Vzpomínám si, jak jsem v prvním ročníku na vysoké škole v rámci semináře rétoriky při vyslovení svého jména, které obsahuje dvě libozvučné hlásky »r«, skončil okamžitě v pozoru a paní docentka mne pranýřovala za to, že jsem vůbec neměl být přijat na univerzitu s vadou řeči. Ano, jak by řekl klasik, až do vysoké školy »jsem obstojně ráčkoval«. Pak jsem se vše odnaučil právě onou metodou z nezapomenutelného cimrmanovského Záskoku (tdnka, tdám, tdáva, tdumpeta, tdenýdky… – a dědictví je v pdachu).
Proč to vše píšu? Protože mi tenkrát bylo vysvětleno, že s vadou řeči nemohu dělat žádné veřejné povolání. Inu, myslel jsem v tu chvíli na všechny tehdejší vysoce postavené politiky, počínaje Václavem Havlem až po Jiřího Dienstbiera, kteří rovněž »obstojně ráčkovali«, navíc Havel by toho času kvůli jeho »ehm« nebo »že« za každým druhým slovem mohl na vysokoškolských hodinách rétoriky sloužit jako živoucí příklad toho, jak se mluvit opravdu nemá.
Od té doby nehodnotím veřejné činitele podle způsobu mluvy. I když – jedinou výjimkou v tomto směru byl bývalý ministr zahraničí a neúspěšný kandidát na prezidenta republiky v roce 2013 Karel Schwarzenberg, kterému jsem bohužel kvůli jeho výslovnosti a dikci rozuměl jen každé druhé slovo a obsah vět mi často unikal. Jenže to byl extrém.
S optikou výše popsaných životních zkušeností jsem pohlížel na spor, který bavil republiku. To když Andrej Babiš doporučil ministru Vlastimilu Válkovi tlumočníka do češtiny kvůli jeho brněnskému hantecu, a šéf resortu zdravotnictví opáčil pro změnu narážkou na ex-premiérovu slovenštinu.
Chci tím říci, že důležité pro mě není, jak kdo mluví, ale co říká. Znali jsme a známe superřečníky typu Miroslava Kalouska, kterým ale nešlo věřit ani nos mezi očima. A stejně tak bez zjevné rétorické chyby hovoří i jeho stranická pokračovatelka Markéta Pekarová Adamová, ovšem když vypustí myšlenku, hrozí pokaždé průšvih. Ještě že své výroky, kterými se vměšuje do záležitostí Maďarska, pouze napsala. Ale to asi na výsledku nic nemění…
A jen tak mimochodem, brněnská hantýrka mi vůbec nevadí. Naopak. Mám v městě pod Špilberkem spoustu přátel a rozumím jim každé slovo. Panu ministrovi zdravotnictví také. To však nic nemění na tom, že jej mnohdy vůbec, ale vůbec nechápu…
Petr KOJZAR
