Rozpačitá výstava

Už jste navštívili výstavu Nikdy se nevzdáme!, která probíhá v historické budově Národního muzea v Praze? Jestli ne, zajděte, ať si potvrdíte, či vyvrátíte můj dojem z ní. Slavnostně byla zahájena ve dnech 80. výročí operace Anthropoid a byla jí udělena velká vážnost. Jistě si to odvážný čin československých parašutistů a našeho protinacistického odboje zaslouží. Ovšem nemohu se ubránit dojmu, že některé historické momenty výstava více akcentuje, jiné potlačuje, či dokonce přehlíží.

Domácí odboj proti německým okupantům je dle autorů (námět Michal Lukeš, hlavní autor Michal Stehlík) postaven na sokolech, »odbojových buňkách z řad důstojníků Čs. armády« a vlastenecky smýšlejících obyvatelích. Komunistický odboj je zmíněn okrajově. Jako příklad jsou z komunistických odbojářů uvedeni jen Jan Zika a Evžen Rošický, u »příběhu« Vladislava Vančury je aspoň zmíněno Fučíkovo jméno. Jak známo, oba pracovali ve vedení odbojové organizace Národní revoluční výbor inteligence. Ovšem návštěvník, který o NRVI neví zhola nic a přečte si, že »činnost buňky se omezila na přípravy prohlášení a programů«, nabere nutně přesvědčení, že vlastně o nic nešlo. Ano, NRVI formuloval úkoly pro tvůrčí odvětví v osvobozené vlasti – a to je málo?

Nejméně na dvou místech autoři výstavy uvádějí, že komunistický odboj byl pasivní až do německé invaze do Sovětského svazu v roce 1941. Takovému tvrzení však protiřečí dokonce i na výstavě prezentovaný osud zmíněného Ziky, člena I. ilegálního ÚV KSČ. Všichni členové tohoto ilegálního výboru byli ve dnech 12. a 13. února 1941 gestapem pozatýkáni (tedy ještě před přepadením SSSR), Zika jediný uprchl, skrýval se, ale stejně byl (v roce 1942) dopaden, mučen a na následky zranění a brutálního mučení záhy na to zemřel. Cožpak může inteligentní člověk přistoupit na stále omílané, že prý komunistický odboj byl do června 1941 pasivní, když od počátku srpna 1939 vycházelo ilegální Rudé právo, když každá úřadovna gestapa měla specializovaný odbor určený k potírání komunistického odboje, když komunističtí odbojáři typu Jabůrkové byli zatčeni již s příchodem německých okupantů v březnu 1939?

Vznik československé zahraniční armády v SSSR je na výstavě zmíněn nekonkrétní větou, že od jara 1942 »nabývaly čs. útvary formující se na východě v Buzuluku podobu samostatného praporu o síle tisíc mužů a žen«. Pečlivý návštěvník si povšimne, že u názvu města není uvedeno, kde se vlastně nachází. Co to je východ?

A to už nemluvím o poválečném vysídlení Němců, kterému je udělena na výstavě detailní informace, včetně počtu jejich obětí (s patřičnými fotografiemi strádajících dětí a starých lidí), aniž by však byly zmíněny celkové počty obětí Čechoslováků během německé okupace a počty vyhnanců z čs. pohraničí z řad Čechů, židů a demokratických Němců, včetně jejich obětí.

Každý nechť si udělá obrázek sám.

Monika HOŘENÍ