsou však jen příklady, neboť vláda zaujímá tvrdý ideologický postoj vůči Číně a Rusku obecně. Představitelé vládních stran kritizují tvrdě i maďarského premiéra a další politiky a vlády, které neprosazují jejich mccartistickou verzi kapitalismu.

Vláda navazuje na Trumpovu antičínskou politiku, hledá záminky a snaží se vyvolat rozpory při všech příležitostech. Nepřátelská ideologie je na prvním místě. Diplomatické vztahy, obchod, turistika, spolupráce ve vědě, školství nebo kultuře jsou podkopávány a vláda je připravena je omezovat. Trumpovskému chaosu nahrává skutečnost, že součástí pěti stran vládní koalice je i Pirátská strana (s vlivnými posty, i když jen s pouhými čtyřmi poslanci), která má sice příznivce v celém politickém spektru odleva doprava, ale vedení strany je pravicové.

Sebevědomí a touha po moci politiků pěti stran a jejich podporovatelů po vyhraných volbách zapříčinily, že začalo docházet k mimořádnému personálnímu úklidu dokonce už před oficiálním jmenováním vlády. Změna politické atmosféry prostupuje do ostatních institucí a společnosti. Tlak na ředitele české policie, který vyústil k oznámení jeho rezignace, je jen jedním z příkladů. Také šéf globálních studií, který vedl rozsáhlý interdisciplinární výzkum, byl odvolán. Potom došlo k dalším personálním změnám na ministerstvech a jiných státních institucích, například ve vedení finančního ředitelství nebo českých lesů.

Sekuritizace a militarizace

S podporou zpravodajských služeb dochází k sekuritizaci a militarizaci české politiky a institucí. Například k další podpoře zvyšování výdajů na zbrojení, k podpoře posilování vojenských jednotek USA ve východní Evropě, v konfrontační politice apod. Ještě rok bude vláda korigována prezidentem Zemanem, než se budou konat prezidentské volby v lednu 2023. Kdo pak nahradí Zemana v jeho politice více azimutů, tedy ve spolupráci nejen se západními zeměmi, ale také s Ruskem, Čínou a mnoha dalšími? Žádná taková silná osobnost není na obzoru. Nová pravicová vláda oproti němu praktikuje jednostrannou západocentrickou politiku, přesněji politiku podlézavého lísání k USA.

Často se tato vypjatá pravicová politika ale hodně liší od politiky západních zemí. Zatímco západní země většinou realizují diplomatické vztahy s Čínou a Ruskem a mají s nimi velmi rozvinuté obchodní a investiční vztahy, které občas jen mírně problematizují, aktuální česká pravicová vláda vypadá jako malý pudlík, který bojácně zmateně štěká na velké psy v Eurasii. Taková politika poškozuje české národní zájmy a mezinárodní politiku mnoha zemí. Dokonce takové směšné lísání k USA nepomáhá ani této velmoci.

Tato vláda nastavuje po 30 letech nový přístup, prioritu vypjaté ideologie, která vše přehlušuje. Nepříjemně to připomíná počátky mccarthismu nebo stalinismu naruby. Doufejme, že někteří zahraniční politici přispějí svým příkladem alespoň k částečné kultivaci momentální české vlády.

Snad nepopulární vládní kroky brzy vyvolají masové demonstrace a předčasné volby, které přinesou konec této vlády.

Jan KLÁN, sociolog a analytik, Institut české levice, Praha