Schopnost, či neschopnost současné vlády?

V dnešní době často čtu kritiku levicových politiků, že současná vláda není schopná prosazovat potřeby vlastního lidu. Dle mého názoru tito kritici nepochopili podstatu problému.

Vědí sice, že se jedná o silně pravicovou vládu, přesto od ní očekávají levicové chování. Blbost? Naivita? Konfirmační zkreslení? Pravda není ani na jedné, ani na druhé straně. Pravdě se přiblížíme, když z nadhledu hodnotíme obě strany. Ano, z pohledu pravice i levice lze konstatovat, že současná pravicová vláda prosazuje potřeby lidu jen zanedbatelně.

S tou »neschopností« to již tak jednoduché není. Když si uvědomíme, že se jedná o silně pravicovou vládu, tak logicky lze očekávat, že se nebude řídit levicovými, nýbrž pravicovými idejemi. Očekávat od pravicové vlády levicové chování je jako očekávat od divokých vlků, že se budou pokojně pást s ovcemi.

Východiskem pravicové ideologie je názor, že egoistické chování je přirozeností člověka jako druhu, přirozeností »normálních« osob. Egoisté se egoisticky starají především sami o sebe, na prvním místě uspokojují osobní potřeby, mnohdy i na úkor druhých.

Z toho vyvozují pravičáci své krédo, že »povinností státu není starat se o lidi, pouze zajišťovat základní chod státu a vytvářet dravé kapitalistické prostředí, kde si každý může egoisticky urvat tolik, na kolik stačí«. Pravičáci ty úspěšné dravce obdivují, proto je nebudou omezovat nějakými daněmi z bohatství, ale naopak jim napomáhají k ještě většímu bohatství: »Já na bráchu, brácha na mě.« – »Co je na tom špatného, vzájemně si pomáhat?« To, co levičáci považují za korupci, pravičáci vnímají jako vzájemnou výpomoc.

Z pohledu vyhraněné pravice je současná pravicová vláda velmi schopná prosazovat pravicové hodnoty: nestarat se o lidi, nechat každého, ať se každý stará sám o sebe. Zda je současná vláda schopná, či neschopná, záleží na úhlu pohledu.

Z pohledu pravičáků jsou levicové požadavky na současnou vládu pouze populistické. Vycházejí ze subjektivního předpokladu: »Všichni lidé jsou egoisté a jde jim na prvním místě o moc a bohatství. Proto i levicoví politici jsou egoisté, kterým jde pouze o moc. Aby ji od lidu získali, proto populisticky hlásají levicové hodnoty a podbízejí se humánními programy.«

Dle mého názoru pravicovou vládu nikdy nepřimějete dobrovolně upřednostňovat potřeby lidí. Členové vlády se o sebe postarali dle svých pravicových idejí, že se každý má starat o sebe. Dle jejich egoistického názoru: »My jsme se o sebe postarali, ať se o sebe postarají i druzí.«

Pravicoví politici jsou ochotni poskytnout státní pomoc pouze v nezbytných případech, a to pouze do výše přežití, nikoli do výše důstojného života. Nemají sociální cítění, proto strádání druhých je netrápí, spíše je potěší, že sami jsou na tom dobře.

Zahraniční psychologické a neuropsychologické výzkumy a experimenty dokladují, že základní politická orientace na ose levice-pravice není záležitostí pouhého rozumového poznání, ale že kořeny vězí v hlubších částech mozku, pod velkým mozkem – mimo dosah vědomí.

Co s tím? Hledejte, pátrejte, zkoumejte sami.

Stanislav HENDRYCH