Kdyby Naše pravda nebyla seriózním sdělovacím prostředkem, slušel by výše uvedenému titulku spíše ten sprostonárodní. Jak jinak nazvat vystupování ministra školství Mikuláše Beka a dalších českých prosudeťáckých aktivistů na sudetoněmeckém sjezdu v německém Řezně. Ano, tak hluboko klesla politika současné vlády, jakožto morálka zde přítomných »Čechů«, kteří podbízením a lezením do zádele »milým krajanům« napomáhají mimo jiné i k přepisování historie poválečného uspořádání v Evropě, o němž rozhodla protiválečná koalice vítězných mocností již v průběhu druhé světové války. Což se týká i odsunu Němců nejen z Československa, ale i z dalších evropských zemí.
Proč asi Spojenci takto jednali? Určitě ne z nějakého plezíru, nýbrž z prokázané viny Německa na rozpoutání války, na němž se podílely německé menšiny (páté kolony) v jednotlivých zemích, z nichž se naprostá většina stala dobrovolně občany Německa. Nejinak tomu bylo i u nás, kde se Němci z pohraničních oblastí stali nejen říšskými občany, ale aktivně se zapojili do rozbití tehdejšího Československa. Ještě před obsazením se násilím a vraždami podíleli na vyhnání českého obyvatelstva z jeho domovů (o tom v médiích ani slovo), přičemž za okupace mnozí jako kápa v koncentračních táborech nebo při výsleších gestapa svých bývalých krajanů patřili k těm nejbrutálnějším. Přes tyto skutečnosti se Československo postavilo k odsunovaným někdy až příliš benevolentně, a těch několik tisíc, co prokázali, že se na tomto barbarském režimu nepodíleli, mohlo zůstat v obnoveném Československu. Podobně jako maďarská menšina, které se zpočátku odsun také týkal.
Bernd Posselt v Řezně opět mlžil, a přímo lhal o chování svých soukmenovců v před- a ve válečném období. Omlouval se pouze za jejich podíl na vzestupu národního socialismu, ale opomněl podporu sudeťáků fašistického režimu, jehož obětí se na celém světě stalo 60 milionů lidí. Možná mám mezery v historickém vzdělání, ale omluvu za vyhnání českého obyvatelstva a za páchaná zvěrstva během války jsem, nevážený pane Posselte, z vašich slizkých úst ještě neslyšel. Takže se dle vás mají omlouvat oběti, nikoliv strůjci? Žel, počínaje Václavem Havlem, který odsun prohlásil za vyhnání a omluvil se vám, se jemu podobní v naší zemi našli. Hanba jim. Léta je zvete mezi sebe a kujete pikle, jak docílit svých programových cílů. Nedivím se, že dnes cítíte velkou šanci. Vedle již zmíněného humanitárního bombardéra Havla se k vám postupně přiklonili již dříve někteří ministři české vlády Daniel Herman a Pavel Bělobrádek a nyní ministr školství Bek plus další podivné existence z řad lidovců, ale i vrtichvostů sociálních demokratů. Svého přívržence, bývalého gastarbeitera pro vaši věc, máte dokonce na pozici předsedy vlády ČR. Za milé krajany vás má i prezident Petr Pavel. Ne náhodou jste na sjezdu dali své nejvyšší vyznamenání, Evropskou cenu Karla IV., sociálnímu demokratu a bývalému místopředsedovi EP Liboru Roučkovi, jenž je na vašich srazech pravidelným a vítaným hostem.
Zajisté vám libě zněla jeho děkovná řeč, ve které mu ke skutečnému pokroku ve vztazích mezi Čechy a sudetskými Němci chybí třeba i jen neformální prohlášení české vlády či parlamentu a pozvání k pořádání Sudetoněmeckého sjezdu v Brně, Praze, Karlových Varech nebo v jiném českém, moravském nebo slezském městě. Pěkná perspektiva za jidášský groš. Pokud se splní Roučkův sen, co bude dál? Šlus, ende, konečná? Nebo přijde na řadu zrušení prezidentských dekretů, o něž usiluje Sudetoněmecké krajanské sdružení od samého počátku svého vzniku? Ani bych se tomu nedivil, rektálních alpinistů máme u korýtek, kde se rozhoduje, žel dost.
Pavel PILNÝ
