Poslední dobou na české politické scéně často rezonuje téma porodnosti. Naposledy o tom mluvil ve Sněmovně Andrej Babiš, když tepal vládní konsolidační balíček. Samozřejmě, jak u něj bývá zvykem, označil za hlavního viníka nízké porodnosti současnou vládu, aby následně hořekoval nad tím, jak za něj bylo líp. Z jeho strany jde o celkem laciné PR, kdy využívá toho, že za něj byla porodnost, cituji, »rekordní«. Slovem rekordní rozumějte, ne zase tak špatná, protože stále byla pod úrovní nutnou k prosté reprodukci populace, tedy aby populace neklesala.
Klesající porodností se zabývají i prorežimní média. Asi nejserióznější, kterou jsem našel, byla krátká glosa na serveru Seznam Zprávy s názvem: »Proč se nerodí víc dětí? Babiš už u toho nesvítí?«, která se poměrně trefně strefuje do babišovského populismu. Zbytek už tak šťastný není a autor se ohání tím, že prý životní úroveň s porodností tolik nesouvisí, přičemž nás srovnává se zeměmi třetího světa. Následně přidává další srovnání, právě s vyspělými zeměmi, kde poukazuje, že žádná z nich nemá porodnost dostatečnou pro přirozenou reprodukci.
Další dávají tento trend za vinu naopak právě zhoršující se ekonomické situaci a poté taky nejistotě ohledně války na Ukrajině, celkovému společenskému vývoji, nebo dokonce dozvuku covidové pandemie. »Když nám loni touhle dobou náš premiér říkal, že jsme ve válce, a pakliže nebude Rusko zastaveno na Ukrajině, že bude za chvíli tady, tak se prostě vytvářejí takové situace, které asi lidem úplně nepřidávají na pohodě,« uvádí například novinář ECHO24 Daniel Kaiser.
Jak už jsem však uvedl, i v roce 2021, kdy byla porodnost na vrcholu, čili celých 1,83 dítěte na jednu ženu v reprodukčním věku, nebylo dosaženo hranice 2,1 dítěte, která je nutná k zachování populace.
A právě to na všech komentářích k tomuto tématu postrádám. Jak dostat porodnost nad tuto úroveň? To neví nikdo. Stejně tak jako nikdo neví, jak bude ten náš »vyspělý« svět vypadat a fungovat za 50, nebo dokonce za 100 let. Bude vůbec možné, aby státy, které již dnes mají velmi starou a klesající populaci, fungovaly, aniž by zkolaboval jejich sociální systém? Nebo aby dokonce některé menší státy nezanikly?
Některé země se pokusily populační deficit řešit migrací. Jak tento nápad může skončit, nám vcelku nedávno připomněla hořící Francie. Chceme snad vidět hořící Prahu, Brno nebo Ostravu?
Za naprosto šílený tedy považuji nedávný výrok lidoveckého ministra Jurečky, který chce navýšit přiliv cizinců až na 70 tisíc ročně. Abych byl úplně fér, tak Jurečka mluvil o migraci z »bez- pečných zemí«, ať už to znamená cokoliv. Předpokládám, že tím myslí kulturně blízké východoevropské země, jako je například Ukrajina. Ale nemysli si, Jurečko, oni i ti Ukrajinci za chvíli dojdou. Ukrajina má dnes jednu z nejnižších porodností na světě (1,16 v roce 2021) a podle prognózy renomovaného Francouzského institutu pro demografické studie (INED) se její populace do roku 2100 sníží na zhruba 20 milionů, tedy polovinu toho, co měla v roce 2021. A tato studie přitom počítá s územní celistvostí Ukrajiny (ale již bez Krymu), brzkým ukončením konfliktu s Ruskem a návratem části uprchlíků na Ukrajinu.
A že situace v jiných státech není o moc příznivější, můžeme vidět na očekávaném vývoji populace v dalších »bezpečných zemích«.
Tak kde tedy chce pan ministr ty lidi brát? Žádní takoví nejsou a nebudou. Přestaňme si lhát do kapsy a konečně si přiznejme, že naše země, a potažmo celá Evropa, stojí před vážnou existenční hrozbou. A jestliže tento trend postihuje všechny vyspělé státy dnešního globálního systému, tak nejspíš bude chyba na straně systému. A tváří v tvář této hrozbě bychom mohli přestat trvat na ideologických mantrách o dokonalosti kapitalismu a zkusit se bavit o udržitelnějších alternativách. Jako bych teď slyšel naše pravicové politické elity: To je přece ten zlý komunismus, a to tady zpátky nechceme!
Nenávist vůči minulému režimu zastiňuje úsudek a reálně škodí, protože zabraňuje v aplikaci i toho, co zde dříve úspěšně fungovalo. A v podobných formách bylo aplikováno i v kapitalismu a existuje dále i v dnešní západní Evropě.
Nikdo zde nechce zavádět diktaturu proletariátu, a ani to není možné vzhledem k tomu, že proletariát v původním slova smyslu dnes již prakticky neexistuje. Což takhle ale začít alespoň s něčím?
Zajistit lepší sociální podmínky
Podporovat zvýšení kapacity ve školkách, ale i na školách. Nedávný případ, kdy se na školy hlásil populačně silnější ročník 2008, nám ukázal impotenci celého systému. Tohle je naprostý základ pro budoucí rodiče, aby věděli, že mohou bez problému nastoupit zpět do pracovního poměru i s dětmi a že se nemusejí bát o budoucí uplatnění svých ratolestí.
Jako to, že máte za domem školku, vás asi hned nemotivuje k tomu, abyste si šli udělat děcko, ale neustálé zprávy v médiích nebo vyprávění od známých se závazky o tom, jaký je dneska problém sehnat místo ve školce, vás k tomu rozhodně nemotivuje.
Podporovat výstavbu nových bytů, aby měli mladí lidé kde bydlet, a hlavně aby mohli bydlet »ve svém«, popřípadě v družstevním. Řeči Piráta Bartoše o sociálním bydlení jsou jen žvanění. Stát do projektu na výstavbu nájemních bytů v roce 2023 investuje 800 milionů korun, vznikne tedy asi 300 nových bytů. To by vyřešilo bytovou krizi v menším okresním městě, ale ne v celé republice! Bydlet v neregulovaném nájmu, často se smlouvou na dobu určitou, nikomu moc na klidu nepřidá a člověk si následně dvakrát rozmyslí, jestli do této nejisté situace přivést potomka.
Stejně tak jako nejistá ekonomická situace. A tím nemám na mysli jen nedůstojné platové podmínky, které jsou v některých oborech opravdu tristní a nespravedlivé. Pojďme se bavit i o právu na práci. O tom, aby si byl člověk jist, že pokud bude moci, najde vždy uplatnění a bude moci uživit svou rodinu. Nejistota na pracovním trhu, kdy zejména na perifériích je obtížné v případě ztráty zaměstnání najít místo nové, také není příliš motivující pro přivedení nového potomka.
Více skutečné demokracie
Co je ale nejdůležitější, pojďme obnovit veřejnou debatu a budovat občanskou společnost. Takovou, kde lidé nebudou jen odevzdaně chodit jednou za čas volit a hodit do urny svůj hlas pro menší zlo, ale budou mít jednak pocit svého zapojení do věcí veřejných a zároveň jistotu od státu, že je tu pro ně, nikoliv proti nim.
Zdánlivě to s porodností nesouvisí, ale jak by řekl klasik: »Všechno souvisí se vším.« Podívejte se na stav dnešního světa a co se to stalo s tou naší malou republikou. Zde už nemůžeme mluvit ani o polarizaci společnosti, nýbrž o atomizaci. Společnost je rozdrobena na spoustu malých, často vzájemně se nesnášejících a opovrhujících segmentů. Veřejná debata v podstatě neexistuje, lidé jsou za své názory stále častěji zesměšňováni, veřejně lynčováni, mnohdy již dokonce čelí trestnímu stíhání. Nezávislá žurnalistika dnes v mainstreamu prakticky neexistuje. Médiím nejde o informování, ale o vyvolání senzace. Zapněte si televizní zprávy a co uvidíte: Jednu katastrofu střídá další a následují špatné zprávy. Aspoň že vám na konec dají koťátko uvízlé na stromě nebo něco á la bába pod kořenem. Čelní představitelé nám sdělují, že jsme ve válce. Že nebude na důchody. Že už bude jenom hůř. Do toho drogy, násilí a pokleslá kultura.
Vážně je toto ideální svět? Ten, do kterého byste chtěli při- vést své děti? Možná by stálo za zvážení hledat skutečný důvod nechuti mladých lidí na plození potomstva i jinde. Nechodit jen po okraji celého problému, ale dostat se do jeho středu a zamyslet se nad tím, jestli to, v čem žijeme, je ideální místo, kam přivést své dítě. Jestli celý náš ekonomický a politický systém se neřítí do záhuby a nízká porodnost je jen vedlejším produktem. Zda by zkrátka nemě- lo dojít ke změně systému, který nás pomalu tlačí do velmi chmurné budoucnosti, a nahradit ho systémem, který by byl pro naprostou většinu lidí spravedlivější. Obávám se však, že dnešní politické elity nejsou podobných úvah schopny.
Pavel Mrštík
Foto – Pixabay.com
